Červenec 2011

Mámin nový přítel - 3. kapitola

8. července 2011 v 18:33 Mámin nový přítel
"Kde vůbec pracujete? Uživíte nás?" přetrhla jsem znovu po dlouhé době mlčení ticho. Máma na mě hodila výraz, abych se umírnila úplně. Doufám, že lituje toho, že mě při téhle večeři vůbec chtěla.
"No, ja zase tak úplne nepracujem, dalo by se povedať, že..."
"...studujete?" skočila jsem mu do řeči a zírala s otevřenou pusou.
"Ale nie," rozesmál se, "ja som štúdium prerušil teraz na vysoke, študoval som Technickú univerzitu, vieš..."
"A co já s tím? Zajímalo mě, kde pracujete, ne jakou jste dělal školu. Hele, máte vůbec peníze nebo se chcete jen přiživovat?"
"Sylvo!" okřikla mě už dost naštvaně máma.
"To je v poriadku miláčik, nechaj." usmál se Miro a pohladil mámu po ruce. Udělalo se mi trochu nevolno. "Vieš, ako by som to povedal. Ja robim hudbu. Prezentujem se tak trochu v šoubiznise, keď ti ide o prachy, nemusíš sa obávať. Dokážem sa o vás postarať. O obe."
Nic jsem neříkala. Dál jsem se pustila do jídla, ale nemohlo mi uniknout, jak na sebe pořád mrkali, kývali, usmívali se...
Když Miro odešel, skutečně jsem si oddychla, že tu nezůstane přes noc. Byla jsem o to klidnější, když jsem si nemusela představovat, co dělají za prasárny. Pomáhala jsem mamce uklidit stůl.
"Mami, nelíbí se mi." odvětila jsem rozhodně. "Je moc mladý."
"Já vím, ale... tady jde o sympatie. Zvykneš si holčičko, uvidíš. Miro je opravdu moc hodný a táta by si tohle určitě přál."
"Co? Abys chodila s klukem, který může být klidně můj?" rozesmála jsem se naštvaně.
"Ne, abych byla šťastná."
"Tak hlavně, že jsi šťastná ty. Na mě se ohlížet vůbec nemusíš. Je mi jedno, že budu mít tátu, který je ode mě jen čtyři roky. Až se mě budou lidi na ulici vyptávat, jestli je tohle můj nový přítel, co jim řeknu? Neee, to je přítel mojí matky!"
"Sylvinko, přesťan vyvádět. Lidem do toho nic není. A když už jsme u toho... dnes jsme ti chtěli ještě oznámit, že by se sem Miro rád nastěhoval, víš... moc bych si to přála."
"Cože?! A vlastně víš co?! Dělejte si co chcete! Mně už je to jedno! Jakmile udělám zkoušky, padám odsud! A vy si tady klidně hrdličkujte až do tvé smrti! Pak mi může dělat staršího bratra!" vyjela jsem naštvaně a utíkala po schodech nahoru do svého pokoje. Co mi ještě oznámí? Že se vezmou? Že čekají dítě? Vážně jsem si v tu chvíli nic jiného nepřála, než aby to byl pouze sen, ze kterého se probudím!

Ráno mě probudily paprsky sluníčka, které dopadaly do mého pokoje a osvicovaly můj ospalý obličejík. Vstala jsem s dobrou náladou, protože se mi to všechno přece jen zdálo. Trochu se mi stýskalo, po těch jeho blonďatých vlasech. Kdoví, jestli vůbec existuje takový kluk. Ani nevím, kde se mi vzal jen tak z ničeho nic v mysli.
Vybrala jsem si oblečení přesně na tohle počasí a už jsem plánovala, jak dneska nebudu sedět doma, ale někam vyrazím. Mohla bych na nákupy. Nějaké nové krásné letní oblečení, proč ne?
Sešla jsem schody dolů a jakmile jsem to uviděla, hned byla moje nálada pryč.
"Ale neeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeee." zabručela jsem a opřela si hlavu o rám dveří.
"Dobré ráno," "Dobré ránko." pozdravili oba naráz.
"Co ten tady zase dělá?!"
"Pekné privítánie." usmál se a pohodil hlavou, aby jeho blonďaté pramínky nepřekážely v jeho výhledu.
"Představ si sluníčko, Mirko byl tak ochotný, že nás dneska vezme na výlet!!!" zajásala mamka a už si sepínala vlasy do culíku, jako by ji bylo šestnáct. Vykuleně a zároveň podrážděně jsem se podívala na Mira, jestli si ze mě dělají srandu nebo to myslí skutečně vážně.
"Tak teda vám přeju příjemnou zábavu!" poskočila jsem si a otevřela lednici, ve které nic nebylo.
"Cestou ještě nakoupíme." usmála se mamka. "Běž se připravit."
"Co? Já ale neřekla, že někam pojedu!"
"Já ano, takže se běž laskavě připravit a vyjedeme si na super výlet! Kdy jsme naposledy byli někde jako rodinka, hm?"
Rodinka?? Máma je opravdu posedlá! Nejsem si jistá, jestli tohle jde z její hlavy nebo jí tam při sexu Mirec zabudoval scénař, podle kterého se ke mně má chovat.
"Ježiši!!! A kam jedem?!" řekla jsem naštvaně.
"Do ZOO." zazubil se Miro.
"Vypadám snad na to, že bych chtěla do ZOO jako malý děcko?!" vyjela jsem skrze zuby.
"Nie, ale celkom sa tak správáš, ako sam zatiaľ mal príležitosť ťa spoznať." zasmál se a znovu jsem v jeho očích viděla výhru. PROČ?! Tohle mu nedaruju!!!!!! Byla jsem pevně rozhodnutá, že s nima na výlet pojedu a skutečně to všechno tomu milujícímu stvoření s bordelem na hlavě vrátím!!!!
"Dobře, tak vyrazíme." řekla jsem povýšeně.

Mámin nový přítel - 2. kapitola

4. července 2011 v 13:06 Mámin nový přítel
Myslela jsem si, že je tohle všechno jenom sen. Že se určitě probudím a přede mnou bude stát chlap mnohem starší, v mámině věku. Ne takové... s prominutím ještě "ucho". Čekala bych snad už cokoli. I toho punkera bych možná dokázala připustit, kdyby byl ve středním věku. Ale blonďatého chlapečka, co si tu hraje na nějakého motorkáře nebo jak si vlastně chce říkat, to ne.
Všiml si mého nepřítomného a znechuceného výrazu, proto nakonec přetrhl ticho, ale stále v klidu zachovával svůj široky úsměv.
"Tak asi aby som šiel. Lenička, ďakujem ti za krásnú nocku." políbil ji na nos, poté mu máma začla upravovat límeček na bílé košili, která obepínala jeho tělo. Bože, ti jsou ale nechutní - ohrnovala jsem nos.
"Mirečku, moc mě to mrzí. Takové reakce jsem se skutečně bála."
"To nič, chápem to." podíval se na mě s pobaveným výrazem a já se poprvé za těchto pár minut cítila ponížená. Ale nechtěla jsem to dát tak lehko znát. Chvilku se ještě cukrovali na chodbě a pak ten krasavec opustil náš byt.
Mlčky jsem se posadila ke stolu a nepřítomně zírala před sebe.
"Sylvo, tak tohle jsem nečekala, je mi to líto." promluvila mamka a já v jejím hlase cítila skutečně zklamání.
"Nápodobně." odpověděla jsem stále nepřítomně a chladným hlasem.
"Sylvinko, no tak... já... Mirko je hodný, milý, strašně moc mi pomáhá a já mohu po dvou letech říct, že jsem konečně šťastná!"
"Nikdy bych neřekla, že za tátu vyměníš takového s prominutím dvaadvaceti letého exóta!"
"My... my si rozumíme. Myslím, že je to mnohem důležitější, než nějaké číslo, no je?"
"Sakra! O co ti jde? O dobrou výkonnost v posteli?!" vyjela jsem bezmyšlenkovitě a bouchla pěstí do stolu.
"Měla by ses mu omluvit."
"Cože?!"
"Ano, pozvu ho na dnešní večeři. Budeš doma a společně si popovídáme. Ty se budeš chovat jako dospělá holka, když už jí jsi, omluvíš se za svou první reakci a uvidíš, že až ho poznáš víc, že se ti bude líbit." usmála se a uklidila po mně můj dopitý hrneček.
"-dneska už něco mám." snažila jsem se zamluvit.
"Právě jsem ti jakýkoli jiný program zakázala." odpověděla s klidem a já se jen nafoukaně zvedla a práskla dveřma od pokoje. Celý den jsem nevylezla. Nechtěla jsem s n mluvit, ani se jí dívat do očí. Co tomu řeknou lidi? Sousedi? Nebo to všichni věděli a já jsem ta poslední? Ať si dělá co chce. Vychutnám si reakci okolí na to, jak je moje máma na zajíčky.

Bylo okolo šesté hodiny večer. Bytem se rozléhala příjemná vůně jídla a já musím uznat, že mi opravdu kručí v břiše. Plánovala jsem si, jak se v pohodě vymluvím na učení a nebudu se muset dívat na toho chlapečka, co s úsměvem przní moji matku.
"Tati, ty to vidíš," zašeptala jsem a položila hlavu do knížek, "to nepochopím. Kdo ho seslal?! Asi ho jen hodil do špatného místa v nesprávnou dobu, zrovna když moje máma procházela okolo a samozřejmě musela opuštěného zajíčka vzít do své náruče." brblala jsem si pro sebe a pak mě vyrušil zvonek.
"Ne! Já nikam nepůjdu!" zablokovala jsem se a usmála se nad svou tvrdohlavostí. "To by bylo, abych tam s úsměvem sedla a předstírala, jak moc mě zajímá na jaké škole asi studuje, kolik bylo jeho poslední přítelkyni - jestli přes padestát nebo přes šedesát - nebo jestli jeho prací není třeba taková ta společnost, jak mu je jedno, co je to za ženskou, hlavně, že nějaká je!" Já už asi trpím samomluvou, ale dost mě to uklidňovalo. Měla jsem pocit, že všichni kolem mě jsou v klidu. Máma s jejím novým přítelem, a dokonce i táta, který se zezhora na to všechno díval se založenýma rukama na prsou.
Když jsem uslyšela zaklepání, narvala jsem si sluchátka do uší a snažila se uskutečnit můj plán. Dívala jsem se do knížky s matematickýma příkladama, ovšem jsem měla otevřeno na špatné stránce.
"Sylvo, pojď dolů, čekáme na tebe."
Netušila jsem, že pozná, že mi ve sluchátkách nehraje žádná hudba.
"Vím, že mě slyšíš, tak tě prosím naposled, abys šla zdvořile dolů a povečeřela s námi............... myslela jsem, že když ti je osmnást, budeš se podle toho taky chovat. Přitom se chováš jako nějaká puberťačka." třískla se dveřma.
Nojo, nojo. Tak já to nějak přetrpím. Skutečně je hlad silnější než nějaký blonďatý střevo. Ostatně - jsem doma.
Sešla jsem dolů a lhostejně se posadila naproti Mira.
"Ahoj." pozdravil s úsměvem.
Z mé strany ignorace. Nebudu mluvit s mým "vrstevníkem".
"Tak som sa dozvedel, že si nedávno dosiahla plnoletosť." začal konverzaci, což jsem nečekala.
"A?" řekla jsem, aniž bych se mu podívala do očí.
"Prajem všetko najlepšie." usmál se a podával mi balíček. Okamžitě jsem položila lžíci, se kterou jsem jedla polévku. Tak počkat, on mě bude uplácet? Stoprocentně jsem si jistá, že je v tom bomba!
"Co to je?" podívala jsem se na balíček.
"Bomba," odpověděl s úsměvem, snad jak by mi četl myšlenky, "chcel som sa ťa zbaviť za to, ako si sa ku mne správala ráno."
"Haha!" předstírala jsem smích a začala pomalu otvírat dárek. Mamka i Miro napjatě čekali.
Otevřela jsem to a v balíčku na mě vykoukly boty! Ty, které jsem už dlouho chtěla! Ty úžasné krásné hodně drahé boty, kolem kterých jsem jen tak chodila a vždy si povzdechla u výkladní skříně, že se ke mně nikdy nedostanou!!
"Wow, já... já nemám slov... já... vždycky jsem si je přála!!" vyjekla jsem, ale pak dárek odložila stranou. "Nepřijmu to. Nechci žádný dárky. Ty boty se mi nelíbí. Mezitím jsem si už našla jiné, které bych si přála. Koupím si je hned, jak si na ně sama vydělám." usmála jsem se a pokračovala v jídle polévky.
"Tak dobre, ako chceš.
"Moja sesternica si tie topánky tiež vždy priala. Tak jej je dám. Bude mať radosť." usmál se a začal boty znovu balit do balíčku.
"Ježiš," protočila jsem oči, "já to tak nemyslela, dík!" chňapla jsem naštvaně po tom a položila je na podlahu vedle sebe.
Viděla jsem, že je evidentně spokojený, že na mě opět vyzrál....

Mámin nový přítel - 1. kapitola

3. července 2011 v 16:26 | XoXo Graphic |  Mámin nový přítel
Už je to dva roky, co nás můj táta opustil. Neopustil jen nás, ale celý tento svět. Odešel. Prostě nás tady nechal, aniž by se rozloučil. Kdyby tehdy nikam nejel, žádná nehoda by se nestala. Bylo to velmi těžké období. Jak pro mě, tak pro moji mamku. Zůstaly jsme samy. Nebyl nikdo, kdo by nás obejmul, kdo by nám dal radost, štěstí... o všechno jsme se musely postarat samy. Snažila jsem se mamce pomáhat jak jen to šlo. Dále jsem se věnovala své střední škole, aby se moje pocity neodrazily na známkách a já mohla v pohodě procházet do dalších ročníků. Momentálně jsem skoro dokončila třetí ročník školy. Proč skoro? Velké psychické deprese, nechuť k jídlu, nevolnosti... to vše se se mnou táhne už celkem dva roky. A mě znovu čekají doklasifikační zkoušky, které budu muset zvládnout ke konci srpna. Konečně začaly prázdniny a já mám více času se věnovat studiu a pomáhat doma mamce, která se snaží.
Poslední dobou, jakoby se něco obrátilo k lepšímu. Mamka se mi svěřila, že má přítele a že už brzy mě s ním seznámí, prý se mi bude líbit. Přála jsem jí to z celého srdce, že konečně našla někoho, kdo jí bude oporou. Ona to potřebovala. Já ne. Nedokázala jsem si představit, že by se někdo cizí mohl starat o mě. Ať dělá mamku šťastnou, ale já žádnou péči nepotřebuji. Jsem už plnoletá. Sice trošku odvržená od společnosti, ale plnoletá. Snažím se jak jen to jde...
"Zlatíčko, tak já vyrazím, vrátím se někdy pozdě v noci, tak si jdi brzy lehnout a nelež pořád v tom učení." vyrušila mě mamka, která si oblékala kabátek přes šaty, aby mohla vyrazit do kina se svým novým přítelem.
"Neboj se, slibuji." políbila jsem ji v rychlosti na tvář a zpátky zalehla k učení.
Odešla. V bytě vládlo ticho. Nemohla jsem se soustředit. Stále jsem myslela na spoustu věcí okolo. Mamka je šťastná. Kdo to asi je? Je podobné povahy, jako byl táta? A co když se mamka spálí? Mluví o něm, jako by to bylo sluníčko. Prý se pořád usmívá, snaží se udělat cokoli, aby se mamka smála. Z každého jejich společného večera si přinese nádhernou kytici... Jo, asi to bude kus chlapa.
Musela jsem se pousmát nad svým bloumáním. Uklidila jsem si knížky na hromádku na svůj psací stůl a šla se osprchovat. Chtěla jsem konečně zalehnout do postele a už ráno poslouchat nadšené řečičky čerstve zamilované mamky, která bude vyprávět, jak si večer užili a jak se usmíval. A jak jí držel za ruku....

Konečně jsem ležela v posteli, ale stále ne a ne usnout. Kolik asi může být hodin? Podívala jsem se na hodiny na mobilu a zjistila, že je půl druhé. Pak jsem slyšela chrastit klíče v zámku. Mamka je doma! Tak že bych vyletěla a hned začala vyzvídat? Do rána to nevydržím! Vylezla jsem z postele a chystala se otevřít dveře, když v tom.... počkat! Slyším mužský hlas. Ona ho přivedla sem? Zůstala jsem stát jako přimražená a jen nalepila ucho ke dveřím, abych slyšela, co si povídají.
"Ta už určitě spí, nebude nic vědět. Ráno vyspává dlouho, stačíš zmizet a ani tě nepostřehne." chichotala se mamka.
Když jsem si byla jistá, že prošli kolem mých dveří, malinko jsem je pootevřela, abych se uzoučkou škvírkou podívala. Moc jsem ho neviděla. Byl ke mně zády. Ale co to má na hlavě? Že by se mamka začala tahat s nějakým punkerem? Blonďatým pankerem? No, zadek má docela pěkný. Opět jsem se musela pousmát. Docela vtipně se na něj věšela. Moment! On je opravdu motorkář nebo co? Má černou koženou bundu a černé kalhoty. Tak to trochu přestřelila! Co to říkala? Že brzy ráno odejde? Že vyspávám? No počkat! Tak takhle ne!
Vrátila jsem se zpátky do pokoje a na mobilu si nařídila budík už na pátou ráno, abych se stihla pohodlně usadit v kuchyni a přerušit máminy novému příteli tajný únik.

Vše klaplo podle představ. Odhadovala jsem, že podle černých vysokých bot tady to blonďaté stvoření ještě je. Usadila jsem se v kuchyni a usrkávala citrónový čaj. Pak jsem slyšela šepot. Byl docela lehko srozumitelný.
"Hlavně potichu. Ještě spí, tak ať neděláš rámus kolem jejího pokoje. Nemusí vědět, že jsem dneska v noci nespala sama!"
"A kdy ma s ňou zoznámiš, Lenička?"
Hm... tak jo... ještě ke všemu je to Slovák. Kde ta ho ulovila kruci?
"Ale už brzy, slibuju! Musím ji na to nějak připravit. Nevím, jestli by byla nadšená, kdyby.........................Sylvo?!" zarazila se mamka a zůstala na mě koukat, když procházeli kolem kuchyni.
"Emm... ahoj!" usmála jsem se a položila hrneček s čajem na stůl. Slušně jsem se postavila a šla pomalu k chodbě. Můj pohled ukotvil samozřejmě na něm. Vcelku vysoký, štíhlý. Přes ruku přehozenou černou koženku, kterou jsem na něm viděla včera večer... jeho vlasy byly opravdu blonďaté. Mnohem více, než bylo vidět včera v té tmě. Jeho oči zářily zelenohnědou barvou a jeho obličej zdobil široky úsměv. No moment ale... tohle, že je přítel mojí mamky?
"No tak v tom případě už nemusíme nic řešit," usmála se mamka, "Miro, tohle je Sylva - moje dcera. Sylvo, tohle je Miro - můj nový přítel....." odmlčela se a čekala na mou reakci.
"To vážně nebo si ze mě děláš srandu?" nemohla jsem bohužel ze sebe dostat nic jiného. Vždyť byl na odhad stejně starý jako já! Mohl by být můj bratr! Moje dvojče! Můj spolužák! Cokoli! Ale mámin přítel?!"
"Ja som Miroslav Šmajda, ale hovor mi Miro, hovorí mi tak všetci." usmál se a natahoval ke mně ruku.
"....a tipuju, že vám je tak plus mínus osmnáct!" vystřelila jsem bez přemýšlení.
"SYLVO!!!" okřikla mě mamka a položila si ruku na čelo.
"Dvadsať dva, ale keď vyzerám na osemnásť...."
Smysl pro humor mu rozhodně nechyběl...................................