Září 2010

Chci lásku // 7. kapitola

25. září 2010 v 13:22 | XoXo Gaphic |  Chci lásku
graphic-table.blog.cz
Odpoledne se Miro začal připravovat. Sledovala jsem ho, jak se na ně těší jak malý dítě a s úsměvem jsem vzpomínala tu krásnou noc a krásné ráno.
"V kolik přijedeš?" Zeptala jsem se.
"Miláčik, budem sa snažiť čo najskôr." Pohladil mě po tváři a vtiskl letmý polibek na rty.

Večer kolem šesté hodiny se Miro vrátil a nebyl sám. S sebou přivedl celou partu kluků ze svojí skupiny. Překvapená jsem stála u dveří a prohlížela si jejich tváře.
"Úúúú-úúúú," zašklebil se černovlasý štíhlý kluk, když mě sjel pohledem."Dobre si si vybral, brácha." Poplácal Mira po rameni. Podívala jsem se na Mira, který si dal ruku před pusu a zašoupal nohou o zem.
"No, viem, žes ešte bola proti tomuhle zoznamovania, ale tak trošku som ... trošku som sa o tebe zmienil a chalani túžili ťa spoznať." Vysvětlil a rychle sklopil hlavu k zemi. Usmála jsem se, otevřela dveře dokořán a nechala je jednoho po druhém vejít.
"Tak ja som Roman, ale hovor mi Romanko," odhalil všechny zuby černovlasý kluk a natáhl ke mně jeho dlouhou ruku. Rychle jsem si potřásli, ale to už mě čapal za packu další kluk, tentokrát trošku vzhledově starší a mohutnější. "Tamás," mrknul na mě a pevně mi sevřel ruku. "On nehovorí moc česky ani po slovensky." Poškrábal se Miro na hlavě.
"Aha," kývla jsem a chytla dalšího v pořadí.
"Já som Miro." Stiskl mě klučina s kšiltovkou na hlavě a černými brýlemi.
"No a ja som Jaro," přišel kluk s čírem a oběma rukama stiskl mojí dlaň.
"Naozaj sa ospravedlňujem, chceli ťa spoznať." Omlouval se znovu Miro a jednu ruku mi omotal kolem pasu.
"Neomlouvej se pořád, jsou to milí kluci," pošeptala jsem Mirovi a oddělala jeho ruku ze svého pasu.
Kluky jsem odvedla do obývací místnosti.
"Takže vy spolu chodit," promluvil Tamás s plnou pusou sušenky. Podívala jsem na Mira, kterému trošku zrudly tváře.
"Tak to som naozaj nepovedal," zašeptal Miro a prohrábl si vlasy.
"Počkaj, tak si ale povedal, že áno." Rejpnul si Roman.
"He said YES." Promluvil znovu Tamás a Roman si přikryl ústa, aby nevyprskl.
"Sotva Miro prišiel na skúšku, hneď nám rozprával o tom, že sa akási krajina zachvela." Rozesmál se Jaro, až mu kousky sušenky lítaly od pusy.
"Cože?" Chtělo se mi smát, ale snažila jsem se to udržet.
"Vy ste to nepochopili," mávl rukou Miro a zakroutil hlavou.
S klukami byl super den. I když jsem se nehrnula do toho, abych je poznala, nakonec jsem byla ráda, že došli. Skvěle jsme se pobavili, seznámili… kluci stále rýpali do Mira ohledně toho, že se vychloubal, že má novou známost - tím myslel mě. To mě skutečně potěšilo, že Miro o mně mluví jako o své nové známosti. Miloval mě, jak už přiznal, ale já samotná jsem si nebyla jistá svými city a chtěla jsem brát ohledy hlavně na Natálku, která pro mě byla vším. S klukama jsme docela pili, takže v obývacím pokoji byli naházené flašky, obaly od sušenek, brambůrků všude něco.
Když kluci odešli a já se s nimi spolu s Mirem rozloučila, namířila jsem si to do obýváku, abych trošku poklidila.
"Ja to urobím," nahnul se Miro a začal hmatat po prázdných flaškách od piva.
"Kluci jsou fajn," pokrčila jsem rameny a usmála se na Mira, který mě stále nejistě pozoroval.
"Naozaj?" Zvedl obočí a potom se mu vyrýsoval něžný a spokojený úsměv. "Tak to som rad." Položil si pravou ruku na levé prso a do volné ruky chytnul další flašku. Vzala jsem zbytky, které Miro nepobral a následovala ho do kuchyně.
Všechno jsme položili do dřezu a Miro se oběma rukama pevně chytnul kuchyňské linky a zadečkem se otřel o hranu.
"Čo teraz?" Zamrkal.
"No tohle uklidíme až zítra ráno." Podívala jsem se na dřez plný všech těch věcí. "Teď si dám sprchu a pak půjdu do postele." Usmála jsem se a vysvlékla si před Mirem tričko. Věděla jsem, že ho to dráždí. Všimla jsem si, jak prsty pevně sevřel okraj kuchyňské linky.
"Nádherná," vydechl a přešel ke mně blíž. Dlaněmi zezadu nahmatal moje prsa, která jemně stisknul.
"Mmm," nahnula jsem hlavu na stranu, protože jsem čekala, že mě políbí na krk. Udělal to. "Vážně se chci vysprchovat." Kousla jsem se do rtu, otočila se k Mirovi a dlaněmi mu vjela do jeho rozcuchaných vlasů.
"To je ale náhoda. Tiež som mal namierené do sprchy. Hm .. tak čo s tým?" Promluvil tiše a zuby jemně zkousnul můj ušní lalůček. Něžně jsem ho chytla za ruku a pomalým krokem ho vedla do koupelny. Vlezli jsme si do sprchy a Miro pustil vlažnou vodu. Sprchu nasměroval na moje tělo a nechal kapky vody stékat. Toužila jsem cítit jeho tělo na tom svém a proto jsem ho jemně chytla za boky a přitáhla si ho k sobě. Byli jsme na sobě nalepení a dívali se zblízka do očí. Pohledem jsem sjela na jeho rty, které se okamžitě roztáhly do širokého úsměvu. To jsem na něm měla nejradši. Kdykoli se usmál, cítila jsem v sobě tu touhu po něm. Chytla jsem ho kolem krku a jemně ho políbila na rty. Společně jsme se osprchovali a dokonale se pomazlili, na milování ale nedošlo. Oba jsme si byli vědomí toho, co se stalo včerejší noc a i když se nám to oboum líbilo, nedovolili jsme si zajít dál. Miro se snažil chovat více odtažitě právě kvůli mně.
Odebrali jsme se do postele. Miro si lehl první a já se k němu přitulila, aby mi nebyla zima. Miro přes nás přehodil deku a jakoby znovu věděl, kde mám jeho doteky nejradši. Prsty mi přejížděl po zádech a cítil husí kůži, která se mi objevovala. Já ho dlaní hladila po hrudi a poslouchala jeho dech.
"Miro?" Protnula jsem po delší době ticho.
"Áno?" Zhluboka se nadechnul a já cítila, jak se mu naplnila hruď vzduchem, který ale po chvíli vydechnul. Počkala jsem a pak pokračovala dál.
"Strašně moc bych si chtěla všechny ty věci ujasnit i z mojí strany."
"Hm.." zabručel ospale, ale poslouchal dál.
"Ale zatím prostě nemůžu." Dokončila jsem a uvelebila se pohodlněji.
"To chápem," políbil mě do vlasů.
"Možná chci ještě trošku času." Nadechla jsem se.
"Pořád nadeješ, že sa k tebe vráti, hej?"
Na tohle jsem mlčela. Hledala jsem správná slova, abych odpověděla tak, jak to skutečně cítím, ale zároveň aby to nevyznělo špatně. Nechtěla jsem mu v žádném případě ublížit.
"No, nemusíš mi to hovoriť."
"Promiň." Sklesla jsem hlasem.
Pak už jsme jen mlčeli a vychutnávali si doteky toho druhého.

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ..

Chci lásku // 6. kapitola

15. září 2010 v 9:35 | XoXo Graphic |  Chci lásku
...
Když jsem dojela domů, mohlo být tak šest večer, podívala jsem se ke vchodovým dveřím, u kterých ležely rudé růže. Byl bych zastrčený bílý papírek s nápisem. Pre tú najmijší a najdrahší Nikolku. Otevřela jsem obálku a četla: Nikuška, týmito slovami som chcel len poznamenať, že si to najkrajšie čo ma mohlo v živote stretnúť. Si pre mňa všetkým a ani nemám slová na to, aby som vyjadril čo všetko k tebe cítim. Prosím, dovoľ mi, aby som namiesto slov použil tento večer. Tvoj Mirko. Usmála jsem se se slzami v očích a opatrně vzala za kliku vchodových dveří.
"Miro?" Zavolala jsem. Ale nikdo se neozýval. Položila jsem si kytku na malý botník na chodbě a zula si boty na podpatku, které mě už neuvěřitelně tlačily.
"Mirko?" Zavolala jsem znovu a šla do kuchyně. Od kuchyně směrem ke schodům byly rozsypané plátky růží, které vedly nahoru. Zavrtěla jsem hlavou a pomalu šla po jejich směru. Došla jsem až ke své ložnici. Pomalu mi začínalo všechno docházet. Opatrně jsem otevřela dveře a tam stál Mirko. Můj pán dokonalý. Díval se na mě těma jeho dokonalýma očima s nádhernou zelenohnědou barvou, přímo jsem se topila při pohledu do nich. Jeho pohled byl uhrančivý, byl plný tolika slov, tolika vášně. Na sobě měl polorozeplou bílou košili a světle modré džíny. Nechtěla jsem to zbytečně protahovat a tak jsem šla k němu, objala ho a políbila ho na jeho dokonalé rty.
"Lúbím ťa," zašeptal a polibky se přesunul na můj krk. Jen jsem vydechla. Neodpověděla jsem. Myslím, že ho trošku zarazilo, protože jeho polibky po chvíli ustaly.
"Chcel by som, aby tento večer bol náš. Chcel by som, aby sme si uvedomili nejaké veci. Aby sme si vynahradili tú dobu, ktorú sme neboli spolu. A moc by som chcel, aby si ma dokázala prijať, ako svojho milujúceho priateľa."
Cítila jsem, jak se mi slzy hrnuly do očí. Cítila jsem, jak stékají po tváři. Jak jeho jemná ruka něžně stírá mé slzy dojetí.
"Neplakaj, veď som ti už hovoril, že tu pre teba budem v dobrem i zlem," usmál se a zlehka mě políbil. Úplně jsem se na něho pověsila. Moje ruce se ovinuly kolem jeho krku. Líbali jsme se, laskali, opatrně jsme přecházeli k mé posteli. Miro mě na ni položil. Jeho polibky na mém krku ve mně vyvolávaly zvláštní pocit. Pocit štěstí, vzrušení, lásky?! Dlouho jsem to nevydržela a rozepnula jeho košili. Miro vydechl a jeho ruce putovaly pod mým tričkem. Prohýbala jsem se pod každým dotykem, který mi v těle rozběhl maratón. Moje tričko za chvíli letělo k zemi. Jeho polibky na mých prsou, na mém bříšku. Jemně mě olizoval při okraji lemu mých kalhot. Kroužil okolo pupíku. Rozepnutá podprsenka po chvilce letěla za tričkem. Vzájemně jsme začali zápasit se svými kalhoty. Přetočila jsem se na Mira a odepnula mu pásek od kalhot. Laskala jsem jeho tělo, hladila ho přes krásně tvarované svaly a cítila jsem, že moc dlouho nevydržím. Stáhla jsem mu kalhoty.
"Miro," zasténala jsem, když se dobýval do mých kalhot a jeho prsty letmo přejížděly po mém rozkroku.
Po chvíli jsme už byli oba nazí a vzájemně hladili svá těla. Vpíjeli se vzájemně do svých rtů. Hladila jsem ho po vnitřní straně stehna a on mě líbal na podbřišku, občas i trošku níže. Nemohla jsem to vydržet, cítila jsem, že ani Miro ne. Za chvíli se už vytáhl zpátky ke mně nahoru, políbil mě na rty a opatrně do mě proniknul. Proběhla mnou vlna vzrušení. Promilovali jsme spolu skoro celou noc. Když bylo po všem, Miro se unaveně odvalil a bezeslovně jsme usnuli ve vzájemném objetí.

Ráno mě probudilo Mirovo neovládnutelné kýchnutí. Nadskočila jsem leknutím a pak se na něho podívala.
"Jé, miláčik, ospravedlňujem sa. Nechcel som ťa zobudiť."
"Ahoj," pozdravila jsem sice unaveně, ale s úsměvem na tváři. Miro se na mě opětovně usmál.
"Ako sa cítiš?" políbil mě do vlasů.
"Já nevím," zašeptala jsem a zavřela oči.
"Aha, bude to dobré," řekl tiše a přejel mě po zádech (naprosto mě to dostávalo a milovala jsem to. Miro vždy nejspíš cítil, jak jsem se otřásla vzrušením a proto to dělal, kdykoli měl příležitost).
"Miro já ani nevím, jak vlastně teďko žiješ. Cos v poslední době dělal a tak…" promluvila jsem po dlouhé chvíli ticha.
"To nie je zaujímavé." Usmál se.
"Chci to vědět." Naléhala jsem.
"No.. v poslednej dobe som mal veľa cestovania."
"Cestování? Tys cestoval?"
"No bolo to v rámci koncertov a rôznych vystúpení…."
"Koncertů? Vystoupení?" Cítila jsem, jak Miro vzdychl. "Hm?" Stále jsem naléhala.
"Veď predsa vieš, že ma vždy bavilo spievať a robiť hudbu."
"A?"
"Mám kapelu." Řekl se zavřenýma očima.
"Miro, vážně? Tak to je úžasné! Vím, žes po tom vždy toužil! Takže, se ti vlastně splnil sen, ne?"
"Nie, až teraz sa mi splnil." Usmál se a vpil se do mých rtů.
"Vy..ty už s nima nehraješ? Stalo se něco? Nebo počkej, ty nemáš na ně čas, protože ho trávíš se mnou. Je to tak?" Vyhrkla jsem snad všechny otázky, které jsem ohledně toho měla v hlavě.
"Nie, nie, zlatko. Ako ťa to mohlo napadnúť?"
"No, kdybys měl skupinu, nejspíš trávíš čas s ní a vůbec bys tady teďko nebyl se mnou. Nikdy by jsme se třeba ani nemilovali." To poslední slovo bylo sotva slyšet. Cítila jsem, jak přitom Miro sebou jemně škubnul.
"Ale milovali. Já bych si ťa našiel," pohladil mě po rameni.
Usmála jsem se a přilísala se k němu blíže. Pevně jsem stiskla jeho paže a on vzrušeně vydechnul.
"Miro, uděláme si krásný den?"
"To som ti chcel povedať, já bych dneska potreboval ísť za chalanmi do Bratislavy, takže ak by ti to nevadilo ...."
"Jo, samozřejmě, že nevadilo," usmála jsem a byla jsem ráda, že si Miro najde čas i na své přátele, než jen na mě a na Natálku.
"No, ale nechcem, aby si tu zostala sama. Takže nechcela by si ísť so mnou a zoznámiť sa s nimi?"
"Necítím se ještě na to, abych se seznamovala s tvými přáteli."
"Dobre. Chapem." Usmál se a polaskal mě ve vlasech.

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ... (fotka u povídky: miro-smajda-daily.blog.cz)

Chci lásku // 5. kapitola

11. září 2010 v 18:02 | XoXo Graphic |  Chci lásku
...
Druhý den ráno, jsem vstala dřív než Miro. Mohla jsem si plesknout radostí, že tentokrát dělám snídani já. Otevřela jsem dveře ze svého pokoje a mezi dveřmi stála Natálka, která zírala před sebe.
"Mám hlad!" Zakřičela.
"Ššš..vždyť už jdu." Řekla jsem a vedla jí dolů do kuchyně.
"Dobre ranko!" Ozvalo se od mezi dveří.
"Jé ahoj," řekla jsem s úsměvem. Miro ke mně pomalu šel. Chytl mě za pas a polaskal mě na krku.
"Miro, ne před Natálkou." Zašeptala jsem. Miro mě okamžitě pustil a sedl si ke stolu.
"Mijo máš rád maminku?" Z ničeho nic se zeptala Natálka. Okamžitě jsem se otočila na Mira.
"No samozrejme. Mám ju moc rád." Odpověděl Miro s úsměvem.
"Budeš můj ťatínek?"
"Natálko!" Zakřičela jsem a hodila před ní talíř s toastama.
"Keď si to budeš želať." Pohladil ji Miro po vlasech.
"Tak dost." Přerušila jsem je znovu.
Zvonil telefon. Volal Tom.
"Ano? Cože? Aha. No, jasně. Samozřejmě. Klidně, nemám nic proti. Jsem ráda, že ses ozval. Jasně. Pa."
Miro i Natálka na mě oba zírali.
"Natálko zítra odpoledne odjíždíš k tatínkovi." Řekla jsem a hodila mobil na stůl. Pak jsem Mirovi dala snídani a nakonec si sedla ke své.
"Čo naraz ten záujem?" Zeptal se Miro.
"Co já vím." Pokrčila jsem rameny.
"Dovolíš to?"
"Je to jeho dcera." Řekla jsem a kousla nervózně to toastu.
"Takže čo chcete dnes podniknúť dievčatá?" Utnul ticho Miro. Já jen pohnula rameni.
"Pojedeme ďo ZOO nebo na bazéň!" Zakřičela Natálka.
"Jeďte kam chcete, já dnes budu doma." Usmála jsem se a podívala se na Mira. Ten pohnul obočím.
"Naozaj?"
"Jo." Usmála jsem se znovu a pod stolem ho pohladila po koleni.
"Dobre. Tak teda do ZOO?"
"Mijo oni mají nové hrašky! Pojedeme do hraškářství!"
"Natálko! Stejně si tam nemůžeš nic koupit…" začala jsem, ale Miro mě přerušil.
"Skvelý nápad Natálka. A neboj sa, niečo vybererieme." Usmál se Miro a rozcuchal jí vlásky. Jen jsem si vzdychla.
"Hm a čo my o víkendu?" Podíval se na mě Miro. Cítila jsem, jak ve mně jakoby něco poskočilo. Uvědomila jsem si, že vlastně budeme sami.
"Nevím," odpověděla jsem s úsměvem. Mirovi se pohnul koutek.
"Natálko, běž se převléct ať můžete s Mirem vyrazit do toho hračkářství," řekla jsem, ale nespouštěla jsem oči z Mira. Ten se už pomalu začal zvedat ze židle a ladným krokem ke mně šel. Než jsem se stačila jakkoli pohnout, Miro mě objímal. Položila jsem si hlavu na jeho rameno.
"Ani nevím, jaký mám pocit z toho, že odvážím Natálku k němu."
"Buď rada, že má taky záujem." Řekl a polaskal mě ve vlasech.
"Urobíme si krásny večer?" Zeptal se.
"Hm.." zabručela jsem a rukama zajela do jeho blonďatých vlasů.
"Vieš, mám vás obe dve moc rád." Zašeptal mi do vlasů.
"A my tebe," usmála jsem se a jemně ho políbila na rty. "Tak dost, nechci aby Natálka něco viděla."
"Prečo?"
"Nechci, aby si myslela, že jí máš nahradit tátu." Odtáhla jsem se a otočila se zády.
Miro mlčel.
Natálka po chvilce seběhla dolů. Skočila Mirovi do náruče, ten ji vyzvedl a já se s nimi rozloučila. Doufala jsem, že si to užijí i beze mě.

Další den ráno jsem Natálce balila věci. Miro mi občas pomáhal, občas se jen tak díval. Někdy se usmíval, někdy mě lehce ze zadu objímal.
"Prosím ťa Nika, veď tam bude len dva dni. Na čo jej toho balíš toľko?"
"Nikdy nevíš," zašklebila jsem se a dávala jí do velké tašky další hromádku šatiček.
"Veď to vyzerá, ako bys ju sťahovala." Zasmál se, ale pak si odkašlal.
"Nechci, aby cokoli potřebovala a musela jí to dopřát ta Tomovo nová husa!" Odpověděla jsem a konečně zapla zip u tašky. "Snad má všechno," pohnula jsem rameny.
"No, ty si taká moja starostlivá mamička, že?" Usmál se a objal mě. Nic jsem neříkala, jen jsem ho pořádnou silou stiskla. Milovala jsem, když jsem cítila jeho paže. Tu ohromnou sílu, kterou v nich měl. Přitom na to vůbec nevypadal.
Po obědě jsem už spolu s Mirem, který nesl tašku pro Natálku, vyrazila k autu.
"Má všetko?" Otázal se Miro.
"Snad ano." Vzdychla jsem a Natálku posadila dozadu.
"Bude to dobré," pohladil mě Miro po rameni.
Ještě se sehnul do auta, aby políbil Natálku na rozloučenou a pak mě obejmul.
"Mám pre teba jedno prekvapenie. Tak až sa vrátiš," Usmál se a políbil mě na tvář.
Nasedla jsem do auta a vyjela.

Cesta za ním netrvala dlouho. Za chvíli jsem byla přesně tam, kde jsem měla být. Chytla jsem Natálku za ruku a vedla ji k velkému luxusnímu domečku s bazénem. Nadechla jsem se a jemně zaklepala. K mému překvapení otevřela Tomášovo nová přítelkyně.
"Ehm, zdravím, já…," začala jsem, ale ona mne to nenechala doříct a skočila mi do řeči.
"Á, ty musíš být Natálka, že? Jaká rozkošná holčička." Pohladila ji po vláskách a pak mě sjela pohledem. Za chvíli se za ní objevil polonahý Tomáš. Uhnula jsem pohledem.
"Ahoj, tak ti ji vezu. Prosím, aby jste na ní dali pozor. V pondělí si pro ni přijedu."
"Ahoj, zlatíčko. Nechybí ti tatínek?" Začal na ní mluvit a já už tam stála jako křoví. Otočila jsem se směrem k Natálce a přitáhla si ji k sobě.
"Nezlob tatínka. Přijedu pro tebe v pondělí, ano?" Usmála jsem se a políbila ji do vlasů. Naposled jsem se podívala na ten zamilovaný páreček, otočila se a šla směrem k autu.

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ..

Chci lásku // 4. kapitola

10. září 2010 v 22:14 | XoXo Graphic |  Chci lásku
...
Celý den jsme strávili chozením po obchodech. Nakoupili jsme spousta věcí pro Natálku, něco pro mě i pro Mira. Objednali jsme si cestou pizzu, a plánovali, jaký si uděláme krásný večer.
Asi dvě hodiny jsme s Mirem a Natálkou koukali na kreslené animáky. Pak Natálka usnula. Opatrně jsem ji přenesla do postele a vrátila se k Mirovi, který se zrovna ládoval popcornem.
Oba jsme se na sebe usmáli.
"Teraz to bude slaďák alebo horor?"
"Slaďák!" Odpověděla jsem.
"Ja to vedel. Bolo mi to jasné!"
Posadila jsem se na pohovku a pozorovala Mira, jak opatrně dával dvd do přehrávače. Miro se posadil vedle mě. Polilo mě zvláštní horko, když jsem vedle něho seděla bez Natálky a slyšela jak spokojeně oddychuje. Zase jsem si ho celého prohlížela. Jeho rozčepýřené vlasy, rty, které se pohybovaly jak žvýkal popcorn, ruce, jedna z nich si stále dávala popcorn do úst. Zase jsem se zasmála. Moje srdce tlouklo na maximum. Ani jsem v tu chvíli neměla vůbec myšlenky na to, proč se Tom ještě neozval, kvůli Natálce. Jakoby ji vůbec neměl zájem vidět. Tohle nebyly zrovna myšlenky, co by mi teď lítaly hlavou.
Cítila jsem, jak se na mě Miro dívá. Pomalu jsem k němu otočila hlavu. Usmál se.
"Máš hrozně hezký úsměv." Řekla jsem tiše.
"Ty máš pekné oči. Si celá krásna. Povedal som ti to niekedy?"
Opatrně jsem se přemístila blíž k němu. Položila jsem si hlavu na jeho hruď. Miro odložil popcorn a pohladil mě ve vlasech.
"Miro?" Promluvila jsem tak tiše, skoro jsem šeptala.
"Hm?"
"Je mi dokonale."
"To som velmi rad. Mne je taky úžasne, keď som s tebou." Lehce přejel konečky prstů přes má záda. Zamrazilo mě. Zvedla jsem hlavu a posunula se tak, abych byla blíž k jeho rtům.
"Dej mi pusu." Řekla jsem a prsty ho pohladila po tváři. Miro neváhal a vtiskl mi jeden malý polibek přímo na rty. Usmála jsem se. "Ještě," zašeptala jsem. Miro se nejistě vpil do mých rtů. Nevnímala jsem vůbec okolní svět. Neslyšela jsem hrát televizi (to bude tím, že ji možná Miro vypnul)? Vnímala jsem pouze jeho polibky, které se z nejistých změnily na vášnivé. Občas jemně zkousnul můj spodní ret, občas pořádně mlasknul a někdy si jen tak pohrával s mými rty. Líbal dokonale. Nikdy jsem se nelíbala s někým, kdo by to uměl tak dokonale.
Po chvíli jsme se od sebe odtrhli. Opět jsem se mu přitulila do náruče. Miro mě pevně a ochranitelsky stiskl. Jednou rukou jsem držela jeho svalnatou paži.
"Dlouho jsem se nemilovala." Zašeptala jsem.
"Chýba ti to?"
"No..asi ano." Řekla jsem tiše, ale ani jsem se na něho nepodívala. Cítila jsem, jak se chvěji v jeho náručí. "A ty?" zeptala jsem se, když nereagoval.
"Taky je to už nejaký ten piatok." Cítila jsem, jak se mu třese hruď. Smál se.
"Měl jsi nějakou partnerku, než jsi sem přijel?"
"No, len krátke známosti." Opět mi přejel prsty po zádech.
"Jo tak." Kývla jsem a dokázala si představit, jak moc krátké ty známosti byly.
"Víš, tak mě napadlo…" začala jsem, ale Miro mě přerušil.
"Ma taky.."
"Chceš mě?" Zeptala jsem se a jemně ho políbila na odhalenou hruď, kterou obnažovala košile.
"Vždy som ťa chcel." Zašeptal a pohladil mě ve vlasech. Přitáhla jsem se zpátky k jeho rtům a se zavřenýma očima je vyhledala. Začali jsme se dost vášnivě líbat. Stále to bylo intenzivnější. Jeho ruce se začaly dobývat pod mé tričko. Bez přemýšlení jsem si obkročmo sedla na Mira a stáhla ze sebe tričko. Byla jsem před ním v podprsence. Miro se podíval na můj dekolt a začal mě na něm lehce líbat. Opatrně mě položil na protější stranu sedačky. Jeho polibky mne obsypávaly na prsou, pak lehce líbal moje bříško. Jeho ruce držely moje boky. Tiskl je. Rozepnul mi kalhoty, ale já si Mira okamžitě vytáhla nahoru, abych nezůstala pozadu. Sundala jsem mu košili a odhodila ji kamsi. Hladila jsem jeho tělo. Byl tak štíhlý, ale jeho tělo bylo pevné, vypracované. Líbala jsem ho na ramenou. Miro přivíral slastně oči. Pak se vrátil dolů a konečně mi stáhnul kalhoty. Polibkami se přemístil k mé podprsence. Jemně mě líbal na okrajích a jednou rukou mi přes kalhotky hladil rozkrok.
"Bože." Zasténala jsem a začala mu rvát dolů kalhoty. Miro si kleknul a kalhoty si stáhnul dolů. Bylo dost vidět, jak jsou mu boxerky těsné. Usmála jsem se a pohladila ho přes tvrdou bouli v boxerkách.
"Mmm." Zasténal Miro. Opatrně mně nadzvednul a jedním pohybem ruky mi rozepnul podprsenku.
"Ach, Miro, nevydržím to." Zašeptala jsem mezi polibky.
"Aj ja som neuveriteľne vzrušený." Řekl poměrně nahlas.
"Mamíííí???!" Slyšeli jsme najednou ode dveří. Miro mě okamžitě přestal líbat. Podíval se ke dveřím.
"Natálka, ty nespíš? Prídu si pre teba klekánice!" Pohrozil.
"Měla šem zlý šen." Zašišlala. Podívala jsem se na ní přes sedačku. Přes prsa jsem si držela Mirovu košili.
"To bude dobré. Běž do pokoje. Hned tě přijdu uložit, ano?" Řekla jsem s třesoucím hlasem. Natálka se okamžitě otočila a spěchala k sobě do pokoje. To už si Miro natahoval kalhoty.
"Promiň." Omluvila jsem se a snažila si zapnout podprsenku.
"Ukáž, pomôžem ti." Řekl Miro a natáhl ruce, aby mi ji pomohl zapnout.
"Opravdu se ti omlouvám."
"Nie je za čo." Řekl tiše.
Natálku jsem uložila zpátky do postele.Uklidnila jsem ji, aby se vzpamatovala ze zlého snu.
"Mamííí?" Zavolala, když už jsem odcházela z jejího pokojíka.
"Otázky až zítra, zlatíčko. Dobrou." Řekla jsem, abych se vyhnula dětským otázkám ve stylu /Co jste to tam dělali?/
Přišla jsem do obývacího pokoje, ale Miro už byl oblečený.
"Zůstaneš?" Zeptala jsem se opatrně.
"No ak môžem.." pošeptal.
"Jasně.. přece nepojedeš v takové tmě pozdě v noci." Zasmála jsem se lišáčky a opatrně mu začala rozepínat košili.
"Idem vedľa do izby." Něžně oddělal mé ruce z jeho ramen.
"Proč? Ty nechceš?"
"Vieš, už by to nebolo ono." Řekl s malým zklamáním v hlase.
"Jo, máš pravdu." Zašeptala jsem a odcházela z obýváku směrem do sprchy.

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ...

Chci lásku // 3. kapitola

8. září 2010 v 19:02 | XoXo Graphic |  Chci lásku
...
O dvě hodiny později jsme už byli na bazéně. Natálka běhala jako pominutá, že chce na tamto a na tamto. Bylo tam hodně dětí, hodně zamilovaných, ale i manželských párů.
Natálka běžela do malého bazénku mezi ostatní děti, zatímco já s Mirem jsme se začali svlékat. Já se svlékala pomalu, Miro nešetřil časem. Sundal si jeho černé kalhoty a rozepnul si černou košili. Podívala jsem se na jeho vypracované tělo. Zírala jsem na ty pěkně tvarované buchtičky, které měl poskládané na bříšku. Na pořádně hlubokou rýhu, kterou měl mezi žebry.
"No čo .. svlékej sa nie?" Vyrušil mě Miro se smíchem.
"Jasně," řekla jsem tiše. Takové tělo neměl ani Tomáš. A to je co říct.
Opatrně jsem si sundávala oblečení. Miro se na mě díval, já se zarazila.
"Prepáč. To snad môžem, nie?"
"Už jsem ti říkala, že nemám tělo jako modelka. Už vůbec ho nemám tak krásně vytvarované jako ty. Nemám vytvarové bříško do žádných liníí."
Miro jakoby nevnímal, stále se díval. Na obličeji se mu začínal objevovat sladký úsměv.
"Vím na co myslíš. Ale už mi není pět, abych před tebou běhala nahá!" Drbla jsem do něho. Cítila jsem jeho pevná ramena. ,,Fajn!" Řekla jsem trošku uraženě a nakonec si přetáhla tričko přes hlavu. Všimla jsem si, jak Mirovy oči sjely na můj dekolt. Trošku ve mně hrklo. Nedávala jsem to znát. Sundala jsem si kalhoty a nakonec si stáhla vlasy do culíku.
"Fuuha!" Vykřikl Miro a otřel si pot z čela.
"Nech si to! Říkala jsem ti to.."
"Prečo? Veď si dokonalá." Usmál se.

Když jsme celé odpoledne strávili na bazéně, zajeli jsme si ještě do cukrárny. Cestou domů už Natálka spala na zadním sedadle. Dojeli jsme před náš barák.
"Pomôžem ti." Řekl Miro a oběhl auto, aby mohl vzít Natálku do náruče. Došli jsme nahoru. Miro okamžitě nesl moji spící dcerušku do ložnice. Něžně a opatrně, aby se nevzbudila. Vypadal sladce. Jak se na ní usmíval. Vůbec jsem netušila co se to se mnou děje. Ještě před pár dny jsem se trápila a brečela kvůli Tomášovi. A teď? Jako bych opět cítila k Mirovi něco víc. Něco víc než přátelství. Než dlouhotrvající přátelství.
"Natálka už je v posteli, takže pôjdem.." Řekl tiše Miro.
"Nechceš zůstat?" Řekla jsem s nadějí v hlase. Miro se na mě podíval. "Můžeme zkouknout pár DVD."
"Nie, radšej pôjdem," usmál se a něžně mě chytl za rameno. "Dnešok bol fajn deň. Dúfam, že čoskoro si urobíme podobný krásny deň."
"Miro.." Zašeptala jsem.
"Áno?" Opět se na mě díval těma jeho dokonalýma očima.
"Prosím.." Řekla jsem tiše a objala ho. Miro mě pevně sevřel do náručí.
"Ššš..čo sa děje?" Zeptal se a vtiskl mi letmý polibek do vlasů.
"Neodcházej." Podívala jsem se na něho. Polknul a díval se mi do očí. Vsadím se, že cítil tu chemii stejně jako já, jen nevím, jestli si to chtěl připustit. Ani já nevím, jestli jsem to tak chtěla. Najednou jsem cítila jeho horké rty, které se jen tak sotva něžně dotkly těch mých. Oba jsme zároveň ve stejnou chvíli vydechli. Pohladila jsem ho po hrudi a věnovala mu úsměv.
"Zůstaneš?" Udělala jsem psí kukuč.
"Zostanem." Usmál se a znovu mě objal. Přála jsem si, aby zůstal v mé ložnici, ale Miro nechtěl a stál si za tím, že přespí v pokoji pro hosty. Nakonec jsem ho nepřemlouvala. Byla jsem unavená, tak jsem šla spát. Hned jak jsem si lehla, myslela jsem na Mira. Na to, že je tuhle noc se mnou. I když v jiném pokoji…

Další den ráno jsem se probudila celkem pozdě. Bylo přesně půl desáté. Slyšela jsem kuchyňský nůž klepat o prkýnko. Hned mi to došlo. Miro dělá snídani. Oblékla jsem na sebe župánek a pomalu se belhala po schodech dolů.
"Ahoooj," pozdravila jsem Mira s úsměvem, zatímco jsem si zavazovala župan.
"Dobre ranko, Nikuška." Usmál se. Došla jsem až k němu a přes rameno jsem se mu podívala na pánvičku, na které byla palačinka.
"Mňam." Usmála jsem se a posadila se na kuchyňkou linku. Miro chvilku nechal palačinku smažit na pánvičce a přemístil se ke mně na kuchyňskou linku. Lehce mě chytl za boky.
"Co to děláš?" Vydechla jsem, když mě políbil ze strany na krk.
"Chystám sa ťa opýtať, ako si sa vyspala." Podíval se na mě a já cítila, jak opět jihnu.
"Vyspala jsem se dobře. Palačinka." Zamračila jsem se a Miro odběhnul k pánvičce a vyklopil palačinku na talíř. Vyměnil jí za další, která se perfektně rozlila po pánvičce. Miro se ke mně vrátil.
"Jak ses vyspal ty?"
"Celkom to šlo," zašklebil se.
"Mohl si spát se mnou.." řekla jsem. Miro se zasmál. "Vedle mě." Dodala jsem.
"Nechcel som ťa pripraviť o miesto v posteli." Šibalsky se usmál.
"Dneska večer taky zůstaneš. Na programu jsou dvd." Rejpla jsem ho jemně do bříška. "Palačinka." Dodala jsem s úšklebkem. Miro opět odběhnul.
"Zobudíš Natálku prosím?" Řekl, když dával poslední palačinku na talíř. Přikývla jsem a odešla za Natálkou.

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ...

Chci lásku // 2. kapitola

7. září 2010 v 21:24 | XoXo Graphic |  Chci lásku
...
Dojeli jsme domů. Miro zastavil před mým domem. Stále jsem nevystupovala. Dívala jsem se na jeho dokonalé ruce, kterýma svíral volant, na jeho krásná přitažlivá stehna, která se rýsovala přes upnuté džíny. Jeho štíhlé bříško, které se nadzvedávalo v rytmu jeho dechu. Jeho bezchybně vypracované paže, které obepínalo černé tričko. Blonďaté vlasy, které dosahovaly skoro na ramena. Byly krásné rozčepýřené, trošku vlnité, napůl vyžehlené.
Lehce pootevřené rty, kterýma vydechoval….
"Si v poriadku?" Vyrušil mě najednou.
"Jsem v pohodě. Bylo mi krásně. Dlouho už mi tak nebylo." Usmála jsem se na něj. On mi úsměv oplatil. Nevím čím bylo to, že jsem vždy milovala jeho úsměv. V jeho očích se objevily při úsměvu vždy jasné jiskřičky, které dokazovaly ten upřímný úsměv.
"Možno by som ťa mal takto vytahovať častejšie."
"Nevím," pokrčila jsem rameny."
"Ale áno," trval na svém Miro a opět se tak krásně lišácky usmál. Zakroutila jsem hlavou.
"Přemlouvat si uměl vždycky skvěle." Zašeptala jsem a přitom ho chytila rukou na stehno. Miro nic neříkal. Jen se podíval na mou ruku. Na tváři měl stále ten úsměv. Přiznávám, že i já
jsem se usmívala, ale opatrně jsem stáhla ruku zpátky.
"Měla bych už jít."
"Dobre, pozdravuj odo mňa Natálku a dajte na seba pozor."
Mlčky jsem kývla.
"Dobrú noc." Zašeptal Miro. Usmála jsem se a zavřela dveře od jeho auta. Miro pomalu odjížděl. Ještě chvilku po tom jsem stála venku a dívala se směrem, kam auto odjelo. S ním je mi dobře. Ano, budu s ním trávit čas. Já, i Natálka. Je to dobrý přítel pro nás obě.

Když jsem přišla domů, Natálka už spala. Matka seděla v křesle a četla si noviny. Stoupla jsem si mezi dveře a chytla se za rám dveří. Matka se na mě okamžitě podívala.
"Niky, už jsi doma? Jaká byla večeře?"
"Bylo mi fajn." Zašeptala jsem. Mamka přikývla.
"Natálka už spí, půjdu domů. Kdybys cokoli potřebovala…třeba zase hlídat, zavolej mi." Políbila mne na čelo a pomalu opouštěla pokoj. Šla jsem k Natálce do ložnice. Podívala jsem se, jak sladce spinká. Políbila jsem ji na čelo a přikryla peřinkou. Poté jsem se přemístila do své postele a hned jsem usnula. Většinu nocí jsem jen probrečela, ale tahle noc byla velmi zvláštní. Dá se říct, že byla normální. Zase jako dřív.

Další den ráno kolem deváté hodiny mě probudil zvonek. Zakřičela jsem směrem ke dveřím, že tam hned budu a přehodila přes sebe bílý župan, který jsem nalehko zavázala.
"Dobré ranko," smál se na mě Miro s kyticí v ruce. "Ale nie..ja som ťa prebudil."
"Neprobudil." Zalhala jsem s úsměvem.
"Nejako som hádal, že nebudeš robiť raňajky a tak som tu ako tvoj osobný kuchár."
"Ale Mirko. Řekla jsem si, že se dám trošku dohromady. Začnu se zase starat o to, o co mám. A taky jsem si dala předsevzetí, že dneska udělám snídani a tys mi to vyfoukl před nosem."
"Ak vieš urobiť tak skvelý zeleninový šalát ako ja, kľudne ti to prenechám."
"Jak to děláš, že mě vždycky dostaneš?"
"Ale no tak. Naučím ťa to a nabudúce ho urobíš ty." Usmál se a šel rovnou do kuchyně.
"Jdu pro Natálku." Zavolala jsem na něho a rychle utíkala do ložnice, abych se oblékla.

O chvíli později jsem už já spolu s Natálkou seděla u jídelního stolu a pozorovaly jsme Mira, který se dokonale pohyboval v kuchyni. Přesně věděl, kde co má hledat a co do toho salátu dát.
"Mamíííí…Mijo neumí dělat mašo?"
"Miro nemá rád maso." Odpověděla jsem Natálce a podívala se na Mira, který se usmíval. Pak se na mě podíval a přikývl.
"Vieš toho o mňa celkom vel'a."
"Jo, ještě si pamatuji, jak jsi jednou vyváděl, když ti moje babička udělala slepici na paprice."
"Pretože som tu sliepku mal hrozne rád. Vždy som ju naháňal. Volala sa Maruška." Oba s Mirem jsme se při téhle vzpomínce nahlas zasmáli.
"Vzpomínám si.." zašeptala jsem.
"Tiež si pamatam. Ako sme sa spolu kúpali uplně nahý v bazéne a ty si si stále chcela hrať na doktorku, aby si ma mohla vyšetrovať." Zasmál se Miro.
"Hej!" Lehce jsem ho drbla rukou na upozornění, že je s námi Natálka. Natálka se smála. Miro dělal při snídani různé vylomeniny a Natálka se tak mohla potrhat smíchy.
"Ako malý sme sa dosť vyblbli," řekl Miro a dal si do pusy poslední sousto zeleninového salátu.
"Mamíííí, kde je vůbec tatínek?" skočila Mirovi do řeči Natálka.
"Už jsem ti říkala, že od nás odešel." Vzdychla jsem. Miro opatrně položil vidličku do misky.
"Natálka, bež sa hore převlíct. Ideme do bazéna." Usmál se Miro. "Vááážně??? Anoooo!!" zakřičela Natálka a běžela nahoru, než jsem stačila cokoli říct.
Miro se na mě podíval.
"Je dobre, žes jej povedala pravdu. Ako malá to znesie ešte dobre."
"Proč bych jí jako neměla říkat pravdu? Nevidím důvod."
Miro přikývl.
Zvedla jsem se od stolu a chystala se uklidit talíře. Miro se ale dotknul talíře o pár vteřin dřív než já a naše ruce se setkaly. Podívala jsem se mu do očí.
"Já.. nemám..plavky." Vykoktala jsem.
"Nehovor,"
usmál se lišácky Miro.
"Nemám už postavu jako jsem měla dřív." Zašeptala jsem a stále se dívala do jeho hnědozelených očí, které mě dostávaly.
"Od toho predsa nezáleží." Zamrkal a jemně si zkousnul spodní ret. Udělala jsem to samé. Jeho oči pohlédly na mé rty. Já jsem pohlédla na ty jeho. Cítila jsem Mirův dech. Cítila jsem jak se přibližuje. Jak krátí mezi námi tu velkou mezeru. Z neznámého důvodu jsem ale na poslední chvíli uhnula. Miro párkrát zamrkal.
"Prepáč." Zavřel oči a pak vzal talíře, aby je uklidil. Stála jsem jako v tranzu.

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ...

Chci lásku // 1. kapitola

6. září 2010 v 20:17 | XoXo Graphic |  Chci lásku
No,asi se zase vracím zpátky do víe romantických a více reálnějších povídek.. :-D
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
...
Byla jsem pár týdnů po těžkém rozchodu se svým snoubencem Tomášem. Stále jsem se z rozchodu nemohla vzpamatovat. Moje 3roční dcerka Natálka se bohužel nedočkávala tak skvělé péče, jako když jsem byla s Tomášem. Celé dny jsem jen proležela. Ať už na zemi v depce nebo v posteli. Hlavou se mi stále honila slova, které mi Tomáš řekl, když mě opouštěl. ,,Niky, promiň..zamiloval jsem se do někoho jiného."
Tato slova mi stále zněla v hlavě jako stará známá melodie. Pořád jsem je slyšela, stále jsem si vybavovala ten moment. S péčí o Natálku mi momentálně pomáhá moje matka. Snaží se, jak jen může a já ji za to jsem velice vděčná.

Jednoho dne, kdy si lehký větřík pohrával s listy stromů, jsem se vydala si trošku vyčistit hlavu na vzduch. Potřebovala jsem vypadnout z toho místa, které mi neustále připomínalo Toma. Došla jsem na moje oblíbené, relaxační místo. Posadila jsem se na osamocenou lavičku pod velkým stromem a jen jsem zavřela oči. Vdýchala jsem čerstvý vzduch do plic a pokusila se o lehký úsměv. Jemný vítr nadhazoval moje hnědé delší vlasy a něžně hladil mojí hladkou, bohužel utrápenou pleť. Jak tak jsem se utápěla v uspokojivých myšlenkách, ucítila jsem na mé paži teplý dotyk. Opatrně jsem otevřela oči a na tváři se mi okamžitě objevil úsměv.
,,Miro," zašeptala jsem a vyskočila z lavičky, abych ho mohla lehce obejmout. Miro byl můj nejlepší přítel, který mi ve všem dokázal pomoct. Už od dětství jsme byli nejlepší přátelé a já na něm byla závislá. Nedokázala jsem si představit, že by nás dva někdy něco rozdělilo. Pak přišel zlom. Já si našla přítele, se kterým jsem byla šťastná a Miro se začal věnovat zpěvu a začal si budovat kariéru, ve které mu pomohla soutěž Česko Slovenská SuperStar. Miro na mě přestal mít čas a já čekala Natálku. Dost jsme se odcizili a málokdy si napsali zprávu nebo si zavolali. Poslední dobou už nedošlo ani tady k tomu. Po tak dlouhé době vidět zase Mira, byl pro mě opravdový balzám na duši. Pevně mě svíral a vtiskl mi letmý polibek do vlasů.
,,Nikolka, tak rád ťa zase vidím," usmál se.
Byla jsem šťastná. Cítila jsem se jinak. Jakoby všechny starosti, které jsem dosud měla zmizely. Když se mě Miro ptal, jak žiji a jak se mám, řekla jsem mu všechno. Že Natálka roste dobře, že maminka se dobře stará, že na tom nejsem dobře. Že Tomáš se mnou už není. Když jsem mu to vyprávěla, opět mě popadla šílená hysterie a já se málem složila. Miro mi pomohl, abych se v pohodě dostala domů. Uložil mě do postele a pohladil mě po vlasech.

Ráno jsem se probudila a podívala se směrem ke gauči, na kterém seděl Miro. Věnoval mi krásný ranní úsměv.
,,Ahoj princezná," zašeptal. Trošku unaveně, ale s úsměvem jsem pozdravila. Miro byl tak milý, že udělal snídani a dokonce se postaral o malou Natálku.
,,Mali by sme niekam vypadnúť. Dnes večer," usmál se Miro.
,,Miro .. já..nemyslím, že…"
,,Rezeroval som nám stôl," přerušil mě a prohrábl si vlasy.
Nakonec jsem na jeho nabídku kývla. Ještě odpoledne jsem zavolala mámě, že dnes večer si vyrazím s Mirem, aby pohlídala Natálku. Máma souhlasila a okamžitě přijela. Byla ráda, že jsem se konečně po těch týdnech dala dohromady. I já jsem byla ráda. S Mirem jsem se cítila dobře, uvolněně a moje starostlivé myšlenky se vyměnily za jiné. Za čerstvé a trošku naplněné energií.
S Mirem jsme nastoupili do jeho auta a konečně vyjeli do naší dříve velmi oblíbené restaurace.
,,Jako za starých časů," usmála jsem se a Miro mi úsměv oplatil.
"Chcel som aby si sa mala dobre," usmál se a položil jeho hebkou dlaň na mou ruku opřenou na stole. Pokusila jsem se o úsměv.
"Děkuju," zašeptala jsem a volnou ruku položila na jeho hřbet studené ruky. Usmál se.
"Tak prečo vlastne?"
"Kvůli jiné.." sklopila jsem oči.
"Ako len mohol? Ty si ta najlapšia priatel'ka akú mohol mať!"
"Nebyla jsem mu dost dobrá. Ani já, ani Natálka."
"Ja s tebú budem! V dobrem i zlem!" Pohladil mě něžně po ruce. Dokázala jsem zapomenout na to, co mě trápilo. S ním ano.

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ...

Dear daddy.... // 5. kapitola

4. září 2010 v 22:03 | XoXo Graphic
G-T

Dear daddy.... // 4. kapitola

3. září 2010 v 20:58 | XoXo Graphic
G-T