Roman nebo Miro? - 5. kapitola

31. července 2010 v 21:34
"Keby si chcela, mohol by som na ten festival ísť s tebou," položil mi ruku na rameno a zazubil se.
"No, je to moc hezký, ale určitě máš jiné starosti. Festival není tak důležitý." Lehce jsem oddělala jeho ruku z mého ramene. Mirův úsměv se lehce vytratil.
"Starosti. Áno, to mám. Jedna z tých starostí je, že s tebou chcem ísť na ten festival. Je to krásna starosť. Nie je vôbec vynútená. Ja .. naopak som rád." Sklopil oči a čekal na mou reakci. Podívala jsem se na zem a potom zpátky na něho. Už se na mě díval a mrkal zelenohnědýma očima. Nohou nervozně šoupal o zem.
"No.. já.. vlastně, ráda půjdu," kousla jsem se do rtu a pokusila se o úsměv. Cítila jsem, jak mi zrudly tváře.
"Naozaj?" Olíznul si šťastně rty, které se rýsovaly do úsměvu. "Takže môžem ťa vyzdvihnúť? V koľko? Kde? U teba doma?"
"Tak ve tři odpoledne u mě před barákem." Oplatila jsem mu úsměv. Miro rychle párkrát zakýval.
"Budu se těšit." Špitla jsem a zamávala Mirovi.

Panebože. Takže nakonec opravdu bude rockový festival? No ještě ke všemu tam jdu s někým, kdo rock miluje nadevše. Miro byl dobrý přítel. Ano přítel. Byl mi velmi blízký ze všech členů ze skupiny. Samozřejmě, až po Romanovi. Stále jsem se dívala na mobil, jestli se Roman aspoň ozve. Ale viditelně ho to ani nenapadlo. Vzala jsem mobil a vyklepala jeho mobilní číslo. Nedostupný. Pokrčila jsem rameny a mobil na chvilku odhodila na postel. Šla jsem se vysprchovat a začla jsem se připravovat na odpoledne.
Čas plynul jako voda, možná že i rychleji. Konečně jsem slyšela zatroubení Mirova BMW a spokojeným, ladným krokem vykračovala k němu.
"Ahoj, Miro......." Pozdravila jsem s úsměvem.
"Ahoj, veľmi ti to pristane. Páčiš sa mi." Mrknul Miro a já se začervenala.
"Děkuji. Tobě to taky moc sluší. Jako vždy." Zašeptala jsem, Miro se usmál. "No, prostě správný rocker." Zasmála jsem se a natáhla ruku k jeho vlasům.
"Heeej," okřikl mě Miro a chytl mi ruku. "Tohle len tak niekomu nedovolím."
"Jasně." Zasmála jsem se a pohodlně se usadila.
Cestou mi zazvonil mobil.
"Ano? Ahoj Romanku," pozdravila jsem a Miro se na mě podíval. Sklopila jsem oči a Miro se podíval zpátky na cestu.
"Jo, volala jsem ti. Já jsem ti jen chtěla říct, že na ten festival jedu s Mirem.. Víš, nechtěla jsem, aby ty lístky propadly. Původně jsem myslela, že vážně půjdem spolu, ale když si bohužel onemocněl..." Miro se na mě opět podíval a já na něho. Lehce jsem se usmála a čekala jsem, že mi úsměv oplatí jako vždy. Ale mlčky odvrátil hlavu.
"Aha, takže ti to nevadí?.........Jasně. Užijeme si to. A hned zítra za tebou zaskočím a přinesu ti nějaké ovoce, dobře?.......taky se měj moc krásně, Románku. Miluji Tě." Zakončila jsem hovor a mobil si strčila zpátky do kapsy u džín. Podívala jsem se na Mira, který měl koutek povytažený mírně nahoru.
"Co?" Zeptala jsem se a naklonila hlavu, abych se ujistila, že se vážně culí.
"Nič." Odpověděl s klidem v hlase. Odkašlal si a jeho ústa se opět vyhladila do rovné linie.

Konečně jsme dojeli na místo. Už tam bylo spousta lidí. Velké podium a na něm několik rockerů, kteří si rozcvičovali svoje písničky.
"No, už je tu celkom veľa ľudí," povytáhl Miro obočí.
"Pojď," šeptla jsem k němu, vzala jeho ruku do té své a proplétali jsme se davem. Byl nepopsatelný pocit mít jeho hebkou dlaň v té své. Jeho dlouhé prsty svírali mojí malou ručičku.
"Kam ma to vedieš?"
"Jdeme na pivo, ne?" Usmála jsem se a vedla ho ke stánku, kde se prodávalo točené.
"Dobre, ale pozývam ťa." Mrkl Miro a už vytahoval peněženku.
"Jseš strašnej. Právě jsem chtěla říct to samé!" Zasmála jsem se a chytla ho za rameno.
Asi po půl hodině konečně začal první koncert nějaké rockové skupiny. Maximálně jsme si ho s Mirem užívali v přední části. Pili jsme pivo, já teda víc než Miro. On měl jen dvě a já? Radši nebudu počítat. Už na konci festivalu jsem cítila, jak na mě padá únava a v břiše menší nevolnost. Se zavřenýma očima jsem nahmatala Mirova ramena, za které jsem se pevně chytla.
"Miro.." Zašeptala jsem a sotva jsem se držela na nohou.
"Panebože!" Slyšela jsem a pak už jsem jen cítila, jak se vznáším ve vzduchu. Miro mě odnesl do auta a položil na zadní sedadlo. Mlhavě jsem viděla, jak si sedá za volant a pak jsem cítila, jak se auto nechutně houpe.
Už jsem cítila, že to můj žaludek nevydrží. Ale to už jsem opět cítila Mirovu náruč, která uklidnila můj chaos v žaludku. Pak jsem cítila měkkost. Vůni. Mlhavě se pohybující postavu v černém tričku. Tmu.

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ..!
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 miro-smajda-daily miro-smajda-daily | Web | 31. července 2010 v 21:45 | Reagovat

asi jsem pochopila, kde je :D neni to tak těžký :D hej a v tom autě.. Miro žárlil že? :DD těším se na další dílek :)

2 Lissa Lissa | Web | 31. července 2010 v 22:13 | Reagovat

tak tohle by fakt opravdu moc nádherný díl.. četla jsem to a úplně jsem to viděla.. prostě nádhera! :)
a to množství piv mi připomíná mě.. :D :D

3 Nikys Nikys | Web | 1. srpna 2010 v 11:53 | Reagovat

krásné těším se na další dílek

4 Kačenka Oravcová Kačenka Oravcová | Web | 1. srpna 2010 v 13:12 | Reagovat

u mě je bleskovka zapoj se

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama