Červenec 2010

Roman nebo Miro? - 5. kapitola

31. července 2010 v 21:34
"Keby si chcela, mohol by som na ten festival ísť s tebou," položil mi ruku na rameno a zazubil se.
"No, je to moc hezký, ale určitě máš jiné starosti. Festival není tak důležitý." Lehce jsem oddělala jeho ruku z mého ramene. Mirův úsměv se lehce vytratil.
"Starosti. Áno, to mám. Jedna z tých starostí je, že s tebou chcem ísť na ten festival. Je to krásna starosť. Nie je vôbec vynútená. Ja .. naopak som rád." Sklopil oči a čekal na mou reakci. Podívala jsem se na zem a potom zpátky na něho. Už se na mě díval a mrkal zelenohnědýma očima. Nohou nervozně šoupal o zem.
"No.. já.. vlastně, ráda půjdu," kousla jsem se do rtu a pokusila se o úsměv. Cítila jsem, jak mi zrudly tváře.
"Naozaj?" Olíznul si šťastně rty, které se rýsovaly do úsměvu. "Takže môžem ťa vyzdvihnúť? V koľko? Kde? U teba doma?"
"Tak ve tři odpoledne u mě před barákem." Oplatila jsem mu úsměv. Miro rychle párkrát zakýval.
"Budu se těšit." Špitla jsem a zamávala Mirovi.

Panebože. Takže nakonec opravdu bude rockový festival? No ještě ke všemu tam jdu s někým, kdo rock miluje nadevše. Miro byl dobrý přítel. Ano přítel. Byl mi velmi blízký ze všech členů ze skupiny. Samozřejmě, až po Romanovi. Stále jsem se dívala na mobil, jestli se Roman aspoň ozve. Ale viditelně ho to ani nenapadlo. Vzala jsem mobil a vyklepala jeho mobilní číslo. Nedostupný. Pokrčila jsem rameny a mobil na chvilku odhodila na postel. Šla jsem se vysprchovat a začla jsem se připravovat na odpoledne.
Čas plynul jako voda, možná že i rychleji. Konečně jsem slyšela zatroubení Mirova BMW a spokojeným, ladným krokem vykračovala k němu.
"Ahoj, Miro......." Pozdravila jsem s úsměvem.
"Ahoj, veľmi ti to pristane. Páčiš sa mi." Mrknul Miro a já se začervenala.
"Děkuji. Tobě to taky moc sluší. Jako vždy." Zašeptala jsem, Miro se usmál. "No, prostě správný rocker." Zasmála jsem se a natáhla ruku k jeho vlasům.
"Heeej," okřikl mě Miro a chytl mi ruku. "Tohle len tak niekomu nedovolím."
"Jasně." Zasmála jsem se a pohodlně se usadila.
Cestou mi zazvonil mobil.
"Ano? Ahoj Romanku," pozdravila jsem a Miro se na mě podíval. Sklopila jsem oči a Miro se podíval zpátky na cestu.
"Jo, volala jsem ti. Já jsem ti jen chtěla říct, že na ten festival jedu s Mirem.. Víš, nechtěla jsem, aby ty lístky propadly. Původně jsem myslela, že vážně půjdem spolu, ale když si bohužel onemocněl..." Miro se na mě opět podíval a já na něho. Lehce jsem se usmála a čekala jsem, že mi úsměv oplatí jako vždy. Ale mlčky odvrátil hlavu.
"Aha, takže ti to nevadí?.........Jasně. Užijeme si to. A hned zítra za tebou zaskočím a přinesu ti nějaké ovoce, dobře?.......taky se měj moc krásně, Románku. Miluji Tě." Zakončila jsem hovor a mobil si strčila zpátky do kapsy u džín. Podívala jsem se na Mira, který měl koutek povytažený mírně nahoru.
"Co?" Zeptala jsem se a naklonila hlavu, abych se ujistila, že se vážně culí.
"Nič." Odpověděl s klidem v hlase. Odkašlal si a jeho ústa se opět vyhladila do rovné linie.

Konečně jsme dojeli na místo. Už tam bylo spousta lidí. Velké podium a na něm několik rockerů, kteří si rozcvičovali svoje písničky.
"No, už je tu celkom veľa ľudí," povytáhl Miro obočí.
"Pojď," šeptla jsem k němu, vzala jeho ruku do té své a proplétali jsme se davem. Byl nepopsatelný pocit mít jeho hebkou dlaň v té své. Jeho dlouhé prsty svírali mojí malou ručičku.
"Kam ma to vedieš?"
"Jdeme na pivo, ne?" Usmála jsem se a vedla ho ke stánku, kde se prodávalo točené.
"Dobre, ale pozývam ťa." Mrkl Miro a už vytahoval peněženku.
"Jseš strašnej. Právě jsem chtěla říct to samé!" Zasmála jsem se a chytla ho za rameno.
Asi po půl hodině konečně začal první koncert nějaké rockové skupiny. Maximálně jsme si ho s Mirem užívali v přední části. Pili jsme pivo, já teda víc než Miro. On měl jen dvě a já? Radši nebudu počítat. Už na konci festivalu jsem cítila, jak na mě padá únava a v břiše menší nevolnost. Se zavřenýma očima jsem nahmatala Mirova ramena, za které jsem se pevně chytla.
"Miro.." Zašeptala jsem a sotva jsem se držela na nohou.
"Panebože!" Slyšela jsem a pak už jsem jen cítila, jak se vznáším ve vzduchu. Miro mě odnesl do auta a položil na zadní sedadlo. Mlhavě jsem viděla, jak si sedá za volant a pak jsem cítila, jak se auto nechutně houpe.
Už jsem cítila, že to můj žaludek nevydrží. Ale to už jsem opět cítila Mirovu náruč, která uklidnila můj chaos v žaludku. Pak jsem cítila měkkost. Vůni. Mlhavě se pohybující postavu v černém tričku. Tmu.

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ..!

Roman nebo Miro? - 4. kapitola

29. července 2010 v 20:26
Uběhlo už několik dní ode dne, kdy se mi Roman svěřil s tím, že mě miluje. Poprosila jsem ho, aby mi dal čas. Že si potřebuju dobře promyslet, jestli mám chuť se hrnout do nějakého vztahu a ještě ke všemu s kytaristou tak známé kapely.
Asi po týdnu rozmýšlení, jsem konečně vytočila jeho číslo a zavolala mu samozřejmě s kladnou odpovědí. Ano, já a Roman jsme spolu. Konečně jsem šťastná. Podnikáme spolu různé akce, bere mě na koncerty. Už dost dobře se znám i s ostatníma klukama...
Koho jsem dobře za celý ten měsíc pozanala, byl Miro. Střapatý rocker, který často posedával se svou kytarou ve zkušebně a skládal písně a psal texty.
Dnes ráno jsem byla domluvená s Romanem, že mám za nim přijít do zkušebny a že spolu zajedeme na jeden známý festival.
Došla jsem do zkušebny, ale bylo tam ticho. Naštěstí jsem od zkušebny dostala klíče a tak jsem mohla klidně vstoupit dál. Bylo odemčeno. Vstoupila jsem dovnitř a zarazila se mezi dveřma. Byl tam samotný Miro, který dřepěl u malé skříňky zády ke mně a do poloviny těla svlečený.
"Ahooj," pozdravila jsem opatrně, abych ho nevylekala, protože nejspíš mě neslyšel. Miro zvednul hlavu a v té rychlosti se bouchnul do hlavy, okamžitě se chytnul za hlavu a já se usmála.
"Jé, ahoj," pozdravil s úsměvem a já na vteřinku odvrátila pohled.
"Jdu za Romanem." Špitla jsem.
"Jo, tak ten tu ešte nie je, ale každú chvíľku by mal prísť." Ohnul se zpátky do skříňky a já si všimla, že se probírá různýma tričkama.
"Aha, no tak já na něj počkám venku.. asi jsem přišla nevhod." Opět jsem se podívala na zem, aby mě nenachytal, jak si prohlížím jeho dokonale vypracované tělo.
Miro se opatrně vysunul a v ruce svíral bílé tričko s nápisem.
"Ale nie, ja som sa len prevlíkal ... kl'udne sa posaď." Usmál se, navlíkl si rychle tričko a odendal ze židle svojí černou tašku. Posadila jsem se na židli a Miro na chvíli odešel kamsi dozadu. Seděla jsem tam sama, potichu. Pak jsem uslyšela fén a konečně mi to došlo. Miro si upravuje účes. Zvedla jsem se ze židle a šla k němu. Jen jsem nakoukla mezi dveřma. Miro se na mě podíval v odrazu zrcadle a jen se usmál.
"Máš strašně nádherný vlasy," kousla jsem se do rtu.
"Ja viem," kývnul Miro a zvedl bradu nahoru. Jen jsem se zasmála. Pak jsem uslyšela v hlavní místnosti chrastit klíče. Byl to Jaro spolu s Mirkem B.
"Ahoj," pozdravila jsem je oba naráz.
"Čaau," věnovali mi úsměv a Jaro mě poplácal po zádech. "Tak co?"
Jen jsem pokrčila rameny. Za chvíli přišel Miro ze zadu a Jaro se na sebe s Mirem B. podívali. Pak se koukli na nás.
"Vy ste tu boli sami?" zeptal se Miro B. a Jaro pozvedl obočí. "No ty kokos!"
"Čo?" Podíval se na mě Miro a já jen pokrčila rameny.
"Přišla jsem chvilku před váma. Čekám na Romču." Řekla jsem s klidem a Jaro se opět podíval na Mira B. "Aha, my jsme mysleli, že.." nedořekl Jaro, protože ho přerušil Mirovo mobil.
"Čopak Roman? Už tu .... aha, naozaj? je to zlý? Aha. Dobre. Tak ja to teda poviem chalanom. Tak nech si čoskoro ok. Maj sa." Tipnul mobil a pak se na nás otočil.
"Roman niečo chytnul. Nie je mu dobre. Katko on hovoril, že máš vypnutý mobil alebo čo."
"Co?" Vyhrknu a podívám se na mobil. A vážně. Mám ho vypnutý. "Musel se asi vybít.." řekla jsem a všimla jsem si, jak se Jaro s Mirem B. na sebe opět podívali.
"No.. tak já teda půjdu. Měli jsme s Romanem jít na nějakej festival, ale tak..."
"Hej, Roman hovoril, že tu má na stole tie lístky."
"Predsa ich nenecháte prepadnúť nie?" Usměje se Jaro. "Prečo nejdete spolu?" pokračoval a Miro B. se uchichtl nahlas.
Podívala jsem se na Mira, který mě pozoroval a oba jsme mlčeli.
"No.. myslím si, že Miro má už jiné plány." Usmála jsem se. "Tak já jdu, kluci. Mějte se." Vzala jsem si kabelku a odešla ze zkušebny.
"Katka, počkaj!" Uslyšela jsem za sebou. Otočila jsem se a za mnou stál ON. Miro.

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ.

Roman nebo Miro? - 3. kapitola

5. července 2010 v 22:40
Bylo šest hodin večer.
Zrovna jsem vylezla z horké vany, čučela do velké skříně a vybírala oblečení na dnešní večer. Když jsem konečně vybrala slušivou kombinaci dlouhého topu a černé minisukně, nalíčila jsem se a upravila si vlasy. Podívala jsem se na hodinky. Bylo za pět minut osm. Ani bych nečekala, že mi taková příprava pro Romana zabere tolik času.
Když konečně zazvonil, rychle jsem seběhla dolů.
" Ahoj," usmála jsem se a políbila ho na tvář.
" Ahoj, pristane ti to," sjel mě pohledem Roman a chytil mě za ruku, což mě malinko zarazilo. Ale byl skvelý pocit mít svou ruku v té jeho.
Celou cestu do restaurace jsme ani jeden nepromluvili. Vešli jsme dovnitř a číšník nás dovedl k rezervovanému stolu, který Roman nejspíš zamluvil včera večer. Na stole stály krásné červené růže.
" No, tie sú pre teba," usmál se a ukázal na růže.
" Jé, děkuju moc. Jak jsi věděl, že miluju růže?" usmála jsem se a jemně přičichla.
" Takmer každá baba miluje ruže," pohnul rameni.
" Tak moc děkuji," zasmála jsem se a posadila se na židli, kterou mi Roman zdvořile nastavil.
Když nám číšník donesl jídelníček, ani jeden z nás nemluvil. Mlčky jsme zírali do jídelníčku a Roman byl velmi zabraný do drahých jídel na hlavní stránce. Podívala jsem se znuděně směrek ke vchodu. Přivřela jsem oči, abych se ujistila, že opravdu přichází blonďatý Miro. A není sám? Promnula jsem si oči. Nastavil židli krásné blondýnce, která se usmívala.
" Romane? " pohlédla jsem na něho, ale ten byl stále zabraný do svého jídelníčku.
" Hmm? " zabručel.
" Ne, nic." Zakývala jsem hlavou a dál nespouštěla oči z Mira. Roman seděl zády, takže neviděl ke vchodu, zatímco já měla perfektní výhled. Miro si sedl tak, že na mě mohl vidět. Taky že se mě všimnul. Zamávala jsem. Miro vykulil oči a dal si prst před ústa. Pochopila jsem, že mám mlčet a nic Romanovi neříct o tom, že je tady? Kývla jsem. Roman se na mě podíval.
" Vybrala si si? "
" Ještě ne," usmála jsem se a zpátky si vzala do ruky jídelníček položený na stole. Roman se podíval zpátky do toho svého. Nějak jsem si nebyla jistá, jak bude tohle rande probíhat. Nechápala jsem, proč je dneska Roman tak zamklý. Jindy se snažil, aby byl středem pozornosti, ale dneska ho jaksi nezajímám.
" No, omluv mě, musím si odskočit, " zašeptala jsem a Roman jen kývnul.
Prošla jsem kolem stolu, kde seděl Miro a zašla na dámské toalety. Opřela jsem se o umyvadlo a podívala se na můj make-up. Otevřela jsem kabelku a začala hledat pudr, abych si přepudrovala nos.
" Môžem? " uslyšela jsem povědomý hlas. Podívala jsem se ke dveřím.
" Na dámské toalety? " zasmála jsem se na blonďáčka.
" Čo tu robíte s Romanom? " Zeptal se najednou.
" Jsme tu na večeři. " Pozvedla jsem obočí.
" Bože to snáď nie je možné," vzdychl Miro.
" Co se děje?"
" Nechcem aby ma tu Roman videl so Sandrou."
Stála jsem a zírala na něho.
" Přítelkyně?" zeptala jsem se nakonec.
Miro sklopil hlavu.
" Nehovor to Romanovi, že som tu bol. Nájdem inú reštauráciu. Vieš nechcem aby sa to niekto dozvedel. Chalani by to začali rozoberať a nechcem aby pitvali vzťah, ktorý ešte len rastie. "
" Jo samozřejmě." Kývla jsem a pak se podívala na starší ženu, která přišla na toaletu. Sjela Mira pohledem a jen se pousmála.
" Vráť sa k Romanovi a zabava ho. Ja sa vypařím. A Katy .. ďakujem. " Usmál se Miro a poplácal mě po rameni.
" Nemáš vůbec za co." Usmála jsem se a vracela se k Romanovi, který už jen seděl a zíral před sebe.
" Tak jsem zpátky. Už sis objednal? " zeptala jsem se.
" Objednal som nám pizzu. Dúfam, že nevadí." Řekl Roman.
" Miluju pizzu. Mimochodem, jak víš i toto?" zeptala jsem se se smíchem. Roman se jen pousmál.
" Tipnul som si. Vieš Katko .. ja som tak premýšľal.."
" Ano? "
" Nemohol som vôbec spať. Ja ťa mám plnú hlavu.." pokračoval a chytl mě jemně za ruku, kterou jsem měla položenou na stole. Polka jsem.
" Je mi s tebou dobre. A tak som premýšľal, či ku mne treba niečo cítiš. Pretože ja áno.." poslední větu skoro jen zašeptal.
" Milujem Ťa Katko." vyhrkl najednou.

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ...!

Roman nebo Miro? - 2. kapitola

2. července 2010 v 22:17
Bylo poledne. Prahou se rozléhaly první tóny songu Last forever.
Seděla jsem na pohodlné židli a pozorovala každý kousek na Mirovi. Hltala jsem jeho pohyby. Neuvěřitelně mě přitahoval. Při prvních tónech si Miro konečně sundal jeho černé brýle a já mohla pohlédnout, i když na dálku, do jeho krásných hnědozelených očí, které se na mě stále dívaly s jiskřičkama. Z tohoto tranzu mě dostalo až Romanovo hluboké odkašlání, aby upoutal mou pozornost. Otrhla jsem od Mira oči a podívala se na Romanovo úsměv na tváři. Byl to opravdu krásný kluk s nádherným úsměvem. S vlasy černými jako uhel. Pronikavé modré oči mně nedovolovaly dívat se na jakoukoli jinou část jeho těla. Ale nadruhou stranu, mě něco táhlo k Mirovi. Musela jsem se vždy pro sebe pousmát, když jsem jakkoli zahlédla, jak se Roman snaží strhnout pozornost na sebe. Viděl, že mě láká spíše střapatý blonďák než on sám. Ani sama nemůžu uznat, jestli to byla pravda.
Z přemýšlení mě vytrhl krásný rockový Mirův hlas. Musím uznat, že i kluci hráli hodně dobře. Ale Mirův hlas se opravdu nedá přeslechnout. Už vůbec ne kvůli tomu dokonalému rockovému zbarvení.

Když kluci dohráli, pomalu začali uklízet a odpojovat kabely. Stále jsem se dívala na Mira, občas na Romana.
" Tak ako sme sa ti páčili? " Zeptal se mě Roman.
" Jo, jste fakt dobří. Hrajete skvělou hudbu, máte dokonalého zpěváka." Polkla jsem při dořeknutí poslední věty. Miro se na mě podíval a usmál se.
" Tak to som rád, že sme sa páčili no. " odpověděl Roman a šel za klukama dozadu odnést kytary. Miro přišel ke mně a posadil se vedle mě. Mlčel, jen se napil piva, který měl na stole. Dlaní si pak setřel bílou pěnu, která mu dělala vousy. Usmála jsem se.
" Takže Miro jo? " usmála jsem se a kývla na menší seznámení. Vevnitř jsem se smála, protože mně vážně nenapadla lepší věta, kterou přerušit to ticho.
" Takže Katka? " usmál se a já jen pokrčila rameny.
" Hráli jste opravdu skvěle. Přesně můj styl. Máš krásnou barvu hlasu. Úžasně se to poslouchá." vyřkla jsem všechny komplimenty jen abych si šplhla. Miro přede mě položil pivo a jemně pohnul levým koutkem rtu.
" Ďakujem. Môžem sa opýtať, kde ťa Roman vyhrabal? " zeptal se a sjel mě pohledem.
" Potkali jsme se v jednom nočním baru."
" Roman bol v bare? " zeptal se překvapeně a já si skousla spodní ret. Podívala jsem se na Romana který se vracel a zaslechl naši konverzaci.
" Bol som tam len pre pivo." pohnul rameni. Miro s úsměvem kývnul a pak se otočil zpátky na mě. Párkrát zamrkal.
" Páči sa ti Roman? " zvednul obočí a oba jsme se podívali na toho černovlasého kluka, který přdstíral, že něco hledá v lednici a nic neslyší. Pohnula jsem rameni.
" Je to skvělej kluk. Znám ho od včera a přijde mi jako bych ho znala věčnost." Roman se na mě otočil a věnoval mi úšklebek.
" Som na tom rovnako." Odpověděl a Miro sklopil oči. Nakonec se usmál.
" Roman by potreboval vážnejšia známosť," pokračoval.
Sklopila jsem hlavu a nakonec jsem se bez dovolení napila piva, které Miro nechal přede mnou. Miro se jen usmál a já mlčky kývla.

Byl podvečer kolem šesté hodiny. S kluky jsem strávila celé odpoledne a poslouchala jejich vlastní songy, které složili. Kluci se vraceli do hotelu. Šla jsem celkem vzadu a povídala si s kytaristou Mirem. Roman šel vedle blonďatého Mira. Najednou jsem ucítila, jak mě někdo vzal kolem ramen. Byl to Roman. Bez rozmýšlení jsem ho chytla kolem pasu. Kytarista Miro, vedle kterého jsem původně šla přidal do kroku a já šla vzadu s Romanem sama. Blonďatý rocker Miro se otočil a podíval se na Romana.
" Tie ideš odprevadiť Katku? " Zeptal se a pohodil ke mně hlavou. Roman mlčky kývnul.
" Dobre. Takže my ideme do hotela. Užite si to." Usmál se Miro a pokračoval v chůzi s ostatníma členama.
" Díky, že jdeš se mnou." Usmála jsem se na něho.
" Nemáš mi za čo ďakovať. "
" Ale jo. Znáš mě jen jeden blbý den a už mi takhle věříš. Vodíš mě do zkušebny pro tvou kapelu. Ukazuješ všem jak si rozumíme..."
" A nerozumieme? " skočil mi do řeči.
" Jsem ráda, že jsem tě poznala. " Usmála jsem se.
" Tebe sa páči Miro..." posmutněl Roman.
" Cože? Ne. Chtěla jsem jen říct, že když jsem s tebou, všechny moje starosti zmizí.
" So mnou ti je dobre, ale páči sa ti Miro." Opět převrátil. Vzdychla jsem.
" Miro je krásnej kluk. Určitě je i hodný. Je sympatický. Určitě si najde brzy nějakou tu slečnu." Mrkla jsem a políbila Romana na tvář.
" Chceš tým dúfam povedať, že mám šancu?" Zeptal se a trošku zčervenal.
" Rozhodně." Zdůraznila jsem pomalu a pak se zasmála.
" Tak děkuji za dnešek. Byl to fajn den." rozloučila jsem se.
" Pozývam ťa do reštaurácie. Zajtra v osem!" zavolal a naposled mi zamával. Věnovala jsem mu úsměv, přikývla a vyběhla schody přímo k našemu bytu. Zaběhla jsem do koupelny, sedla si na vanu, pustila vodu a spokojeně jsem přivřela oči. Roman je opravdu skvělý kluk.

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ..

Roman nebo Miro? - 1. kapitola

1. července 2010 v 12:19
Promiňte, že je to tak dlouhé. Je to úvodní díl no. Konec se mi zdá nejzajímavější. Tak co Roman nebo Miro? :P Reklamy mažu!


Byla noc kolem dvanácté hodiny.
V největším a nejznámějším baru se sešlo několik puberťáků, kteří zakončovali školní rok pitím, cigaretama a alkoholem. Smáli se, povídali si, tancovali.
Barmanka míchala jeden drink za druhým a usmívala se na všechny strany. Hudba zesílala a ze židlí se zvedla další kupa puberťáků, kteří se odebrali na taneční parket.
Seděla jsem na barové židličce a sledovala mládež, která si užívala. Popíjela jsem pomerančovou limonádu a občas zakousla kousek koláče, který jsem měla zabalený v malém sáčku.
Barmanka domíchala koktejl, do kterého nalila trošku vodky a postavila ho přede mě.
" Tohle vám objednal muž, co sedí támhle v rohu," usmála se otočila se směrem k poličce se skleničkami. Lehce jsem se pootočila a hodila si pramen hnědých vlasů dozadu. V rohu seděl černovlasý kluk s vlasami ke krku, jeho oči zářily modře a na rtech se mu objevil sympatický úsměv. Kluk pozvedl svou sklenici a kývnutím hlavy se napil. Udělala jsem to samé a otočila se zpátky k barmance.
Po chvíli jsem ucítila na svém rameni ruku. Otočila jsem se.
" Ahoj," pozdravil mě kluk. " Já jsem Roman."
" Katka," kývla jsem na pozdrav a sjela Romana pohledem.
" Čo ty tu tak sama?" zeptal se a mně poskočilo srdce, když jsem zjistila, že Roman je slovák.
" Zabíjím depresi," pokusila jsem se o úsměv a znovu se napila nápoje, který mi objednal.
" Myslel som si to. Preto som ti objednal niečo silnejšieho než je limonáda," usmál se a pohodil rukou k pomerančovému nápoji.
" No, já většinou nepiju," zdůraznila jsem, ale přesto jsem se opět napila nápoje s vodkou. Roman se jen ušklíbl.
" A ty na někoho čekáš?" zeptala jsem se ho a nahodila vážnější výraz.
" Prišiel som si sem len trošku odpočinúť. Pred niekoľkými hodinami som mal vystúpenie so svojou kapelou."
" Máš kapelu?" rozjasnila jsem se. " Co hrajete? Předpokládám, že nějaký metal," projela ho jsem ho pohledem.
" Hráme skôr tú tvrdí hudbu, ale sú tam aj songy o láske. Skôr rock."
Roman se mi líbil už na první pohled. Přemýšlela jsem, jestli ho má požádat o číslo nebo počkat, jestli to udělá první on. Podívala jsem se na hodinky a dopila poslední kapku svého nápoje.
" Strašně hezky se mi s tebou povídá, ale budu muset jít, je pozdě."
" Môžem ísť s tebou?"
" Budu ráda, když mě doprovodíš," usmála jsem se a sáhla si do kabelky pro peněženku.
" Nech to byť. Zaplatím to," zamrkal a hodil peníze na barový stůl.
" To...to nejde.."
" Ale áno," zasmál se a zvedl se židle. Nasadila jsem milý výraz a zasunula barovou židli.

" Bydlíš tu?"
" Nie, som z Bratislavy. Ale máme tu ešte s kapelou nejaká vystúpenie, tak sa zdržíme."
Usmála jsem se a dívala se do země. Když jsme došli k mému baráku, zastavili jsme se a podívali si do očí.
" Tak ma napadlo. Nechcela by si si vypočuť našej hudbu? Rád by som ťa zoznámil aj s ostatnými členmi."
" Ráda, ale už vážně musím," zesmutnila jsem.
" Zajtra ráno sa tu stavím."
" Dobře. Dobrou noc," usmála jsem se.
" Dobrú noc."

Byl krásný letní den. Probudily mě sluneční paprsky, která dopadaly na mou tvář. Usmála jsem se, protáhla a opatrně vstala z postele. Uslyšela jsem hvízdání pod oknem a tak jsem vyběhla, abych se podívala a mohla Romanovi zamávat.
" Dobré ranko!" zamával na mě.
" Dobré ráno", usmála jsem se a utíkala po schodech dolů. Cestou jsem na sebe házela tričko s nápisem rock, dlouhé černé kalhoty s bílým páskem a bílé boty na tkaničku.
Vyběhla jsem ven a vrhla se Romanovi do náručí. S ním mi dokázaly zmizet všechny starosti.

" To je vaše zkušebna?" zeptala jsem se a zastavila se.
" Áno. Chalani nevie že niekoho privediem. Snáď im to nebude vadiť, si krásna holka," usmál se a dal mi pramínek vlasů, který mi spadal do obličeje za ucho.
" Áhoj, chalani!" pozdravil a všichni na nás upjali výraz. Vediem vám kamarátku," usmál se.
" No takže to sú chalani zo skupiny. Tohle je Jaro je to náš najlepší bubeník," usmál se a já si ho prohlídla. Jaro byl celkem pěkný kluk, měl krátké ostříhané vlasy a kráným čírem na hlavě. Usmála jsem se a kývla na pozdrav. Jaro nahodil milý úsměv a zamával.
" Toto je Tamás. Je pôvodom z Maďarska, takže nevie ani moc česky ani slovensky. Ale veľa sa od nás naučia," zasmál se a já pozdravila kluka s černými brýlemi a černou sukní pod kolena.
" Toto je Miro, skvele hrá na gitaru," hodil rukou k docela vymakanému klukovi s nádherným tetováním na levém rameni.
" No a toto je náš veľký pán. Taky sa volá Miro," trochu ze zašklebil a ukázal na sexy blonďáka, který v rukou svíral mikrofon. Upjatě me pozoroval a když jsem se na něj podívala, lehce se pousmál. Málem se mi podlomila kolena.
" Ahoj," pozdravila jsem jemně a stále zírala do černých brýlí. Očima jsem se přesunula na jeho střapatou blonďatou hřívu a pak sjela jeho vypracované paže, které se rýsovaly v upjatém černém tričku.
" No a ja som Roman. Tretia gitarista. Som najkrajší zo všetkých členov," zasmál se a pomalu mě otáhl, abych se na toho rozkošného blonďáka přestala dívat.
" Sľúbil som Katce, že si môže vypočuť našej hudbu. Snad ti to Miro nevadí," zeptal se Roman a jakoby schválně si mi stoupnul do výhledu. Jemně jsem natočila hlavu doprava, abych na Mira viděla.
" Naopak, budem rád, keď našej hudbu vyhodnotí tak pekná slečna," promluvil blonďáček a já se málem převrátila ze židle. Roman se na mě otočil. A já nevinně zamávala.

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ?..