Roman nebo Miro? - 6. kapitola

1. srpna 2010 v 16:56
"Nee!" Zakřičela jsem ze spánku a prudce se posadila. V té rychlosti se mi zamotala hlava a rukou jsem se praštila do čela.
"Šššš, upokoj sa." Položil mi Miro ruce na rameno a opatrně mě uložil zpátky do postele.
"Miro?" Zašeptala jsem a stále se držela za hlavu. "Panebože." Zaskuhrala jsem a přivřela oči.
"To je ale opica." Zasmál se Miro a namočil kapesník, který mi přitiskl na hlavu. "Nečakal som, že sa dievča ako ty takhle spere." Položila jsem svou ruku na tu jeho a on se usmál a opatrně ruku vysunul. Držela jsem si ledový kapesník na hlavě a snažila se dýchat, aby se mi nezbouřil žaludek.
"Prosím ťa a keby si chcela zvracať, bež na záchod." Zasmál se a pak vstal z postele, na které u mě seděl.
"Kam jdeš?" Podívala jsem se na něho.
"Budem tu. Ty sa v kľude prespia."
"Ne, já nemůžu spát. Slíbila jsem Romanovi, že mu donesu nějaké ovoce." Začala jsem vstávat.
Miro okamžitě přiběhnul a snažil se mě položit zpátky.
"Kľud, Katka. Ja mu to donesiem."
"Ne! To je naprosto vyloučené! Co mu chceš jako říct, že mu to neseš ty, protože se Katka vožrala jako prase a je teď u tebe doma? To ho velmi potěší." Přidržela jsem si kapesník na hlavě, aby mi nespadl.
"No .. takhle som to nechcel povedať." Zasmál se.
"Fajn. Tak ne jako prase, ale jako kráva. Lepší?"
"Len poviem, že ti taky nebolo zrovna nejlíp a že som ťa včera odviezol domov. A že to ovocie je od teba a ja ho mal doručiť."
"Skvělý nápad! A až mě půjde domů navšívit?"
"Nemyslím si, že ťa pôjde navštíviť. Na to ho moc dobre znam. Je náchylný na choroby. No a ak by si chcela, kľudne si daj sprchu v kúpeľni. Nikde sa nezdržím. Len skočím niečo kúpiť, pretože okrem banánov a šľahačky tu nič nemám, skočím to doniesť Romanko a budem hneď späť."
"Jo, dobře." Usmála jsem se na něho. "A Miro?"
"Áno?" oplatil mi úsměv.
"Díky moc."
"Nie je za čo."

Miro odešel a já měla celé odpoledně pro sebe. Říkal, že bude hned zpátky, ale když se běhěm dvou hodin nevrátil, bylo mi jasné, že se zdržel buď u Romana nebo ho někde odchytly fanynky. Šla jsem do koupelny. Málem mi to vyrazilo dech. Nádherný sprchový kout. Dokonale vyleštěný. Pro jistotu jsem se zamknula, kdyby se vrátil a jako první si to náhodou zamířil do koupelny, vlezla jsem dovnitř a pustila studenou sprchu. Bože, tak právě se sprchuju ve sprše, ve které se každodenně sprchuje Miro. Kolik fanynek by toužilo být v téhle sprše a určitě by přivítaly přítomnost samotného Mira.
Vylezla jsem ze sprchy a cítila jsem, že už mi je trošku líp. Jen břicho se mi malinko ozývalo. Ovázala jsem kolem sebe Mirův ručník a vyšla z koupelny ven. Na chodně už byly boty. Šla jsem do kuchyně a nakoukla mezi dveřma.
"No konečně." Promluvila jsem a Miro se lekl tak, že upustil dalších několik kilo banánů.
"Jej, Katka to som sa zalekl!"
"Copak jsem strašidlo? I když po včerejšku nevypadám zrovna nejlíp já vím." Přiznala jsem a vkročila do kuchyně. Ručník jsem si držela v místě, kde jsem ho měla zastrčený, aby nespadl.
Miro se na mě podíval a zarazil se.
"Jee Miro. Snad nevadí, že jsem se zabalila do tvého ručníku, ale moje hadry strašně smrděly." Zasmála jsem se. "Podle toho, jak jsem viděla, že jsi hodně čistotnej, netroufla jsem si je obléct zpátky na sebe."
"Vidím, že si to zase ty. To sa ťa tá opica moc dlho nedržala." Zvednul obočí. "No, keď budeš chcieť, tak ti požičiate niečo môjho."
"Jasně. Rotrhané rockové džíny a jedno z těch tvých triček?" Sjela jsem ho pohledem.
"Tak ty si budeš robiť srandu? Dobre. Až sa nasnídáš, zavolám Tamási nech ti prinesie nejakú tú jeho sukňu."
"Teď si ze mě robíš srandu zase ty! Víš, radši bych něco normálního." Kousla jsem se do rtu.
Miro se usmál a začal připravovat snídani.

"Ahoj Románku," pozdravila jsem s úsměvem, když jsem přijmula hovor z vyzváněcího mobilu. Miro nabral sousto zeleninového salátu na lžíci a strčil si ho do pusy. Přitom mě pozoroval.
"Jo, musela jsem to poslat po Mirovi, nějak na mě asi taky něco leze." Usmála jsem se. "Ne, neboj se, žádnej jinej kluk na mě neleze." zasmála jsem se znovu. Miro protočil oči. "Hned jak mi bude líp, tak si zavoláme, ano? Měj se lásko." Tipla jsem mobil.
Dojedla jsem salát a Miro už dal prázdné misky do dřezu.
"Bylo to výborné." Pochválila jsem svého osobního kuchaře.
"No ďakujem vám slečna, ale teraz by si možno mala ešte oddychovať, aby sa ti tie bolesti hlavy nevrátili." Řekl Miro a zvedl mě do náruče.
"Hej Miro pusť. Rozváže se mi ručník!" Vřískala jsem a snažila se ho na sobě udržet. Miro mě hodil do postele a já jen tak tak udržela ručník na sobě. Pak hupsnul za mnou.
"Tak a teraz budeme snívať." Uculil se Miro a zavřel oči.
"O čem?" Zeptala jsem se, přetočila se na bok a podepřela si rukou hlavu.
"O pravej láske." Usmál se. "Vieš čo to je?"
"Jak to myslíš?"
"No, že veľa ľudí sa do niekoho zamiluje, ale pritom to nie je pravá láska. Myslíš si, že ho miluješ, ale nie natoľko, aby si o ňom povedala, že je pravá láska."
"Myslíš sebe a tvou přítelkyni?" Začervenala jsem se.
"Vieš, môžem o nej povedať, že jej mám rád. Poviem, že l'ubim, ale nie som si istý, či ona je tá pravá. Čo keď sa moja pravá láska skrýva niekde inde?"
"Nad tím asi nemůžeš takhle přemýšlet." Přetočila jsem se na záda. Miro otevřel oči a nahnul se nade mě. Podívala jsem se mu do očí.
"Asi máš pravdu. Ale v poslednej dobe nad tým rozmýšľam často." Zamrkal a očima sjel na moje rty. Celá jsem se třásla. Kousla jsem se do rtu a pravou rukou vjela do jeho vlasů.
"Heeeeej," zakřičel Miro a chytl mi ruku stejně jako včera v autě.
"To jen tak někomu nedovolíš, já vím." Začala jsem se smát.
"Ty potvora jedna!" Vykřikl Miro a celým svým tělem se na mě přetočil. Probíhala mnou tak velká vlna energie a vzrušení, že jsem se přetočila na něho. Obkročmo jsem se na něj posadila a obě jeho ruce jsem chytla za zápěstí. Naklonila jsem se rty těsně nad něj tak, že jsme si vzájemně dýchali do úst. Čekala jsem, jestli to bude on, kdo přeruší vzdálenost mezi námi, ale Miro jen v klidu ležel a nejspíš čekal na to samé. Nakonec jsem to byla já, kdo vzdálenost přerušil. Vpíjela jsem se něžně do jeho rtů a on po chvilce začal polibky opětovat. Jeho rty byly měkké a jemné jako bavlnka. Na dotek příjemné a uklidňující....

POKRAČÍVÁNÍ PŘÍŠTĚ..!
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 miro-smajda-daily miro-smajda-daily | Web | 1. srpna 2010 v 17:42 | Reagovat

ten konec jak mluvil o té pravé lásce byl úžasnej :))) jinak co bude dál???? se těším na další dílek :D

2 romancice33 romancice33 | E-mail | Web | 1. srpna 2010 v 21:19 | Reagovat

Nááááááádherný !!!!!!!!!! :-) Hrozně se těším na další díl !!! :-)

3 Lissa Lissa | Web | 1. srpna 2010 v 22:20 | Reagovat

ty jo.. je to tak úžasný, že si to musím přečíst ještě jednou..:) opravdu je to mooc krásné..
protstě boží!! fakt! moc se mi to líbilo a těším se na pokračování.. :)

4 pixee pixee | Web | 2. srpna 2010 v 17:55 | Reagovat

krásné :)
bude s ním ne ? :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama