Chci lásku // 5. kapitola

11. září 2010 v 18:02 | XoXo Graphic |  Chci lásku
...
Druhý den ráno, jsem vstala dřív než Miro. Mohla jsem si plesknout radostí, že tentokrát dělám snídani já. Otevřela jsem dveře ze svého pokoje a mezi dveřmi stála Natálka, která zírala před sebe.
"Mám hlad!" Zakřičela.
"Ššš..vždyť už jdu." Řekla jsem a vedla jí dolů do kuchyně.
"Dobre ranko!" Ozvalo se od mezi dveří.
"Jé ahoj," řekla jsem s úsměvem. Miro ke mně pomalu šel. Chytl mě za pas a polaskal mě na krku.
"Miro, ne před Natálkou." Zašeptala jsem. Miro mě okamžitě pustil a sedl si ke stolu.
"Mijo máš rád maminku?" Z ničeho nic se zeptala Natálka. Okamžitě jsem se otočila na Mira.
"No samozrejme. Mám ju moc rád." Odpověděl Miro s úsměvem.
"Budeš můj ťatínek?"
"Natálko!" Zakřičela jsem a hodila před ní talíř s toastama.
"Keď si to budeš želať." Pohladil ji Miro po vlasech.
"Tak dost." Přerušila jsem je znovu.
Zvonil telefon. Volal Tom.
"Ano? Cože? Aha. No, jasně. Samozřejmě. Klidně, nemám nic proti. Jsem ráda, že ses ozval. Jasně. Pa."
Miro i Natálka na mě oba zírali.
"Natálko zítra odpoledne odjíždíš k tatínkovi." Řekla jsem a hodila mobil na stůl. Pak jsem Mirovi dala snídani a nakonec si sedla ke své.
"Čo naraz ten záujem?" Zeptal se Miro.
"Co já vím." Pokrčila jsem rameny.
"Dovolíš to?"
"Je to jeho dcera." Řekla jsem a kousla nervózně to toastu.
"Takže čo chcete dnes podniknúť dievčatá?" Utnul ticho Miro. Já jen pohnula rameni.
"Pojedeme ďo ZOO nebo na bazéň!" Zakřičela Natálka.
"Jeďte kam chcete, já dnes budu doma." Usmála jsem se a podívala se na Mira. Ten pohnul obočím.
"Naozaj?"
"Jo." Usmála jsem se znovu a pod stolem ho pohladila po koleni.
"Dobre. Tak teda do ZOO?"
"Mijo oni mají nové hrašky! Pojedeme do hraškářství!"
"Natálko! Stejně si tam nemůžeš nic koupit…" začala jsem, ale Miro mě přerušil.
"Skvelý nápad Natálka. A neboj sa, niečo vybererieme." Usmál se Miro a rozcuchal jí vlásky. Jen jsem si vzdychla.
"Hm a čo my o víkendu?" Podíval se na mě Miro. Cítila jsem, jak ve mně jakoby něco poskočilo. Uvědomila jsem si, že vlastně budeme sami.
"Nevím," odpověděla jsem s úsměvem. Mirovi se pohnul koutek.
"Natálko, běž se převléct ať můžete s Mirem vyrazit do toho hračkářství," řekla jsem, ale nespouštěla jsem oči z Mira. Ten se už pomalu začal zvedat ze židle a ladným krokem ke mně šel. Než jsem se stačila jakkoli pohnout, Miro mě objímal. Položila jsem si hlavu na jeho rameno.
"Ani nevím, jaký mám pocit z toho, že odvážím Natálku k němu."
"Buď rada, že má taky záujem." Řekl a polaskal mě ve vlasech.
"Urobíme si krásny večer?" Zeptal se.
"Hm.." zabručela jsem a rukama zajela do jeho blonďatých vlasů.
"Vieš, mám vás obe dve moc rád." Zašeptal mi do vlasů.
"A my tebe," usmála jsem se a jemně ho políbila na rty. "Tak dost, nechci aby Natálka něco viděla."
"Prečo?"
"Nechci, aby si myslela, že jí máš nahradit tátu." Odtáhla jsem se a otočila se zády.
Miro mlčel.
Natálka po chvilce seběhla dolů. Skočila Mirovi do náruče, ten ji vyzvedl a já se s nimi rozloučila. Doufala jsem, že si to užijí i beze mě.

Další den ráno jsem Natálce balila věci. Miro mi občas pomáhal, občas se jen tak díval. Někdy se usmíval, někdy mě lehce ze zadu objímal.
"Prosím ťa Nika, veď tam bude len dva dni. Na čo jej toho balíš toľko?"
"Nikdy nevíš," zašklebila jsem se a dávala jí do velké tašky další hromádku šatiček.
"Veď to vyzerá, ako bys ju sťahovala." Zasmál se, ale pak si odkašlal.
"Nechci, aby cokoli potřebovala a musela jí to dopřát ta Tomovo nová husa!" Odpověděla jsem a konečně zapla zip u tašky. "Snad má všechno," pohnula jsem rameny.
"No, ty si taká moja starostlivá mamička, že?" Usmál se a objal mě. Nic jsem neříkala, jen jsem ho pořádnou silou stiskla. Milovala jsem, když jsem cítila jeho paže. Tu ohromnou sílu, kterou v nich měl. Přitom na to vůbec nevypadal.
Po obědě jsem už spolu s Mirem, který nesl tašku pro Natálku, vyrazila k autu.
"Má všetko?" Otázal se Miro.
"Snad ano." Vzdychla jsem a Natálku posadila dozadu.
"Bude to dobré," pohladil mě Miro po rameni.
Ještě se sehnul do auta, aby políbil Natálku na rozloučenou a pak mě obejmul.
"Mám pre teba jedno prekvapenie. Tak až sa vrátiš," Usmál se a políbil mě na tvář.
Nasedla jsem do auta a vyjela.

Cesta za ním netrvala dlouho. Za chvíli jsem byla přesně tam, kde jsem měla být. Chytla jsem Natálku za ruku a vedla ji k velkému luxusnímu domečku s bazénem. Nadechla jsem se a jemně zaklepala. K mému překvapení otevřela Tomášovo nová přítelkyně.
"Ehm, zdravím, já…," začala jsem, ale ona mne to nenechala doříct a skočila mi do řeči.
"Á, ty musíš být Natálka, že? Jaká rozkošná holčička." Pohladila ji po vláskách a pak mě sjela pohledem. Za chvíli se za ní objevil polonahý Tomáš. Uhnula jsem pohledem.
"Ahoj, tak ti ji vezu. Prosím, aby jste na ní dali pozor. V pondělí si pro ni přijedu."
"Ahoj, zlatíčko. Nechybí ti tatínek?" Začal na ní mluvit a já už tam stála jako křoví. Otočila jsem se směrem k Natálce a přitáhla si ji k sobě.
"Nezlob tatínka. Přijedu pro tebe v pondělí, ano?" Usmála jsem se a políbila ji do vlasů. Naposled jsem se podívala na ten zamilovaný páreček, otočila se a šla směrem k autu.

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ..
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 romancice33 romancice33 | E-mail | Web | 11. září 2010 v 18:44 | Reagovat

Je to náááádherný a už se hrozně moc těším na pokráčko...je to skvělýýý !!! :-)

2 Lissa Lissa | Web | 11. září 2010 v 23:10 | Reagovat

woow.. krásna.. moc se těším na další pokračování.. =)

3 Sue Sue | Web | 12. září 2010 v 19:10 | Reagovat

Opět nádherně napsané, opravdu krása! ♥♥.. Těším se, až budou sami =DD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama