Vyléčila mě láska - 3. kapitola

8. srpna 2010 v 18:50 | XoXo Graphic
Další den jsem už od rána seděla na okně a dívala se ven na cesty. Čekala jsem, až uvidím toho svého blonďatého prince, který do mě vrátl život.
"Slečno, už od rána vysedáváte na tom okně. Čekáte někoho?" Zeptala se sestřička, přišla ke mně a chytila mě za rameno. Na její ruku jsem položila tu svou.
"Čekám na svého blonďáčka." Usmála jsem se a opět otočila hlavu směrem na příjezdovou cestu. Sestřička se usmála, protože byla ráda, že jsem s ní konečně po dlouhé době promluvila.
"Chlapec?" Zeptala se opatrně.
"Kéž by," usmála jsem se. "Miro, víte on... on tu včera byl, povídal si se mnou a slíbil mi, že dnes přijde a zahraje mi."
"Oo, vážně? Tak to je skvělé." Pohladila mě po dlouhých hnědých vlasech.
"Zahraje mi pouze když si dnes neudělám toto," vyhrnula jsem rukáv a přejela si po starých jizvách a nových červených zacelených ran.
"Ahá," usmála se. "Tak to aby jste to vážně nedělala." Mrkla na mě.
"Sám si to zkontroluje." Zavřela jsem oči a opřela si čelo o rám okna.
"A nechcete se tedy aspoň najíst? Posilnilo by vás to."
Zavrtěla jsem hlavou. "Slečno..." řekla smutným hlasem, ale znovu jsem zavrtěla negativně. "No, chtěla jsem, aby jste vypadala aspoň trošku sytě, až vám přijde blonďáček." Poznamenala a odešla. Vzdychla jsem a opět se podívala na stále prázdnou příjezdovou cestu.

Na okně jsem seděla celé dopoledne, celé odpoledne, podvečer... Podívala jsem se na velké hodiny na bélé zdi, které ukazovaly 21:00. Vzdychla jsem a přemístila se do postele. Z podpolštáře jsem vytáhla diář s fotkou, kterou jsem políbila a pak přes ní přejela prsty. "Miro, kde jsi?" Zavřela jsem diář a přemýšlela nad Mirem. Nad tím, že mi slíbil, že přijde. Ale proč by taky chodil.. proč by chodil za bláznem, který má ve zvyku řezat se do své ruky. Vstala jsem z postele a šla do své umývárny. Sáhla jsem do rohu na mé obvyklé místo, kam jsem ostré nůžky schovávala před sestřičkami a opět jsem to udělala. Neměla jsem už žádný důvod, abych vydržela. Věděla jsem, že blonďáček nepřijde. Už mi bylo jedno, co se mnou bude a že tady zůstanu... neměla jsem ani pro co jít žít svůj život zpátky do ulic. Vrátila jsem se do postele, přikryla se a usnula...

Ve spánku jsem slyšela hlasy, ale byla jsem tak rozespalá, že mi ani oči otevřít nešly, takže jsem jen poslouchala, otočená zády ke dvou konverzujícím osobám.
"Přinesla jsem slečně snídani.. i když vím, že vůbec nic nechce jíst, dělám si o ni starosti."
"Nechce jesť?"
"Ať dělám, co dělám, nemůžu ji nijak donutit."
"No, nechajte to tu, postarám sa o to, aby niečo zjedla."
"Dobře, doufám, že se vám to podaří. Máte na ni asi nějaký vliv. Včera vás celý den čekala na okně. Dokonce se mnou promluvila a ani si během dne neudělala žádná vážná zranění, až teď ráno jsem si všimla čerstvých řezných ran."
"V poriadku."
Konečně jsem otevřela oči a protože jsem během konverzace poznala Mirův hlas, okamžitě jsem se otočila a objala ho kolem krku.
"Ach Miro! Myslela jsem, že nepřijdeš!"
"Prepáč mi, Nelinka. Včera som mal strašne moc vecí naraz. Zosypalo sa to. Ale ver mi, prišiel som v noci aj keď mi bolo jasné, že už budeš spať. Chcel som aspon prísť do tvojej izby a byť tu s tebou, ale nepustili ma a tak som celú dobu čakal v spoločenskej místosti. No a potom prišla strašne milá sestrička a doviedla ma za tebou."
Vůbec jsem nemluvila a dojetím ho tiskla k sobě.
Když jsme se od sebe konečně oddělili, podívala jsem se kolem.
"Kde..kde máš kytaru?"
"Nie je." Odpověděl klidně a rozhodně.
"Slíbil jsi to." Opřela jsem se o zeď a zesmutněla jsem.
"Ty si mi taky niečo sľúbila." Podíval se na mou ruku. Sklopila jsem hlavu a zatlačovala slzy.
"Čekala jsem tak dlouho. Nemohla jsem tušit, že ještě přijdeš za holkou posedlou sebepoškozováním."
"A prečo nie?" Pokrčil rameny. Udělala jsem to samé.
"Neli, niečo ti poviem. Gitaru tu mám so sebou. Zahrám ti, ale pod jednou podmienkou."
"Ano?"
"Zješ niečo z toho jedla, čo ti priniesla sestrička." Pohodil hlavou a vzal talíř s koblihami do rukou.
"No.... mohla bych něco sníst." Usmála jsem se a přivinula se k němu blíž.

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ...
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 miro-smajda-daily miro-smajda-daily | Web | 8. srpna 2010 v 20:11 | Reagovat

áááá je to dokonalý <3 budu se těšit na další dílek :) i když jako docela psycho! :D

2 romancice33 romancice33 | E-mail | Web | 8. srpna 2010 v 21:06 | Reagovat

To je fakt nááááááááááááááááádherný !!! Opravdu skvělý !!! Těším se moc na pokráčko !!! :-)

3 Lissa Lissa | Web | 9. srpna 2010 v 10:22 | Reagovat

[1]:  souhlasím.. je to dokonalé.. =) a těším se na pokračování

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama