Vyléčila mě láska - 6. kapitola

10. srpna 2010 v 13:28 | XoXo Graphic
Další den byl Miro celý den se mnou. Nikam neodbíhal, seděl u mě na posteli a držel mě za ruku, věděl, jak moc to teď potřebuji. Usmíval se na mě tím jeho úsměvem, prsty přejížděl po mé ruce a mě to uklidňovalo. S ním jsem vážně už nemyslela na ostré konce nůžek, ani na žiletky, ani jsem neměla žádné starosti. Miro věděl, že když mě nechá samotnou, možná se k tomu začnu zase vracet a proto se snažil trávit všechen čas tady se mnou. Byl jediný člověk v mém srdci. Jedině on tam měl místo. Jeho jméno tam bylo silně vyryté a věděla jsem, že se to nikdy nezacelí, jako rány na mé ruce.
Miro se dnes choval jinak než kdy jindy. Byl zamklý, ani se mi nedíval moc do očí. Díval se na naše ruce, které spolu byly propletený. Mluvila jsem spíše já, než on. Všimla jsem si, ale nechtěla jsem se ho hned ptát a přidělávat nějaké problémy.
"Miro, posloucháš mě?" Zeptala jsem se, když jsem si všimla, že je vážně mimo.
"Ale samozrejme." Pohladil mě palcem ruky na hřbetě té mé.
"A co mi teda na to řekneš?" Zkoušela jsem ho.
"No, že je to super," podíval se na mě nevinně a usmál se.
"Vůbec si mě neposlouchal." Pustila jsem jeho ruku a lehla si do postele.
"Ale počúval." Pohladil mě po tváři.
"Ne, vůbec ne." Nedala jsem se.
"Ale áno," stál si za svým. "Ja len, tedka mám trošku nejaký problém a snažím sa ho vyriešiť, ale nechcem o tom hovoriť, keď ešte nie je nič isté."
"Něco kvůli mně?" Zvedla jsem hlavu.
"Si strašná. Vážne som o tom nechcel hovoriť," usmál se už upřímným úsměvem.
"Takže?" Naléhala jsem.
"Mám pre teba prekvapenie," kousnul se do rtu.
"Pověz!" Sedla jsem a dívala se mu do očí.
"Ale keď ti to poviem, tak to predsa nebude prekvapenie." Řekl ochraptěným hlasem.
"Nojo, dlouho jsem už nezažila překvapení. Vlastně, nikdy jsem ho nezažila."
"Neli, ja sa moc ospravedlňujem, ale teraz budem musieť odísť. Potrebujem si niečo zariadiť."
"A kdy se vrátíš? Ještě dnes?"
"Skôr než si myslíš," usmál se a postavil se. Nahnul se, aby mě mohl krátce políbit. Zavřela jsem oči a lehce se dotkla jeho horkých rtů. Miro se odpojil a stále držící mě za ruku se chystal odejít. Pevněji jsem mu ji stiskla a Miro pochopil. Posadil se na postel a znovu se ke mně nahnul. Pootevřela jsem ústa a čekala na jeho spodní ret, až mi ho vloží do úst. Po vteřince jsem ho už cítila. Horký a měkký. Vsála jsem ho a cítila jsem, jak Miro se vpíjí do mého horního. Pomaličku pohnul ústy a já se okamžitě chytla rytmusu jeho polibku. Položila jsem mu dlaň na obličej a pak se Miro odpojil. Díval se mi zblízka do očí.
"Miluju tě." Řekla jsem i když jsem to ani neměla v plánu. Ale moje srdce mě donutilo. Miro se jen usmál a pak se znovu krátce dotkl mých rtů.
"Vrátim sa."

Konečně jsem se taky po dlouhé době dostala mezi lidi. Šla jsem do té společenské místnosti, kde lidi se stejným problémem trávili čas. Dívali se na televizi, hráli ping pong nebo si prostě jen tak povídali u stolu. Seznámila jsem se tam s docela dosti lidmi a pak jsem se podívala na velké hodiny a odešela do pokoje. Čekala jsem až se Miro vrátí. Utíkalo to pomalu a byla to jakoby věčnost. Chyběl mi a já potřebovala cítit jeho přítomnost. Místo ostrých nůžek jsem si do hlavy stále vnucovala ten polibek. Ty dvě krásná slova, která mi ale Miro neoplatil... proč mi je neřekl také, když z něho bylo cítit, že mé city opětuje?
"Čauky!" Vyrušil mě Miro, který byl viditelně v náladě.
"No konečně!" Vykřikla jsem a hned ho obejmula. "Kdes byl tak dlouho a cos vlastně zařizoval?" Šeptala jsem mu do ucha.
Miro mě pustil a udělal pár krůčků dozadu.
"Zbaľ si veci, ideme domov." Co?? Co to řikal??
"Cože?" Nepobrala jsem.
"Ideme domov!" Vykřikl Miro s úsměvem a s jiskřičkami v očích.
Zírala jsem na něho, div mi nespadla čelist dolů. Mlčela jsem. Nemohla jsem vydat žádné slovo.
"Prepáč, asi som to na teba vybafnul moc rýchlo," usmál se, posadil se na postel a chytl mě za ruku. "Takže .. dost som o tebe premýšľal. O tebe a o mne. A vedel som, že keď už si na tom tak dobre a tvoj stav sa zlepšuje, že ťa tu už jednoducho nemôžem nechať. A tak som požiadal o to, aby mi ťa dali do domácej starostlivosti. Preto som bol dneska tak trošku mimo a premýšľal som a hlavne som dúfal, že to vyjde a my dvaja budeme konečne šťastní."
"Ty..tys..tys mě adoptoval?" Vyjekla jsem přerušovaně.
"Takéto niečo." Zašeptal a přejel mi palcem přes pootevřené rty.
"Počkej..a to mě jako jen tak pustili? Bez jakýchkoli....."
"No nie, už som to riešil trošku dlhšiu dobu. Bolo to také papierovanie a dnes práve prebehol takýto pohovor a jednoducho sa ma pýtali či to vážne chcem. No a potom som podpísal súhlas a teraz si ťa môžem vziať k sebe." Přerušil mě Miro.
"Miro...to...." Vůbec jsem nevěděla, comám dělat. Nevěděla jsem, jak reagovat. Jestli mám být šťastná a nebo nešťastná, že budu Mirovo jedna velká starosti navíc.
"Nič nehovor, ideme domov. Budeme silní. Zvládneme to, bude nám super. A ešte .. mám pre teba ďalšie prekvapenie." Přerušil mě znova.
Pevně jsem ho objala a nechala slzy štěstí koulet se po mé tváři.
Tak vzhůru do nového života a vzhůru do Mirova překvapení.

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ...
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 smajdik-smajdik smajdik-smajdik | 10. srpna 2010 v 14:39 | Reagovat

mooc krásně píšeš je to nádherná povídka jsem zvědavá jaký má Miro pro ní překvapení :)

2 Lissa Lissa | Web | 10. srpna 2010 v 14:56 | Reagovat

krása!! je to tak úžasně napsané..ten polibek.. no prostě nádhera =) těším se na další dílek.. =)

3 smajdik-smajdik smajdik-smajdik | 10. srpna 2010 v 16:03 | Reagovat

další dílek ještě dneskaa..:D moc,moc prosím :D

4 Lady-MisickQaA Lady-MisickQaA | Web | 10. srpna 2010 v 20:27 | Reagovat

Ja to vedela ze ji Miro vysvobodii :)))

5 romancice33 romancice33 | E-mail | Web | 11. srpna 2010 v 12:55 | Reagovat

To bylo náááááááááááááááááááádherný !!! :-) Fakt překrááááásný a mocinky se těším na pokráčko !!! :-)

6 Milča Milča | 18. prosince 2010 v 18:14 | Reagovat

Teďkon poprvé chci bejt psychopat na dobré cestě! :)

7 Claudia30Trevino Claudia30Trevino | E-mail | Web | 8. února 2012 v 19:25 | Reagovat

Don't have a lot of cash to buy some real estate? You should not worry, because it's possible to receive the <a href="http://goodfinance-blog.com/topics/personal-loans">personal loans</a> to work out all the problems. Therefore take a student loan to buy everything you require.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama