Vyléčila mě láska - 7. kapitola

11. srpna 2010 v 12:52 | XoXo Graphic
Miro na mě čekal dole před penzionem. Zamávala jsem mu naposledy z okna a pak jsem se pustila do balení mých věcí. Opouštěla jsem to tady ráda, ale nevěděla jsem, jestli je to dobrý nápad vůči Mirovi, který si mě vzal do své vlastní péče. Jak to asi bude dál? Bude mi věnovat tolik času jako doposud? Skládala jsem svoje oblečení do velké černé tašky. Když jsem to tam jen tak tak nacpala, přemístila jsem se do umývárny a sáhla do mého úkrytu pro nůžky. Chvíli jsem se na ně jen tak dívala a přemýšela jsem. I když jsem moc toužila to udělat, věděla jsem, že Mira to zničí, až uvidí, že mám čerstvou ránu. Otevřela jsem malé okýnko v umývárně a nůžky vyhodila ven. Sjela jsem podél zdi na zem a položila si hlavu do dlaní. Ne, nemůžu teď brečet. Musím být silná. Nebo mě tu Miro ještě nechá na pospas pečovatelům a už se na mě příště vykašle. Zvedla jsem se ze země a opláchla si obličej studenou vodou.
Vrátila jsem se zpátky do svého pokoje. U mé postele stála sestřička, která mi mimochodem jako jediná věnovala největší péči a cítila jsem, že jí na mne skutečně záleží.
"Achjo." Vzdychla nahlas a podívala se na zabalenou tašku. "A je to tady."
Nějak tak na mě začaly dopadat emoce, které prožívala ona. Rozběhla jsem se vrhla se jí kolem krku.
"Budete mi chybět." Pevně jsem zavřela oči. "Strašně moc."
"Budete s ním ve skvělé péči, je to milý hoch," pohladila mě po vlasech. Jen jsem zakývala a potlačovala slzy. Skutečně jsem chtěla domů, ale starší sestřička pro mě dost znamenala a vždy se mi snažila pomoct. Byla to taková moje náhradní matka.
"No, Miro čeká. Budu muset," políbila jsem ji na tvář a vzala do rukou černou tašku. "Třeba.. třeba by jste nás mohla někdy návštívit?" Nabídla jsem.
"A nebo vy penzion, kdykoli můžete přijet, ráda vás uvidím, oba." Utřela si slzy a pevně mě stiskla. "Nelo, nedělejte prosím už žádné blbosti, tomu hochovi na vás záleží a tak se mu snažte péči o vás usnadnit."
Chápala jsem, že tím myslí, abych omezila řezání, nebyla jsem si jistá, jestli to půjde... ale vnitřně jsem si řekla, že se budu snažit........

Vyšla jsem před penzion a Miro okamžitě přiběhl, aby mi vzal tašku. Podívala jsem se kolem sebe a zhluboka se nadechla čerstvého venkovního vzduchu. Nikdy jsem nevylézala ven. Tohle pro mě bylo, jako když se novorozené dětátko poprvé nadechne. Miro se na mě jen podíval.
"Tak poď." Usmál se a chytl mě ruku.
Ruku v ruce jsme spolu nastoupili do černého BMW. Vždycky jsem v něm toužila jet, ba s Mirem i možná víc. Kousla jsem se do rtu, a když Miro nastartoval, podívala jsem se z okýnka, které jsem otevřela na maximum.
Užívala jsem si ten vzduch, který proudil dovnitř auta za jízdy. Občas jsem se podívala na Mira, který se na mě usmál jeho neodolatelným úsměvem a já mu ho oplatila. Celou cestu jsme ale ani jeden nepromluvili.
Když jsme konečně dojeli na místo útulného sídliště, Miro by pomohl vystoupit a já se porozhlédla kolem. Byl tam krásný, voňavý vzduch, ani ne moc aut. Jen vysoké paneláky nabarvené na krásně bílou barvu. Z venčí to dělalo příjemný dojem.
"Ideme," usmál se Miro a volnou rukou mě chytl kolem pasu. Odemknul vchod a vešli jsme dovnitř. Chvíli jsem zůstala zírat na jezdící výtah, protože jsem je neměla zrovna v lásce, když jsem ještě byla s rodiči. Měla jsem špatný zážitek, kdy jsem jednoho dne vyjížděla výtahem do našeho patra a on se se mnou sekl v mezipatře. Od té doby jsem výtahy vyloženě nesnášela.
"Čopak?" Zeptal se Miro, když mě vedl k výtahu.
"Já... ale ne nic." Usmála jsem se a šla opatrně za ním. Nastoupili jsme do velkého prostorného výtahu a Miro stiskl na tlačítku šestku. Byla jsem namáčklá až u něho a počítala patra. Doufala jsem, že dojedeme v pohodě. Když se konečně dveře otevřely, vyběhla jsem ven a zazubila se na Mira. Jen zakroutil hlavou a začal štrachat klíče v kapse.
"Máme hodné sousedy?" Zeptala jsem se a projela očima cedulky se jmény.
"Ale celkom áno. Ak zrovna nerušíš nočný kľud a oni ti neklepaj s krikom na dvere." Zasmál se a konečně jedním pohybem ruky otevřel dveře. "Vitajte doma." Pokynul rukou, aby mě jako správný gentlman pustil první. Vešla jsem a Miro pohodil klíčky na botník. Jeho byt nádherně voněl, stejně jako on sám. Byl sice malinký, ale přitom tak prostorný a nádherně zařízený. S otevřenou pusou jsem se rozhlížela kolem.
"Páčí?" Chytl mě Miro zezadu kolem pasu a položil si bradu na moje rameno.
"Strašně moc." Zkousla jsem si ret. Otočila jsem se obličejem na Mira a objala ho kolem krku. "Ani nevíš, jak moc si vážím toho, žes mě vysvobodil."
"Viem," usmál se, "Len dúfam, že naozaj budem tak silný, ako chcem. A že .." nedořekl.
"Hm." Pustila jsem ho a popošla kousek dál.
"Vieš, keby si chcela. Žiletky sú v kúpeľni a ostatné ostré predmety v kuchyni." Rejpnul si Miro a pak si založil ruce na prsou, když jsem se na něho podívala. "Ja len, aby ses pri najhoršom rýchlo orientovala."
Sklopila jsem oči. Miro pak otevřel dveře do jedné místosti a natáhl ke mně ruku. Chytla jsem ho a společně jsme vešli dovnitř. Byla to ložnice. Krásná manželská velká postel s bílým povlečením.
Koutkem oka jsem se podívala na Mira a kousla se do rtu.
"No," zčervenal malinko Miro. "Asi pôjdem urobiť niečo k jedlu. Určite máš hlad," poškrábal se na hlavě a odcházel z ložnice pryč.
"Jen něco malého!" Zakřičela jsem. "A co pak?" Došla jsem za ním do kuchyně a chytla se hrany kuchyňské luxusní linky.
"No potom pre teba mám to prekvapenie," mrknul Miro a vytáhl z ledničky ingredience.

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ
Zatím trošku slaďáček, ale ještě z toho udělám pořádné psychodrama :-D tak se těšte..:-)

 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lissa Lissa | Web | 11. srpna 2010 v 13:57 | Reagovat

aaah.. krásné =)
Tohle pro mě bylo, jako když se novorozené dětátko poprvé nadechne= tohle jsi moc krásně napsala =)
těším se na pokračování.. =) =*

2 miro-smajda-daily miro-smajda-daily | Web | 11. srpna 2010 v 14:16 | Reagovat

tyjo nádhera.. :))) jen mě dostalo, jak si do ní Miro rejpnul s tou žiletkou..stejně si myslim, že na tom něco bude..s tim že on jí vlastně ještě ani neřekl, že jí miluje..no..uvidíme co máš vymyšleno :) a moc se těším :)

3 Lady-MisickQaA Lady-MisickQaA | Web | 11. srpna 2010 v 20:09 | Reagovat

[2]: Jo no,porad ji nerekl ze ji miluje tak jako nevim... :-/

Jinak hezky naspane jako vzdy :) A ja ti dam psychodrama! :D:D Ete tady u toho budu chytat zachvaty a mlatit do stolu :D

4 Sue Sue | Web | 11. srpna 2010 v 22:10 | Reagovat

Páni, já nemám slov... Je to nádherné, opravdu ♥. A taky mě dostalo to s tou žiletkou, jsem zvědavá, jak se vyvine to připravované psychodrama... Moc se těším na další kapitolky ♥♥

5 romancice33 romancice33 | E-mail | Web | 12. srpna 2010 v 12:45 | Reagovat

Už se mocinky těšíííííííííííííím !!! Jako malá !!! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama