Listopad 2011

Dangerous driving - 12. kapitola

30. listopadu 2011 v 19:46 | XoXo Graphic |  Dangerous driving
Konečně vylezlo slunce ze zataženého počasí a svítilo přímo do jednoho z bytů na Castle beach. Naty stála u okna a dívala se ven, při čemž si česala svoje dlouhé hnědé vlasy. Karol seděla na posteli a lakovala si nehty na nohou.
"Stejně je to strašné, viď?" řekla a Nat se na ní podívala. "Kdo ví, co byla zač."
"To jo." odpověděla Naty.
Karol zapla televizi a zrovna se o tom hovořilo ve zprávách.
"Mladá dvacetiletá barmanka Sindy Velasquez byla dnes ráno v brzkých hodinách zavražděna ve svém bytě. Momentálně se zjišťuje, jak byla zavražděna, ovšem otisky na jejím krku svědčí o uškrcení. Žádáme všechny, aby se netoulali v brzkých hodinách sami a dávali pozor, protože vrah ještě nebyl identifikován."
"Počkej, Sindy? Ta barmanka?" podivila se Nat.
"Jo, ta štětka." mávla rukou Karol. "Ani se nedivím, že ji někdo zabil, když každou chvíli chrápala s jiným."
"Vždyť chodila s Mirem, proboha!" dala si ruku před pusu.
"S tím motorkářem, co se ti tak líbí?"
Naty zděšeně přikývla.
"Včera s ním naposledy odcházela, co? Tak třeba ji zabil on." zasmála se a Naty vykulila oči.
"To je pravda. Že spolu odcházeli, ale ty si myslíš, že..."
"Co já vím." zasmála se znovu. "Ale ten jeho černovlasý kamarád taky není k zahození, včera jsme docela pokecali."
Naty se pousmála, ale stále ji hlodal divný pocit. Trhla s sebou, když Karol zapípala smska. Chvilku bylo ticho. Karol projížděla prstem a oči jí kmitaly po displeji.
"No to si dělá legraci!" vykřikla a hodila s mobilem na postel. "Fotr." řekla otráveně.
"A co píše?" přisedla si Nat a zvědavě se podívala na svou kamarádku.
"Že se mám vrátit okamžitě domů a že nechápe, proč jako trucuju!" vykřikla naštvaně a prašila pěstmi do postele.
"Dělá si legraci?"
"Evidentně ne." odpověděla Karol. Zvedla se z postele a začala si házet svoje rozházené věci do velké černé tašky.
"Karol, děláš si srandu?? Ty se chceš vrátit za tátou? Neblázni, vždyť... copak jsi zapomněla na to, co ti chtěl udělat?!"
"Je to můj domov, nemůžu tu u tebe být věčně. Musím si to s ním vyříkat sama." odpověděla a políbila kamarádku na tvář. "Neboj se, budu v pohodě." uklidnila ji a opustila pokoj.

Miro zavřel s úsměvem a krátkým přikývnutím za policajtem, zavřel dveře a opřel se o ně zády.
"Fuuf," vydechl si a zamyslel se. Měl by dát vědět taky Adamovi, když se o něm policajt zmiňoval. Rychlými kroky přešel do pokoje, vytáhl si mobil z kapsy a vytočil Adamovo číslo.
"Kámoš?"
"Miro, čo sa deje?" zeptal se Adam s klidným hlasem. Miro slyšel z Adamovy strany neuvěřitelný rámus, hudba, lidi...
"Len som ti chcel povedať, že u mňa práve bola polícia."
"Čože? U teba?"
"Hej, u mňa. A každú chvíľu bude zvoniť u teba, kde si?"
"Ja nie som doma, čo by som ja robil s políciou?" vyděsil se Adam.
"To neviem. Ani som netušil, čo robila u mňa, ale vraj našli Sindynin deník, v ktorým bolo napísané moje a tvoje meno."
"Moje?" zeptal se Adam.
"Hej, vieš čo. Celé je to divné. Moje by som pochopil, ale na čo tam mala tvoje?" zeptal se Miro a z Adamovy strany se mlčelo. "Adam?"
"Jo, hele kamoš, ja budem musieť ísť, ďakujem, že si mi zavolal, maj sa." rozloučil se rychle a než samotný Miro stačil cokoli říct, Adam zavěsil. Miro se podíval na displej, zaklel a odhodil ho na postel. Stále mu to vrtalo hlavou. Ona byla něco jako levná kočička, takže něco měla i s Adamem? Ale proč se mu s tím nikdy nesvěřil?
Miro uslyšel, jak někdo odemyká dveře a jen si povzdychnul. Rychle mu šrotovalo v hlavě, kam by se mohl vytratit, a napadl ho ten klub, ve kterém Sindy pracovala. Rozhodl se, že se tam vrátí a zkusí si promluvit s Michaelem. Třeba se něco víc dozví. Ve dveřím ho ale zastavila mamka.
"Ahoj, Mirko, přinesla jsem oběd!" zvedla tašku s nákupem a Miro se jen ušklíbl.
"To si hodná, ale zrovna odchádzam."
"Cože? Ale..."
"Ja viem, prepáč. Musím si niečo doležitého zariadiť, mrzí ma to."
"Jasně, no tak... jasně, jen běž." řekla posmutněle. Miro ji pohladil po rameni a začal si obouvat svoje vysoké černé boty. Máma ho sledovala se založenýma rukama na prsou a kroutila hlavou. Nechápala tento "motorkářský" styl.
"Jo, Mirko... viděla jsem od nás ze vchodu odcházet polici. Nevíš, za kým tu mohla být?"
"Mamička, neviem." odfrkl Miro. "Prečo? Snaď ma nepodezíráš." podíval se na ni Miro se zvláštním výrazem ve tváři. Jen si povzdechla, sama nevěděla.
"Ale ne, jen mě zajímalo, jestli třeba někdo od nás z paneláku nemá ty pletky s vraždou té barmanky." pokrčila rameny, Miro se zarazil.
"Ty už si o tom počula?" zvedl obočí.
"Coby ne. Vždyť o tom mluví rádia, televize... venku jsem dokonce viděla pár smutečních billbouardů. Tys ji znal?"
"Už musím ísť, prídem na večeru, áno?" rozloučil se Miro, políbil ji na tvář a odešel. Jeho máma si znovu povzdychla a odešla do kuchyně ...

Dangerous driving - 11. kapitola

27. listopadu 2011 v 15:24 | XoXo Graphic |  Dangerous driving
Bylo okolo druhé hodiny ráno. Sindy šla ulicí. Temnou ulicí, kde nebylo ani človíčka. Přesto měla divný pocit a přidala do kroku. Tichou nocí se ozývaly jen její kroky a klapot kozaček, které měla na vysokém podpatku. Procházela pod mostem. Chvíli se zastavila, opřela se a podívala se dolů do řeky. Dýchala hlasitě. Její dech se rozléhal tichou nocí. Připadalo jí, jakoby jí něco obklopovalo. Jako, kdyby byla jinde. Před očima se jí mlžilo a najednou jí vše připadalo neuvěřitelně hlasité. Přešla most a rychlými kroky utíkala ke svému bytu. Nemohla najít klíče, ruce jí klepaly. Když je konečně vylovila ze své kabelky, netrefila se ani do zámku. Takový pocit neměla neuvěřitelně dlouho. Když se konečně podařilo, rozběhla se po schodech, několikrát upadla a bleskově odemkla svůj byt. Zabouchla a opřela se o dveře. Snažila se uklidnit svůj dech.
"No, tak... Sindy, už jsi doma." vydýchávala se. "Nic se nemůže stát." ...

Hodiny ukazovaly deset hodin dopoledne. Miro se usmál na displej svého nového mobilu a odeslal smsku Adamovi, že na něho bude čekat v baru u Sindy, aby dorazil. Chytl se pevně řidítek a nastartoval motorku. Cestou přemýšlel o Naty. Včera ji viděl na pár vteřin a přitom ji pozval... co si asi bude myslet? Že se na ni vykašlal? Pousmál se, když ho napadlo, že by za ní měl zajet a vysvětlit jí, že mu včera bylo nevolno a musel bohužel opustit závodní zónu. Nebylo to to jediné, co se mu momentálně honilo hlavou. Taky to byl Ben. Z toho člověka měl neuvěřitelně hrozný pocit. Přemýšlel, kde vezme tolik peněz na drahou motorku, kterou mu zničil. Ale vždyť přece on ji nezničil. Nebo ano? Nemohl si přesně vybavit tu chvíli, ve které narazil do zadku jeho motorky. Proč to udělal? Bylo to vzteky, protože věděl, že nevyhraje?
Všiml se velké blikající cedule místního baru, zaparkoval a sesedl z motorky. Pokýval k bodyguardům, kteří se ho snad ani nevšimli. Vešel dovnitř. Bylo naprosto vylidněno. Zvláštní. V rohu seděl nějaký muž, který spíš vypadal na bezdomovce a četl nějakou knihu. Na sobě měl ale černé oblečení. Miro zamířil přímo k baru, kde se velmi opatrně pohyboval jeden z barmanů, kterého Miro dobře znal.
"Servus, Michael, už je tu Sindy?"
Barman na něj vykulil oči.
"Aha, má nočnú?"
"Ty to ještě nevíš?" zašeptal.
"Čo by som mal vedieť?" zeptal se Miro. Pak uslyšel klapnutí hlavních dveří a hned otočil hlavu. Blížil se k němu Adam.
"Čauko, kamoš, prepáč." omluvil se a přisedl si. "Čo sa deje? Prečo tu je tak málo ľudí?" Miro neodpověděl, pokrčil rameny a oba se podívali na barmana, který vyvěšoval nad poličky černé vlajky.
"Michael, čo sa stalo?" zeptal se znovu Miro.
"Je mi to moc líto, že vám to musím oznámit právě já, ale Sindy byla dnes brzy ráno zavražděna." odpověděl barman a pokračoval ve vyvěšování vlajek. Miro vykulil oči a bleskově se podíval na Adama. Adam polkl a nahnul se přes barový stolek.
"Z toho sa prdel nerobí." řekl klidně.
"Vypadáme na to, že by to byla jen legrace?" pozvedl obočí a na bar vystavil zarámovanou fotku Sindy. Mirovi na ni sklouzly oči, ale nic neříkal. Jen se mlčky podíval na Adama, zvednul se a odcházel z baru pryč. Adam věděl, že nemá cenu na něj volat, ani ho přesvědčovat. Bylo mu jasné, že chce být teď sám ...

Miro seděl ve svém bytě na posteli a tiše zíral do zdi. Oči se mu zalévaly slzami. Sám nechápal, proč vlastně pláče. Sindy pro něj byla jenom zábava. Ale přece jenom... neznamenala pro něj nic jako holka, ale jako člověk ano. Někdo ji zavraždil? Znamená to, že už ji nikdy neuvidí? Vždyť je to několik hodin zpátky, co se milovali na bednách, co se ho dotýkala... a teď?
Miro přešel k oknu a podíval se doleva k obytné budově, kde Sindy bydlí... bydlela. Před vchodem stálo policejní auto. Sklopil oči a pevně je zavřel. Jedna silná a teplá slza stékala po jeho tváři. Z ničeho nic vražda? Z ničeho nic??? Pořád mu to vrtalo v hlavě. Zvonek, který se rozezněl pražským bytem ho vystrašil. Škubnul s sebou tak, že ani nebyl schopný jediného kroku. Rozklepaně došel ke dveřím a podíval se kukátkem. Venku stál vysoký, plešatý muž v uniformě. Miro si otřel mokrou tvář a otevřel dveře.
"Dobrý den, pan Šmajda?" zeptal se nejistě a sjel ho pohledem. Miro měl na sobě černé rockerské tričko, kožené kalhoty, a vysoké černé boty nad kotníky. Pozvedl obočí.
"A-áno." přikývl Miro rozklepaným hlasem.
"Policie, mohu dál? Mám na vás pár otázek." odpověděl a Miro bezeslovně otevřel dveře dokořán, aby policajt mohl vejít. Porozhlédl se po bytě, zastavil se a podíval se na Mira. "Vy bydlíte s maminkou?"
"Áno." řekl znovu už klidněji. "Prepáčte, sadnite si." odstranil ze židle kytaru a policajt se posadil.
"Myslím, že je zbytečné se ptát, jestli jste znal slečnu Sindy Velasquez, jelikož jsme v jejím mobilu našli vaše telefonní číslo, v jejím deníku vaši adresu a dokonce sousedi nám řekli, že jste se stýkali."
"To áno, stretávali sme sa." potvrdil. Policajt pozvedl obočí. "Prepáčte, ja... dozvedel som sa to pred chvíľou a ešte som nemal šancu to vstrebať."
"To je v pořádku, máme času dost." řekl policajt a posadil se pohodlněji. "Byli jste spolu včera?"
"Áno." přikývl Miro, policajt natočil hlavu. "Boli sme... spolu." zakoktal Miro. Samotnému mu přišlo divné, proč má takový divný pocit, když mluví s policajtem.
"V kolik hodin jste ji viděl naposledy?" zeptal se a připravil si notýsek, do kterého chtěl udělal první zápis.
"Objavila sa na tých závodoch, čo boli..."
Policajt přikývl a zaznamenal si to.
"Potom sme spolu odišli."
"Hm...?"
"Išli sme do baru. Tam som ju videl naposledy." řekl Miro jistě a popřel, že do baru přišel taky Ben, který rozpoutal "menší" konflikt.
"Měla nějaké nepřátele?"
"Zasa tak dobre som ju nepoznal." odpověděl Miro.
"Počkejte." odložil tužku policajt a složil si ruce pod bradu. "Tak to asi nechápu." pousmál se.
"Boli sme... milenci." pípl Miro.
"Áha. A měla přítele, který by o vás mohl vědět?"
"To neviem."
"Říká vám něco jméno Adam Noška?"
"To je moj kamarát, prečo?"
"Měla ho v tom deníku taktéž." řekl policajt a Miro se zarazil.
"Adama?"
....

Dangerous driving - 10. kapitola

26. listopadu 2011 v 13:25 | XoXo Graphic |  Dangerous driving
Hladila ho po zádech. Užívala si tu přítomnost. Milovala horkost jeho těla, tu nadrženost, vášeň.
"Ach, ano..." vzdychla a zaryla mu nehty do zad. Miro začal nemilosrdně přirážet. Sindy kolem odhazovala bedny, které byly kolem ní, a tu, na které seděla doslova drtila svým napnutým tělem. Miro ji chytl za zadešek a přitáhl si ji blíž k tělu, aby měl lepší přístup. Vyrušil je mobil, který začal vyzvánět v jeho kalhotech, které měl sundané ve výši kotníků.
"Sakra." zaklel a trošku zmírnil tempo, ovšem se nenechal vyvést z míry.
"Nezvedej to, nechci, aby nás teď něco rušilo." zašeptala a přitáhla si jeho obličej, aby se mu vpila do jeho měkkých rtů. Když mobil přestal vyzvánět a uklidnil se, Miro se vrátil zpět do tempa, které měl předtím. Miro ji zvedl opatrně do náruče, jelikož bendy, na kterých seděla, už byly dost rozdrcené a přitiskl ji ke stěně. Chytla se rámu okna a začala vzdychat ještě víc, než předtím. Miro zavřel oči a soustředil se mnohem víc. Mobil začal znovu vyzvánět.
"Kurva, nech to být." zavzdychala a pevněji mu nohama stiskla boky.
Po chvíli oba dosáhli dlouhoočekávajícího uspokojení a Miro se konečně sehnul pro svůj mobil, na kterém byly dva nepřijaté hovory od Adama.
"Budu už muset jít. Kvůli těm závodům mám v barvu narváno jako kráva." řekla Sindy a rychle se začala oblékat. Miro přikývl a zapínal si poklopec u kalhot. Než Sindy odešla, vzala jeho hlavu do dlaní a dlouze ho políbila. "Nechceš jít se mnou?"
"Áno." odpověděl Miro a spolu ruku v ruce odcházeli do baru.

V baru vřeštěla hudba a procházeli se tam motorkáři. U všech stolů bylo plno, takže se Miro mlčky usadil k baru a Sindy mu ihned namíchala drink. Postavila ho před něj a s úsměvem mrkla. Miro úsměv opětoval, usrkl si a pak se podíval, kdo si vedle něj sedá. Znechuceně se otočil, ale muž sedící vedle se škodolibě usmál.
"Čo sis myslel, ty blázne, že sa nestretneme?!"
"Daj mi pokoj." odsekl Miro a více se od něho otočil. Ben ho pevně chytl za rameno.
"Nedám ti pokoj, kým nevyriešíme naše účty!"
"Za tu motorku si možeš sám!" bránil se Miro.
"Robíš si zo mňa prdel, ty kreténe?! Vieš, koľko mi stála nová, doprdele?!"
Miro zavrtěl hlavou a přimhouřil oči.
"Tak dobre počúvaj, to zacvakáš, skôr alebo neskôr."
Miro se nadechl, že něco řekne, vtom mu ale začal znovu vřeštět mobil.
"Prepáč." omluvil se a vytáhl mobil z kapsy. Ben popotáhl a mobil mu z ruky vytrhl. Podíval se na displej, na kterém blikalo ´Adam´ a vší silou s ním prašil o zem. Miro okamžitě reagoval tím, že se postavil a rukou ho strčil do ramene. Ben se ale nenechal, vstal z barové židličky a Mira přitiskl k barovému pultu.
"Hele, nechte toho, sakra!" zařvala na ně Sindy, ale od Bena schytala facku.
"Tak počúvaj ma ešte raz, myslím, že nie je dovod, aby si sa nasral. Sme si teraz 50 na 50." Miro neměl žádnou sílu na to, aby se bránil, proto si oddechl, když Ben vstal a odcházel z baru.
"A kdo bude jako platit?!" zařvala na něj Sindy, ale Ben se ani neotočil. Miro se opatrně narovnal a dlaní si začal masírovat krk.
"Haaaajzl." řekl tiše.
"Máte spolu snad nějaký problém?!" zeptala se Sindy a utírala bar, na který se tímto konflitem vylilo několik skleniček sektu.
"To máme." hlesl Miro a posadil se na barovou židličku.
"S Benem není sranda si zahrávat." pronesla Sindy a postavila před Mira nově namíchaný drink.

Karol a Naty seděly na tribuně a pozorovaly motorkáře, kteří jezdili sem a tam dokola. Naty se pořád rozhlížela kolem a očima hledala svého blonďáčka, zatímco Karol pokukovala po Adamovi, který stál a zapisoval něco do štosu papírů.
"Za chvíli se vrátím." šeptla Karol své kamarádce. Ta jen přikývla a dál se věnovala hledání.
"Něco ti spadlo." řekla Karol s úsměvem a podala Adamovi pár papírů, které mu ze štosu vypadly.
"Jaj, ďakujem." pousmál se a dál zapisoval.
"Chceš nějak pomoct?" zeptala se nejistě.
"Mohla bys to držať?" zeptal se a podal jí polovinu.
"Samozřejmě." přikývla a přebrala od něho papíry. Adam vytáhl z kapsy mobil a snažil se znovu dovolat svému kamarádovi.
"Tak zvedneš to sakra?!"
"Děje se něco?" zeptala se.
"Vypnul si mobil."
"Kamarád?"
"Hej, Miro. Nemožem sa mu dovolať, niekam zmizol so Sindy a nebere to."
"Sindy je jeho přítelkyně." řekla sebejistě.
"To by som nepovedal." zašklebil se Adam a pak ho vyrušil Miro.
"Adamko, ja sa ospravedlňujem, ale čo sa mi práve stalo, neuvěríš." vzal ho za rameno a táhnul ho dál od Karol. Ta tam sála stála s rukama plnýma papírů a nevěděla, co s tím.

Dangerous driving - 9. kapitola

25. listopadu 2011 v 18:11 | XoXo Graphic |  Dangerous driving
Město bylo úplně vylidněné. Většina lidí se shromažďovala na místě, kde dnes probíhala nejslavnější akce. Scházeli se zde motorkáři, závodili, pili, bavili se... Miro stál sám opodál a rozhlížel se okolo. Prohlížel si lidi, kteří přicházeli a sedali si na tribuny. Občas na něj někdo známý zamával, většina si ho prohlížela, sem tam na něj mrkla nějaká slečna. Miro projel očima všechny přítomné motorkáře. Viděl všechny své přátele, kteří se bavili ve skupinkách. Mávali na něj, aby se přidal k nim, ale on stále vyhlížel svého kamaráda Adama. Popravdě, měl i trošku strach. Očima stále projížděl nové příchozí a dával si pozor, aby se nesetkal s Benem. On je ten poslední, koho by chtěl dnes potkat tváří v tvář.
"Ahoj, prepáč." položil mu Adam ruku na rameno a pak se k němu více přitiskl bokem. Miro ho sjel.
"Ahoj, čo..."
"Zober." řekl tiše a do kapsy Mirových kalhot nenápadně strčil peníze. "Dlhoval som ti to za ten včerajšok."
"Tos nemusel takto rýchlo." zavrtěl Miro hlavou a položil si svou ruku na tu Adamovu, která stále byla v jeho kapse.
"Chcel som to mať z krku." vysvětlil.
"Ahoj, Miro." uslyšel Miro známý hlas a spolu s Adamem se otočili.
"Naty!" vykřikl Miro překvapeně a pousmál se. Adam zvedl obočí. "Adamko, toto je Naty, to dievča, ako som ti hovoril."
"Hm..." zabručel Adam, sjel ji pohledem a položil Mirovi ruku na rameno. "Asi by sme mali ísť."
Miro se zarazil.
"To je dobrý, jen jsem tě chtěla pozdravit, jsem tu s kamarádkou, takže... takže si asi půjdeme sednout nahoru." ukázala na tribuny a Miro se tím směrem podíval. Nic neříkal. Uvnitř jeho to křičelo, aby něco řekl, aby promluvil. Nešlo to. Jen se tvrdě postavil. Naty ho pozorovala a nevěděla, co říct. Chystala se odejít, ale nohy, jako by jí tam přímo držely.
"Ahoj, Mirečku!!" zakřičela jemu známá osoba a pověsila se mu okolo krku.
"Sindy..." řekl tiše. "Čo tu robíš, eh?"
"Přišla jsem se na tebe podívat. Chyběl jsi mi." špitla a rukou si natočila jeho obličej, aby ho mohla dlouze políbit. Miro polibky opětoval. Naty se podívala na Adama, který se usmíval, pak se otočila a pomalými kromy odcházela za svou kamarádkou.

Nahoře na tribunách bylo neskutečně hlučno. Naty a Karol seděly v prostřední řadě. Měly nádherný a dokonalý výhled, ale z toho hluku jim div nepraskla hlava. Naty se koukala na páreček, který se tam olizoval - Miro a ta dívka.
"Hej! Natko!" drbla do ní Karol. "Tobě se ten blonďáček líbí?" zasmála se.
"Blázníš?" vykulila oči.
"Mi přišlo, že se ti líbí, a to dost!" nenechala se odbít.
"Ne, já jen... to je ten, jak mi tě pomohl dovézt domů, když jsi se opila. Tak jsem ho jen pozdravila, o nic nejde." zavrtěla hlavou.
"O nic nejde, ale líbí se ti!" stále dorážela.
"No..." pousmála se malinko.
"No?"
"Joo, líbí se mi." přikývla.
"Evidentně má přítelkyni." řekla Karol a pohodila k nim hlavou. Sindy už si ho docela dost osvojovala.
"Jo, všimla jsem se." přikývla a pak se podívala směrem na hlasetele, který hlásil, aby se lidi hlavně bavili, zajezdili si na motorkách, občerstvili se... Když se pohledem vrátila zpátky na místo, kde byl předtím Miro se Sindy, nikde je neviděla. Rozhlížela se všude kolem, marně. Ani po něm, ani po Sindy nebylo stopy. Jen si povzdechla a smutně se podívala do země.

Celým placem se rozezněl řev motorky. Adam zpozorněl a podíval se, kdo k nim přijíždí. Než se stačil vzpamatovat, kolo motorky zastavilo přímo před jeho nohou. Zblízka do obličeje se mu díval zarostlý, smradlavý Ben.
"Pekná motorka." řekl Adam s mírným naštvaným úsměvem.
"Taky stála peniaze!" přikývl Ben. "A vieš ty, vďaka komu ju mam?!" zeptal se.
Adam zavrtěl hlavou.
"Ten tvoj kamarátiček..." zašklebil se. "Kde je vobec?! Bojí sa ma?!" zvedl obočí.
"Nie, je tu tiež. Myslím, že teba nemá dovod sa bať."
"Nie? Tak mu odkaž, že tu motorku mi zacvaká. Vieš, koľko?"
Znovu Adam zavrtěl.
"To bys nemal chcieť vedieť." zasmál se a slezl z motorky. Adam přimhouřil oči a vytáhl z kapsy mobil, aby dal Mirovi vědět, že Ben právě dorazil na nové motorce.

Dangerous driving - 8. kapitola

21. listopadu 2011 v 16:53 | XoXo Graphic |  Dangerous driving
Yvona Šmajdová, Mirova máma, seděla doma u televize a přepínala kanály. Přemýšlela o jejím životě na Slovensku. Jak to bylo fajn... přemýšlela o tom, jaký byl Miro vždy hodný chlapec, který chodil ze školy a pilně se učil. Od doby, kdy se rozvedla s jeho otcem, to šlo z kopce. Odstěhovali se do Prahy a Miro si zde našel věrného kamaráda Adama, se kterým trávil většinu času. Adam vášnivě miloval motorky, nebezpečí, holky a sex. Mirova máma o tom věděla a proto se snažila Mirovi vyvrátit, že Adam není pro něj zrovna nejlepší kamarád. Ale on, jelikož měl svou hlavu, neposlechl a Adam ho naučil, jak to správní rockeři mají. Vcelku se s tím smířila, je už mu přece přes dvacet a nemůže se stále držet pokynů své mámy. Pořád tam ale bylo to, že se o něj neuvěřitelně bála a celé tohle, motorky, chlast a další věci, se jí nelíbily.
Slyšela, jak se zabouchly hlavní dveře a o malinko zvýšila hlasitost televize. Předstírala, že se dívá.
"Ahoj." pozdravil Miro mezi dveřmi a chystal se zase odejít.
"Ahoj, no počkej!" zastavila ho a televizi ztišili. "Pojď sem, pojď sem." Miro protočil oči, ale uposlechl.
"Mám toho veľa, takže..."
"Nezdržím tě dlouho, posaď se." pokynula mu a ukázala na křeslo vedle. Miro si sundal svoji koženou bundu, brýle položil na stolek a přisedl si. "Tak jak ses dneska měl?" snažila se navázat konverzaci. V poslední době to s ním bylo hodně těžké a ona si připadala sama.
"Dobre, skvele, úžasne. Ešte niečo?" odsekl a pomalu se chystal zvednout.
"Jen jsem si chtěla popovídat." posmutněla.
"Jo, ale ja naozaj nemam čas, tak nabudúce, áno?" zamluvil, postavil se a vtiskl jí letmý polibek na čelo. Přivřela oči a povzdechla si. Tohle říkal vždycky.

Adam se potuloval ulicemi. Šouravým krokem procházel blízkým parčíkem a užíval si noční příjemný vzduch. Měl v hlavě tolik otázek, tolik otazníků... ale žádnou odpověď. Přemýšlel, že bude muset hned zítra Mirovi vrátit peníze, které za něj zaplatil. Odkopával spadené podzimní listí a pak se prudce zarazil, bohužel, pozdě.
"Kam se neseš?!" zasmál se jeden z už pro něj velmi známých týpků.
"Domov." odpověděl. Stát opodál a díval se na ně. Nejradši by se teď rozběhnul a utíkal neuvěřitelně daleko. Jen, co by mu nohy stačily.
"Tak si tu k nám sedni, ne?" řekl jeden z pankáčem na hlavě.
"Ja... neviem... ja..." nevěděl, co říct. Jeden z nich vstal z lavičky a šel k Adamovi. Pevně mu položil ruku kolem ramen a zazubil se. "No dobre, ale len chvílu." rozhodl se Adam a pomalým krokem došel k lavičce.
"Máš cigarety?" zeptal se ho nejhlavnější. "Došly."
"Mám." přikývl Adam a vytáhl krabičku cigaret. Otevřel ji a málem se mu udělalo mdlo. "Poslednú." pípl.
"Děláš si z nás prdel?!" drbnul do něj pankáč.
"Nechte ho, bude se nám hodit." odpověděl další. "Dej nám ji!" rozkázal a Adam ji rychle vytáhl. "Podělíme se tu."
"Zacvakal si účet?" mrkl na něj jeden s oholenou hlavou.
"Áno, nebojte sa." přikývl. Partička se zasmála.
"A peníze máš?" dorážel.
"Nemám. Nemám u seba vobec nič." odpověděl Adam popravdě.
"Vem mu peněženku!" rozkázal pankáč tomu holohlavýmu. Ten mu okamžitě sáhnul do kapsy.
"Čo robíš?!" rozčílil se Adam a prudce se postavil.
"Klídek, kamaráde, jen se chceme přesvědčit, jestli nás nevodíš za nos, to je celý." zašklebil se.
"Ježiši, von tam fakt má úplný hovno!" řekl otráveně a hodil peněženku do křoví. Celá partička vstala z lavičky a jeden z nich přišel k Adamovi co nejblíže. "Vidíme sa." odpověděl slovensky a společně odcházeli pryč. Adam si hlasitě oddychnul a skočil do křoví pro svou peněženku.

"Idem ven." oznámil Miro mámě mezi dveřma a ta, než stačila takhle pozdě v noci cokoli namítnout, Miro už byl pryč. Jen si povzdechla a složila si hlavu do dlaní.
Miro nasedl na svou motorku a moc dobře věděl, kam ho kola povedou. Přímo na Castle beach. Dojel na místo, sesedl z motorky a posadil se na velký kámen, čelem k velké obytné budově. Díval se směrem nahoru, do pátého patra. Svítilo se tam. Žádné pohyby ale nebyly vidět. Čekal. Vybavoval si vůni a krásu Natálie, nemohl to dostat z hlavy. Potřeboval ji vidět, cítit ji. Popovídat si. Chtěl, aby se na něj usmála. Sehnul se pro malý kamínek, který ležel na zemi, a usmál se k pátému patru. Moc dobře věděl, že tam dohodí. Pořádně se rozpřáhnul. Musel se pousmát, protože to bylo jen tak tak, ale přece. Za chvíli se už za oknem objevila silueta. Miro se postavil z kamene a počkal, až Naty otevře okno.
"Čauko." mávnul směrem nahoru. Naznačila mu, aby počkal. Usadil se zpátky na kamen a čekal, až za ním příjde. Nemusel čekat dlouho a už za ním v lehkém kabátku běžela.
"Co tady..."
"Chcel som ťa vidieť." přerušil ji. Jen se pousmála. Sjela ho pohledem. Rozepnutá koženka mu odhalovala rockerské černé tričko s bílým nápisem. Jeho černé kožené kalhoty obepínaly vysportované nohy. "Chcel som sa spýtať, ako je kamarátce."
"Už je v pohodě. Dneska celý den ležela s kocovinou." odpověděla. "Co motorka?" zeptala se a pohladila dlaní sedadlo.
"V pohode. Ta moja." pousmál se.
"Cože?"
"Ale nič, len som... to je jedno." zasmál se a taky pohladil motorku. Prsty se lehce dotknul Nataliiny dlaně.
"To ne." usmál se a stáhla opatrně ruku. Věděla, co se o místních motorkářích říká, a jací jsou to darebáci, kteří si dělají zářezy. "Takže jsi mě viděl a já půjdu." řekla tiše.
"Počkaj." zastavil ji a chytil za zápěstí. "Zajtra sú tu jazdy motorkárov. Príď sa pozrieť." udělal prosebný výraz. Jen se usmála, pokrčila rameny a vymanila se ze sevření. Odcházela, ani se neotočila.

Dangerous driving - 7. kapitola

19. listopadu 2011 v 10:52 | XoXo Graphic |  Dangerous driving
Houček holek a ostatních lidí, kteří zde byli přítomni - především motorkáři, se seskupili okolo Mira sedícího na zídce. Měl hlavu složenou v dlaních a v duchu si nadával. Zvednul hlavu až tehdy, když si matně všiml davu, který u něho stál, jak se rozestupuje a do svého popředí pouští největšího rivala - Bena.
"Ty kokot! Rozjebal si mi motorku!" zařval na něj a několik motorkářů ho urychleně chytilo za paže.
"Ben, upokoj sa, vyhrál si, tak čo by si ešte chcel, sakra!"
"Čo by som chcel? Ty idiot, sa pozri! Všetko mám v prdeli, rozumieš?!"
"To nie je do frasa moj problem!" bránil se Miro.
"Tak ja ti teraz niečo poviem, ty slaďoch...." přiblížil se blíž k němu a Miro naštvaně přimhouřil oči a zatnul zuby. Aby se nerozpřáhl a jedna Benovi nepřistala, musel se opravdu silně ovládat. "Si NULA!!!" zařval na Mira Ben, strčil ho do ramene a odcházel. Miro se rychle zvednul a chtěl za ním jít, ale ostatní motorkáři ho zachytili a opatrně posadili. "Ty za nič nemožeš, Miro, nerozčiluj sa..."
"Kde je Adamko?" zeptal se Miro a rozhlédl se kolem.
"Viděl jsem ho jít do toho podniku naproti, aby má strach, že mu to teď spočítáš." odpověděl se smíchem jeden z kluků. Miro si nasadil černé brýle, hodil si bundu přes ruku a pokračoval směrem do onoho podniku.

Kývnul směrem k bodyguardům, ti kývli na něho a bez problémů ho vpustili dovnitř. Moc lidí tam nebylo. Pár zamilovaných párečků, pár motorkářů, nějaké levné slečny a partička nějaké sekty. Miro se porozléhnul a hned k němu nakráčela jedna z barmanek.
"Čáu, ne? Tebe jsem neviděla ani nepamatuju." nalepila se na něj a prohrábla mu rozhárané vlasy.
"Ja viem, ospravedlňujem sa, moja."
"Hm..." zakňourala a políbila ho na tvář. "Co třeba dneska, hm?"
"Prepáč, ozvem sa, keď budem mať čas, áno?" pohladil ji kloubkami prstů po odhaleném bříšku a rozhlédl se znovu okolo. "Adam tu nie je?"
"Je." pípla a pohodila hlavou ke skupince sekty. "Přišel s nějakýma kamarádama, nebo co." Miro nic neříkal. Jen se na partičku zamračil a pomalým krokem šel k nim.
"Adam." položil mu ruku na rameno a ten se prudce otočil. Na Mira se okamžitě strhla pozornost všech týpků z oné sekty. Miro se znovu zamračil.
"A to je jako KDO!" řekl jeden z nich dost otráveným hlasem a sjel ho pohledem. Adam polkl.
"To je moj kamoš, Miro sa volá." zašeptal a hodil na Mira omluvný výraz.
"Adame, čo tu robíš?!" reagoval okamžitě Miro se zvýšeným hlasem a očima projel celé složení skupiny.
"Ja... ja som..." nevěděl, co říct.
"Pozval nás na chlast!" protočil jeden z týpků oči. "Padáme." kývnul k ostatním a všichni, krom Adama se zvedli od stolu a odcházeli pryč. Jakmile si toho všimla barmanka, okamžitě přikráčela a hodila Adamovi na stůl účet. Adam sáhl do kapsy, vytáhl peněženku, otevřel ji a jen sklopil hlavu.
"Toľko nemám, do fraasa!"
"Ja to doklopnem, Adam, koľko?" zeptal se Miro a začal vytahovat svou peněženku. Jakmile zaplatili, vydali se spolu znovu do ulic...

Šli ulicí. Všude byl poházený bordel, válely se tam lahce od chlastu, nedokouřené tipnuté cigarety, odpadky. Miro cestou mlčel a odkopával si je z cesty. Adam měl ruce v kapsách a chtěl se Mira zeptat na Bena, ale v hlavě mu to něco zakazovalo. Nechtěl se svým nejlepším kamarádem pohádat. Vždycky se nadechl, jako, že něco řekne, ale okamžitě si to zavrhoval. Pevně doufal, že první to bude Miro, kdo přeruší ticho, a taky že jo.
"Prečo si je pozýval, keď toľko peňazí?"
"Já jsem je nepozval!" zavrtěl Adam hlavou, Miro se na něho překvapeně podíval. "Čo si nepochopil, že to nie sú žiadny moji kamaráti?" zastavil se a podíval se na Mira.
"Počuj, Adam... mňa to je celkom šumák, len nechcem, aby si sa začal tahať se zlou partou, to je všetko." zkřížil si ruce na prsou.
"Nie, ty počúvaj mňa, tys to nepochopil? Ta parta ma proste chytla a hneď, že aby som je pozval a dostal do toho podniku, nechcel som sa brániť, vieš, čo by mi urobili?" zeptal se Adam a přišel k Mirovi blíž.
"Asi to, čo mi čoskoro urobí Ben." vzdychl Miro a posadil se na rozbitou lavičku.
"Miro, ja..."
"Ale nie, neospravedlňuj sa." vydechl a pak se opřel. "Vieš, čo mi ten hajzl povedal?"
"Čo?"
"Vraj som nula." pousmál se smutně Miro.
"To je kokot!" zavrtěl Adam hlavou. "Miro, počúvaj, ty nie si nula, pamataj si to!"
"A vieš čo je v riti, kámoš?"
Adam zavrtěl hlavou.
"Rozjebal som mu motorku!" plácnul Miro naštvaně pěstí do svých stehen a Adam vykulil oči.
"Robíš si riť??!!"
.....

Dangerous driving - 6. kapitola

18. listopadu 2011 v 8:54 | XoXo Graphic |  Dangerous driving
Na hodinách právě skočila rafička na plnou. Bylo přesně devět hodin ráno a Naty seděla na postel a pozorovala svou kamarádku, která ještě spala. Venku už svítilo sluníčko, jehož paprsky pronikaly do pokoje, který nádherně osvětlovaly. Naty přemýšlela. Kdykoli zavřela oči, kdykoli mrkla, viděla toho blonďatého motorkáře, jak se pohybuje po jejím pokoji. Cítila jeho zvláštní vůni. Zavřela oči a nadechla se.
"Naty?" přerušila ji z myšlenek Karolína. Naty se okamžitě posadila k ní blíž a ohrábla jí vlasy z obličeje. Karol si držela hlavu a mhouřila své oči, které měla rozmazané od řasenky na Naty.
"Dobré ránko," usmála se Naty a pohladila ji po tváři.
"Co se, co se stalo?" zachraptila a pokoušela se zvednout, Naty ji však zastavila.
"Lež, prosím tě. Nic se nestalo, opila ses." pokrčila rameny.
"Jsem blbá." prašila se pěstí do čela a potom sykla.
"Přinesu ti obklad."
Naty se zvedla a odcházela z pokoje. Cestou nakoukla do pokoje své babičky, která seděla v posteli opřená o opěradlo postele a četla si.
"Ahoj, babi." pozdravila ji a usmála se.
"Ahoj Natálko, beruško." pokývla k ní.
"Je ti dobře?" zeptala se nejistě.
"Neboj se, je mi skvěle." odpověděla babička a znovu se ponořila do čtení. Naty se trošičku uklidnila a pokračovala namočit mokrý hadr Karolíně.
"Tady, na." pokládala útěrku Karol na čelo a ta si ho okamžitě přitiskla. "Nechci, abys ještě někdy pila, prosím."
"Naty, já vím..." přivřela oči.
"Prosím." poprosila znovu, jelikož si nebyla jistá odpovědí.
"Naty, slibuju." řekla nakonec a Nat se pousmála.

Bylo odpoledne a slunce pražilo na mnoho stupňů. Adam zrovna přijížděl na motorce ke skupině dalších motorkářů, mezi kterýma stál i Miro. Byl momentálně v obležení několika prsatých kočiček v plavkách, které se staraly o jejich motorky.
"Hej, kamoš, nech mi tiež jednu!" vykřiknul a slezl z motorky. "Daj si zatiaľ závod s Benom." pokýval k vousatýmu silnýmu týpkovi, který měl tetování snad po celém těle a zrovna kouřil cigaretu. Miro se po něm otočil, ale okamžitě pohlédl zpátky na Adama a jen vykulil oči. Adam pochopil a zasmál se.
"Hej, Ben, Mirec by si s tebou rad dal trasu, ako závod!" zařval na něj a Miro ho bouchnul do ramene.
"Čo seš ty magor, chceš, aby ma prevalcoval?"
"Nie, ale s niekým trénovať musíš. On je nula, pamataj!"
"Nula." zopakoval Miro a přikývl hlavou.
"Čos ty ma volal?!!" zařval nepříjemným hlasme Ben Adamovi přímo do obličeje.
"Ja nie, on!" ukázal prstem na Mira a ten se tvrdě postavil.
"Chcem s tebou pretekať!" odplivnul si tvrdě.
"Aaa!" zakřičela skupina holek a okamžitě se nahromadily vedle Mira. Hladily ho dlaněma po hrudi a byly pyšné na jeho rozhodnutí.
"On tě rozjebe, ty sračko!" zaječela na něj jedna z holek a políbila Mira na tvář.
"Sklapni, ty... ty...."
"Myslím, že ty by si mal sklapnout, Bene!" přiblížil se Miro tak, že měli obličeje blízko u sebe. Ben naštvaně vycenil zuby a jeho přední dva zdobily dva zlaté zuby. Miro pozvednul obočí a pak přimhouřil oči. "Tak čo, ideš do toho?"
"To vieš, že idem, ja mám totiž istotu o víťazstvo." řekl mu blízko do obličeje. Miro se malinko odtáhnul a utřel si obličej, který mu mluvením Ben poprskal.
"Tak sa ukaž!" vyjekl a bleskově nasedl na svou motorku.
"Hoooo!!!" začaly tleskat děvčata a pozorovaly, jak ostře Miro nastartoval motorku. "Ty jsi nejlepší, Mirko!!!" ječely a povzbuzovaly ho během jízdy.

Adam se pomalými kroky odebíral ze závodní plochy pryč. Nechtěl tam už být ani minutu. Bena k smrti nesnášel a teď si vyčítal, co udělal, a čemu svého kamaráda vystavil. Ben byl velká konkurence, která se snažila všechny ostatní motorkáře jenom svrhnout. Adam mířil do blízkého podniku. Venku se potulovala nějaká partička s vyholenýma hlavama, někteří měli šátek, černé brýle a pokuřovali. Jakmile spatřili přicházející osobu, tipli cigarety, ztichli a seskupili se okolo Adama.
"Hej, ty... máš prachy?" chytil ho jeden z týpků okolo ramen.
"No, mám." odpověděl Adam a začal se rochnit v kapse. Chlapík z černým šátkem ho pevně chytl za zápěstí.
"Tak nás dostaneš dovnitř!"
Adam raději neodporoval, přikývl a spolu s partičkou se vydal přímo k silným chlápkům před podnikem.
"Adam Noška." představil se a bodyguardi kývli, otevřeli dveře, Adam se chystal vstoupit a partička ho následovala.
"Nenenene! Vy ne!" zarazil je jeden z mužů v černém.
"To sú kamaráti." kývnul k nim Adam a bodyguard se na něj podíval.
"Vážně?"
"Áno." potvrdil sebejistě Adam. Bodyguard dal ruku ze dveří a partička spokojeně následovala Adama.
Usadili se u největšího stolu. Nejsilnější a nejhnusnější týpek seděl vedle Adama. Chytnul ho za rameno a pošeptal mu do ucha. "Objednej nám něco k pití." Adam zamával na číšnici, která přišla a všichni nadiktovali objednávku. Adam protočil oči, protože tolik chlastu ještě nikdy nikdo neobjednal.
"Niečo slávite?" zeptal se opatrně.
"Slavíme úspěch Bena..." řekl ten nejhlavnější a celá partička se zasmála. Adam na sucho polknul.

Dangerous driving - 5. kapitola

16. listopadu 2011 v 17:17 | XoXo Graphic |  Dangerous driving
Bylo devět hodin ráno. Černovlasý kluk - Adam odložil časopis, který si četl ještě v posteli a do rukou si vzal mobil, kde vyhledal číslo svého kamaráda - Mira. Dlouho to vyzvánělo a nikdo to nebral.
"Sakra..." zaklel Adam a vytočil jeho číslo po přerušení znovu. "No, to je dosť! Tu keby horelo, tak sa ti nedovolam." řekl Adam a z druhé strany se ozývalo zívání a ochraptělý hlas. "Robíš si prdel? Čos v noci vyvádzal, ty kanec!" zasmál se Adam, odpovědi se mu bohužel nedostalo. "Vieš čo, kamoš? Idem za tebou." rozloučil se Adam a pomalu vstal z postele.

Miro se převaloval v posteli. Pospával, ale nevěděl, jestli je mu spíš horko nebo zima. Neuvěřitelně ho bolela hlava a neměl vůbec na nic náladu. Když uslyšel zvonek, jen si odfrkl a vůbec ho to nedonutilo vstát. Hodil si polštář přes hlavu a snažil se dělat, že nic neslyší. Ovšem dotyčný, který zvonil, moc dobře věděl, že Miro je ještě v posteli a proto to nevzdával. Miro odhodil polštář někam do kouta, kam včera odhodil propisku a pousmál se, kolik věcí se mu v tom místě už nahromadilo.
"Preboha, Adamko, robíš si srandu?!" řekl rozespale Miro, když otevřel kamarádovi a mířil si to zpátky do postele s rukou položenou na čele.
"Ja?" ukázala na sebe prstem a pak pokrčil rameny. "Ja neviem, čo si robil. Ale zaujímalo by ma to." zakřenil se a následoval ho do pokoje. Miro s sebou praštil na postel a Adam se postavil mezi dveřma, dal si ruce v bok.
"Preboha, nepozeraj sa tak na mňa a podaj mi ten vankúš."
"Vole." pronesl Adam a hodil po něm polštář. Miro si ho urovnal pod hlavu a položil se na něj. "Tak čo? Nepovedaj, že si ešte volal Sindy."
"Niee." zavrtěl Miro opatrně hlavou.
"Tys nabalil dalšiu mačku??" vykulil oči a pohodlně se usadil, jako by byl u sebe doma.
"Hej, počuvaj..." posadil se Miro opatrně a pak sykl bolestí hlavy. "Som sa včera ešte k ránu tak trochu nudil-"
"-tak si išiel opíchať mačky!" přerušil ho Adam a Miro jen povytáhl koutek.
"Ty kokot, počuvaj!"
"Dobre." zasmál se Adam. "Tak?"
"Som zobral motorku, hej?" Adam přikývl. "No a išiel som ulicami."
"A stopla ťa mačka!"
"Nie, teda vlastne, ak to chceš takto, tak možno... ale ona ma stopla tak netradične, hej."
"Ako?" zajímal se Adam.
"Mi vliezla do cesty."
"Tys ju zrazil?!" vykulil oči.
Miro se zasmál.
"Hej, a pak som ju musiel hodiť do krovia." zavtipkoval, ale Adam měl stále vážný výraz. "Prosím ťa, robil som si kokos." pohladil ho po rameni. "Mala so sebou kamarátku."
"Počkaj, grupáč??" podivil se Adam.
"Ty, možeš ma chvíľu počúvať a neskákať mi do reči?" Adam se poškrábal na hlavě a Miro pokračoval: "Jej kamarátka bola opitá. Upadla jej na ceste." vysvětlil a Adam se rozesmál.
"Jej upadla kamarátka, to je dobrý, hej a čo bolo pak? Dali ti?"
"Som jej poskytol pomoc. Zavezol som je domov. Predstav si, Adamko, bývá na Castle beach. V tej obytnej budove, vieš?"
"Hmm... asi hej." zamyslel se. "A ako vyzerali? Počkaj, takže s tou opitou asi nič nebolo, mám pravdu?"
"Takže som ich doviezol až do piatého patra. Volala na Natália, ale vraj sa jej hovorí Nat, Naty..."
"No dobre, ale čo bolo ďalej... ako vyzerala?"
"Fuuha, dokonalo. Ty prsia, hej!" drbnul Miro Adama do ramene a Adam mu to oplatil.
"Ty magooor, a ona ti ako poďakovala sexom? Vášnivým sexom?"
"Nie." odpověděl Miro. "Žiaden sex nebol."
"Robíš si prdel? Taká příležitosť? Zobral by som ju dvakrát!! A možno pak aj tu opitú, tak by o ničom nevedela." zasmál se a Miro s ním.
"Ale nie, vieš... Naty nevyzerala ako ta lacná štetka. Len mi poďakovala a pak som išiel."
"Išiel? Tys ako išiel? Normalne išiel?"
"Hej." pokýval zklamaně hlavou.
"Ty si magor a pozval si ju niekam?"
"Nie."
"A ako čo si?"
"Ona mi zavrela pred nosom."
"A ty sa čuduješ? Veď si ju ani nepolaskal."
Miro mlčel.
"Ale vieš čo, aspoň vieš, kde bývá." řekl Adam a Miro se usmál.

Dangerous driving - 4. kapitola

14. listopadu 2011 v 17:25 | XoXo Graphic |  Dangerous driving
Tiše a pomalu odemykala vchod svého bytu v pátém patře. Opatrně otáčela klíčem a Miro se nervózně díval okolo. Pak na chodbě zhaslo světlo.
"Sakra!" zanadávala a naposledy otočila klíčem. "Musíme být absolutně potichu." dodala a vešla do bytu. Miro přikývl a následoval ji. Vstoupil do tmavé choby. "Zvládneš to s ní po tmě?" zašeptala.
"Snaď áno." oplatil ji šepotem.
"Chodbou úplně dozadu, tam je můj pokoj." jemně ho šťouchla do zad a Miro šel přesně tam, kam ho navigovala. Otevřel dveře od jejího pokoje, což udělalo menší rámus. "Pšššššt!!!!!!" zapštila nervózně a podívala se na dveře zavřeného pokoje vedle.
"Prepáč." omluvil se a vešel do pokoje. Opatrně položil její kamarádku na postel a hodil přes ní deku. Ta hlasitě zakašlala a otočila se na bok. Miro se posadil vedle ní na postel a sledoval Naty, která si sundávala bundu, kterou měla přehozenou přes sebe. Naskytl se mu tak pohled ještě lepší, než měl venku. Měla na sobě bílé tílko, které obtahovalo její hrudník, její bříško, které i přes tílko vypadalo krásně ploché a pevné.
"Ehm... moc děkuju." zašeptala, aby odpoutala jeho velkou pozornost od svého těla. Miro jí věnoval dlouhý pohled.
"Nie je za čo, Naty." usmál se.
"Moc se omlouvám, že jsem ti tak vběhla do cesty... ona... usnula a prostě... nešlo jí udržet a..."
"V poriadku, nič sa nestalo, možem byť rádi, že som vas neprejel, no nie?"
"Jo..." šeptla s úsměvem.
Bylo ticho. Ona se dívala na něj a on na ni. Neskutečně ho přitahovala, cítil, tu touhu, jak v něm rostla. Ale zakazoval si to vzhledem k tomu, že ona nebyla ta typická levná holka. A ani on nechtěl vypadat, jako ten záletník...
"Já... nevím, co bych ještě měla říct... asi....."
"Natálkooooooo?!" ozvalo se vedle z pokoje.
"Proboha, babička!" vykřikla Naty a začala se dívat okolo. Miro taky.
"Mám sa rýchlo niekam schovať?" zazmatkoval. "Do skrine?" zasmál se svému vtipu.
"Ne, schovávat se nikam nemusíš. Ona... nepůjde sem, je těžce nemocná." dodala Naty a sklopila hlavu.
"Ja... ospravedlňu-"
"Teď není na to čas, počkej tu, prosím." zašeptala a opustila pokoj.
Po chvilce se vrátila a načapala Mira, jak si prohlíží její nafocené profesionální fotky vystavené ve vitrínce. Nevěděla, co na to říct, tak jen přišla blíž k němu. On se na ni otočil a zblízka si koukala do očí.
"Neskutečne ti to pristane." řekl tiše a ona sklopila oči. Cítila jeho silný parfém. Byl ale příjemný a uklidňující. Nic na to neříkala, on sám nevěděl, jak začít konverzaci. "Prečo sa tak zriadila?" pohodil hlavou k její kamarádce a Naty se otočila tím směrem.
"Karolína. Ona to teď nemá jednoduché, má nějaké problémy, proto taky teď bydlí u mě - dočasně." vysvětlila a povzdechla si. "Vůbec jsem jí neměla tahat na zábavu. Jen jsem si myslela, že by jí to udělalo dobře."
"Čo sa jej stalo?" zeptal se Miro a v jeho hlase byla slyšet zvědavost. Nat se na něho podívala, ale neodpověděla. Proto Miro sklopil oči. "Ja už pojdem." Naty nemluvila, otevřela potichu dveře od pokoje a pomalu vyšla ven. Miro ji následoval.
"Babičce jsem dala nějaké prášky na spaní." řekla, když se Miro zastavil u pokoje její babičky. Miro přikývl a odešel k východovým dveřím. "Tak ještě jednou, děkuju za pomoc." poděkovala Naty. Miro tam stál a usmíval se. Nevěděl, co říct. Oba mlčeli. Naty mu naposledy věnovala úsměv a pomalinku tiše zavřela dveře.

Dangerous driving - 3. kapitola

12. listopadu 2011 v 12:35 | XoXo Graphic |  Dangerous driving
Bylo asi kolem páté hodiny ráno. Miro seděl doma u psacího stolu a v ruce svíral propisku. Očima se díval do prázdného papíru a jednou rukou si podpíral hlavu. Svítila mu jen lehce lampička na stole, která už taky vypovídala svou sílu.
"Sakra!" zanadával Miro a odhodil propisku kamsi do kouta. Ruku, kterou si podpíral hlavu zaťal v pěst a silně se bouchnul do čela. Zvedl se ze židle a podíval se ven do ulic. Nikde nebylo ani živáčka. Pootevřel si okno a nadechl se čerstvého nočního vzduchu. Opřel hlavu o rám okna a přivřel oči. Pak se malinko pousmál, vzal si koženku, kterou měl přehozenou přes židli a vydal se ven ke své motorce. Nasadil si přilbu, nastartoval a vyjel směr noční silnici ...

Hudba hrála hlasitě. Lidi se bavili a tancovali, pili, pořvávali po sobě, flirtovali. Naty seděla se svou kamarádkou Karol u jednoho ze stolů a smutně ji pozorovala.
"Karol, už nepij, já tě prosím." žadonila a snažila se jí vyrvat skleničku alkoholu z ruky.
"Mmm..." brblala a vylila si na prsa zbytek, co měla ve sklenici. "Hej... eště jednu, vole..." zasmála se a zamávala na číšníka, který k ní kývnul.
"Prosím, ne!" mávla na něj Naty a číšník se zmateně podíval. "Už jí nic nedávejte, je uplně...."
"NA MOL!" dodala se smíchem Karol a olízla si prsty, kterými si stírala z prsou zbytky alkoholu.
"Karoli, slyšíš mě?" zatřásla s ní Nat a pak si povzdechla. "Pojď, půjdeme domů."
"Hmm..." zabručela a chytla se kamarádky kolem ramen. Naty se s ní pomalu zvedla a podpírala ji, co nejvíce to šlo, aby s ní mohla ujít celou tu cestu zpátky. Měla slzy v očích a vyčítala si, že jí vůbec napadlo brát ji do takového podniku, zrovna teď...

Jel tmavými ulicemi. Venku svítily už jen lampy a po celém těle cítil příjemný pocit, jak kolem něho svištěl lehký vánek. Přidal trochu na rychlosti a užíval si adrenalin, který mu stoupal v krvi. Hlavou se mu honily různé myšlenky, bylo jich tam tolik. Pustil jednu ruku ze řidítka a pohrabal se v kapse, aby zjistil, jestli mu ještě zbyly nějaké cigarety. Ale když zvedl hlavu, uvididěl přes cestu přcházet pomalými šouravými kroky dvě osoby. Jen tak tak stačil prudce zabrzdit a zastavil jen pár centimetrů od nich. Seděl, dýchal a díval se před sebe, jak se jedna z osob sune k zemi.
"Ste uplne vypatlané lebo čo?!" rozkřikl se do ticha, sundal přilbu a sedl z motorky. "Doprdele, veď som vas mohol zraziť! Kurva!" nadával a šel pomalu k nim. Klekl si k ležící osobě na silnici a odhrábl ji vlasy z obličeje. "Stalo sa niečo?" zeptal se nejistě a podíval se na dívku, která seděla u kamarádky a měla obličej smáčený slzami.
"Je úplně..."
"Opitá." dodal sebevědomě a prsty jí změřil tep na ruce.
"Už nemůžu. Vůbec mě neposlouchá, pořád mi padá..." řekla bezradně Naty a složila si obličej do dlaní.
Miro se na ni lítostně podíval a pak začal opatrně brát Karolínu na své paže. "Kam ju mám doviezť?" Naty se na něj podívala a utřela si oči od slz. Mlčky pozorovala blonďáka, který její kamarádku opatrně posadil na motorku a opřel jí hlavu o řidítka. Šel vedle a motorku tlačil po silnici. "Tak povieš?" zvedl obočí, Naty se zvedla a pomalými kroky šla při něm.
"Som Miro." řekl blonďák po cestě a podal jí volnou ruku, kterou motorku netlačil.
"Ja Natálie, ale říkají mi Naty, Natali, nebo Nat." usmála se a podala mu svou malou ruku. Miro ji pevně stiskl a potřásli si. "Ale... já tě znám." řekla Naty a sjela ho pohledem.
"Naozaj? Odkiaľ?"
"Často jezdíš kolem Castle beach, že?" zeptala se, ale věděla, jaká bude odpověď.
"No áno!" řekl a Naty se usmála.
"Znám tě od vidění." dodala. "Tak tady bydlím." řekla, když byli na místě.
"Castle beach!!" praštil se dlaní do hlavy. "Ty tu bývaš?" pozvedl obočí.
"Ano, přesně tady." usmála se a ukázala na velkou obytnou budovu.
"Pomožem ti s ňou, aké patro?" zeptal se, když bral do náruče opilou kamarádku z motorky.
"Děkuju, páté." odpověděla a Miro se zarazil. Vzpomněl si, že tuhle noc se díval přesně do okna v pátém patře, kde viděl siluety mladé, dokonale vnadné dívky. Jeho pohled skončil na jejích prsou, které se jí dmuly ve velkém výstřihu. Reflexně si ho zakryla dlaní a pak se otočila a šla odemknout vchod. Miro ji s kamarádkou v náruči následoval...

Dangerous driving - 2. kapitola

11. listopadu 2011 v 17:10 | XoXo Graphic |  Dangerous driving
Hodiny právě odbíjely druhou hodinu ranní a Natálie se převlékala ve svém pokoji. Dole pod oknem slyšela klučicí hlasy. Moc dobře věděla, kdo to je a proč tam jsou. Jezdili tam skoro každý večer a ona je nenápadně pozorovala. Vysvlékla si podprsenku a natáhla na sebe jemnou slabou košilku. Pak si do rukou vzala hřeben a začala si rozčesávat svoje dlouhé hnědé vlasy. Pomalinku přešla k oknu a podívala se dolů. Stál tam. Měla pocit, jako by se chvíli díval přesně jejím směrem, ale věděla, že je to pouze iluzie. Povzdechla si a očima si prohlížela jeho motorku.
"Na co se díváš?" zeptala se její kamarádka Karolína.
"Ven." pousmála se Naty a pak zatáhla závěs. Karolína k ní přišla, chytila ji za rameny a podívala se z okna. Nikdo už tam ale nebyl. Pousmála se a pomalu se přesunula do postele. "Tobě se už vážně chce spát, Káji?" podívala se na ni a odložila hřeben.
"Ani ne, abych pravdu řekla." našpulila rty a posadila se v posteli.
"Co takhle někam zajííííít." žadonila Nat a posadila se naproti své kamarádky.
"Víš, Natali... já asi nemám náladu někam jít. Víš, chtěla bych se teď uklidit po tom, co se stalo."
"Já vím, promiň." odpověděla Naty a pohladila ji po vlasech. "Máš to těžké, ale to i já."
"Já vím." uznala Karol. "Možná máš pravdu, někde by nám mohlo být líp, tvoje babička už stejně spí, ne?" Obě se pousmály a rozhodly se vydat do nějakého večerního klubu.

Miro a barmanka Sindy opouštěli klub. Miro se vůbec neostýchal a vzal ji za ruku hned, jak vyšli z klubu. Byli už tak zvyklí.
"Svezeš mě?" podívala se na motorku a Miro přikývl.
"Zober si prilbu od Adama." řekl Miro a Sindy poslechla. Nasedli spolu na motorku a jeli do opuštěné uličky, kde vyhazovali odpadky, prázdné lahve a nesnězené jídlo blízké restaurace. Bylo to jediné místo, kde mohli být sami a užít si to dokonale ...
Miro zaparkoval a oba slezli z motorky, přilby odložili stranou a Miro se okamžitě přisál na její rty. Sindy mu polibky oplácela a jednou rukou zajela do jeho zadní kapsy.
"Věděla jsem, že je máš..." vzrušeně se usmála a kousla ho do spodního rtu. Mirovi se to líbilo a slastně ji chytl za zadeček. Sindy vzdychla a začala mu rozepínat poklopec. Miro ji líbal na krku a slízával její sladký parfém, který měla po celém krku. Neuvěřitelně se mu to líbilo a jeho vzrušení stále rostlo. Na nic nečekala a posundala mu kalhoty spolu s boxerkama až ke kolenům a rukou projela jeho chloubu.
"Si... úžasna..." zavzdychal Miro a zaklonil hlavu.
"Už vím, jak to máš rád." kousla do ho auška a rozbalila kondom. Pomaličku mu ho nasadila a pak si vyhrnula její červenou minisukni. Miro si ji vyzvedl a Sindy kolem něho obtočila nohy. Posadil ji na nejbližší popelnici a silně do ni vniknul. Oba zasténali a pak si užívali ten příjemný pocit té neuvěřitelné blízkosti. Miro se při sexu vždy cítil jako znovuzrozený. Miloval ten pocit, když z něho spadne všechno, co se přes den nahromadí a stejně tak to milovala i ona...
Miro naposledy přirazil a společně hlasitě vyvrcholili. Miro ji položil hlavu mezi prsa a ona ho pohladila ve vlasech.
"Odvezeš mě domů?" vydýchavala se a nepřestávala ho hladit. Miro se na ni podíval a mlčky přikývl.

Adam čekal před klubem, seděl na motorce a špičkou boty nahrnoval hlínu na hromádku. Podíval se na hodinky. Byly tři hodiny a něco. Vzdychnul a podíval se do dáli, protože uslyšel zvuk motorky.
"To je dosť!" zakřičel na blonďáka a slezl z motorky, aby si vzal zpátky helmu.
"Prepáč, ešte som musel dopraviť Sindy domov."
"Ahaaaaa." zašklebil se Adam. "Takže ste si užili." řekl přesvědčeně. Měl pravdu. Vždycky to na Mirovi poznal. Miro se usmál a prohrábl si vlasy. "A?" pohodil hlavou a čekal.
"Bola zas úžasna."
"Hm-mmm." olízl si Adam rty. "Kam ste sa vobec zašili?"
"Išli sme na také netradičné miesto. Vieš čo, nebolo to tam zrovna čisté, ale... mama by ma zabila, keby som ju privezol k sebe."
"Na netradičných miestach je to vždy skvele." pokýval hlavou.
"A čo ty?" zeptal se Miro.
"Nič nebolo, som sa urobil len sa ho dotkla." Oba se zasmáli. "Tak pojdem?" zeptal se Adam a Miro přikývl. Nasadili si helmy.
"Tady to vypadá na super klub! Miluju rock ´n´ roll! Motorky, motorkáře, rockery!!" zařvala Naty a Miro se otočil.
"Čopak, Mirec. So Sindy si ešte nemal dosť?" zasmál se rýpavě Adam a Miro jen zakroutil hlavou, jako, že Adam řekl naprostý nesmysl a společně nastartovali motorku.

Dangerous driving - 1. kapitola

9. listopadu 2011 v 16:12 | XoXo Graphic |  Dangerous driving
Byla tmavá noc. Sovy venku houkaly a foukal jemný větřík. Venku byl vcelku klid, až na......
"Woooooow!!" Zavřeštěl černovlasý kluk, který právě se svou motorkou dorazil do cíle. Prudce zastavil, až to zahvízdalo a obě ruce zdvihnul nad hlavu. "Som lepší!" vyplázl jazyk na kamaráda, který právě opatrně dojížděl.
"S tebou to nemá cenu!" odplivnul si a sundal si přilbu. Jeho jinak natupírované blonďaté vlasy byly splihlé. Promnul si oči a věnoval dlouhý vyčítavý pohled Adamovi.
"No... ja viem." udělal smutný obličej. "Sľubujem ti, že nabudúce ti dám náskok." zakřenil se nakonec a pozoroval Mira, který sesedl z motorky. "Kámoš..." poplácal ho na utěšení po rameni a blonďáček se lehce pousmál.
"Máš?" zeptal se blonďák a černovlasý kluk zvedl obočí.
"No, snaď tu ešte niečo bude." zarochnil se v kapse a vytáhl krabičku cigaret. "Na." otevřel ji a nabídl blonďáčkovi, ten pokýval hlavou a jednu si vytáhl. Adam dlouho neotálel a vzal si taky jednu. Oba si zapálili a podívali se do dáli na velké kopce. "Mirko, to či niekedy vyjedem, borci budem!" znovu ho pleskl a pak si dali placáka rukou.
"Tomu ver!" pokýval Miro hlavou a natáhl si z cigarety. Poté ovšem začal kašlat. Adam jen s úsměvem zavrtěl hlavou a znovu se porochnil v kapse.
"Ty vole!" řekl se zvýšeným hlasem, Miro se na něj podíval. "Tu mám ešte šprcky!" zasmál se a Miro s ním. "Chcel bys?" zeptal se.
"Magore." drbnul do něj Miro. "Kde by som asi teraz hľadal mačku, len sa pozri okoľ. Je noc, nikde nikto."
Adam si odflusnul a tipnul cigaretu.
"Ty nevieš, že ty nadržené mačky nikdy nespí?" Miro jenom zamrkal a pochopil. Kývli na sebe a Adam nastartoval motorku a odjel.
Miro si naposledy potáhl z cigarety a pak ji špičkou boty zastřel do země. Opřel se zadečkem o svoji motorku a jeho pohled se zastavil v okně jedné větší obytné budovy. Svítilo se tam v pátém patře a byl vidět obrys ženských prsou. Miro chvíli pozoroval, ani nedutal, jen na sucho polykal. Osoba za oknem si začala rozčesávat její dlouhé vlasy. Silueta blonďáka neuvěřitelně zaujala, ale nakonec si vzpomněl, že už by měl jet za Adamem a tak si nasadil přilbu, nasedl na motorku a vyrazil za svým kamarádem ...

Bylo krátce po druhé hodině ráno a okolím, blízko nejznámějšího klubu, se otřásal rachot rockové hudby. Miro zaparkoval svoji motorku před klubem k ostatním, narychlo si rozcuchal vlasy, aby je neměl od přilby splihlé a rozhodně prošel okolo hlídačů, kteří stáli před klubem. Měli černé brýle a ani se na něho nepodívali. Už ho tam dobře znali a spolu s Adamem byli vždy vítáni mezi ostatními. Miro vstoupil dovnitř a sundal si jeho černou koženou bundu a černé brýle. Podíval se okolo a očima hledal svého kamaráda. Pousmál se, když viděl, že je v dobré společnosti mezi levnýma slečnama. Vydal se tedy rovnou k němu.
"Ahoj." "Čauko." "Servus, kámo." zdravil lidi, které procházel a usmíval se dokola. "Ahoj." pozdravil sexy barmanku, ta něho mrkla a aniž by se zeptala mu začala míchat jeho nejoblíbenější pití. Miro se opřel o bar a podíval se na holku, která se po Adamovi plazila.
"Tu to máš, je to na účet podniku, stejně jako u Adama." řekla barmanka s úsměvem a postavila před Mira barevné pití s deštníčkem.
"Ďakujem, Sindy." oplatil jí úsměv a otočil se k ní zády. Sindy se nahla přes stůl a zašeptala mu do ouška.
"Tak co, máš čas? Už bych to tu docela zabalila."
Miro se na ní podíval a jen se usmál na souhlas. Nakráčel za Adamem a zaťukal slečně na rameno. "Možem na chvílu hovoriť s Adamom?"
Dívka se na něho podívala a měla rtěnku až na čele, jak jí Adam ocucával všude možně. Miro pozvedl obočí. Dívka hodila pohledem po Adamovi a ten jí jen pokynul, aby se posadila vedle. Poslechla ho a urovnala si vyhrnutou sukni.
"Práve teraaaaz?!" řekl otráveně.
"Prepáč." omluvil se Miro tiše. "Ja... Sindy... ja už pojdem s ňou." stále šeptal.
"No, dobre, len bežte." pokrčil rameny.
"Jo, ale ja by som... potreboval... veď vieš." pohodil očima k jeho kapse. Adam se usmál.
"Šprcky, jasne!" zasmál se a vyndal mu je z kapsy. "Vem si ich viac, možno sa budú hodiť na ňu, možno aj na dalšie."
"Dik." mrkl na něj a pak se podíval na holku sedící vedle něho. "Už je opať len tvoj." A vracel se zpátky k Sindy, která už si brala kabelku.

Info...

8. listopadu 2011 v 16:44 | XoXo Graphic

Milí zlatí, nový dílek povídky Slza padá k srdci bude nejspíš až v pátek... vůbec tento týden nemám čas napsat další díly a potřebovala bych si rovnou i nějaké předepsat dopředu. Mohla bych vám sem klidně zatím hodit první dílek nové povídky o motorkářích :-)... ale..........

Slza padá k srdci - 9. kapitola

4. listopadu 2011 v 17:48 Slza padá k srdci
Každý samozřejmě přespal u sebe v pokoji. Doufala jsem, že během dnešního dne se ale víc sblížíme a večer už i Miro uzná za vhodné, že bychom mohli postel alespoň na tu jednu noc přestěhovat a přespat spolu. Nasedli jsme do auta a chystali se na výlet za mým bývalým domovem.
"Tak kam to budeeeee?" protáhl Miro s úsměvem, když jsem se vedle něho posadila.
"Jeď. Budu tě navigovat, dobře?"
"Dobre." přikývl s jiskřičkami v očích a nastaroval.
Cestou jsem poznávala stromy, místa, na kterých jsem si ráda hrávala.
"Tady zastav!!" řekla jsem mu a ukázala směrem na takovou velkou louku. Miro mlčky zastavil a já vyběhl z auta a utíkala vstříc přírodě. Ruce jsem měla jako pták a užívala si větříčku, který si hrál s mými vlasy. Párkrát jsem se zatočila s hlavou zakloněnou k nebi a pak spadla do trávy jako loutka. Dívala jsem se na plující mraky na obloze a pak nad sebou uviděla Mirův obličej.
"Čo ty?" zasmál se.
"Náááááádhera." řekla jsem a zavřela oči. Miro se pomalinku položil vedle mě a oba jsme se dívali nahoru. "Cítíš se tu tak svobodný, tak nádherně si s tebou hraje příroda, život, okolí... nepotřebuješ k tomu takový rozruch, jako je ve městě.
"Pravda." přikývl Miro tišeji. "Je tu naozaj nádherne."
"Asi bys tomu nevěřil, ale na téhle louce, někde zhruba uprosřed, jsem se poprvé milovala s přítelem." oznámila jsem mu s úsměvem.
"Oo, tak to muselo byť..."
"To ano." potvrdila jsem jeho nedokončenou větu a pak se na něho podívala. "Chceš ještě něco vidět?"
"No jaasne!" řekl nadšeně, zvedl se a pomohl mi vstát.
"Tak pojď!" usmívala jsem se na něho, chytla ho za ruku a spolu jsmě přebíhali celou trávu. Čím dál jsme běželi, tím blíže jsme slyšeli nádherný zvuk vody.
"Keď mi teraz povieš, že je tu vodopád!" řekl Miro, ale já se jen zasmála.
"To už by to tu byla moc velká pohádka. Není to vodopád, ale stejně je to nádherné, pojď." pokynula jsem a ještě ho táhla přes malinký lesík.
Tekl tam potůček a bylo okolo něj několik velkých kamenů. Posadila jsem se na jeden z nich a Miro vedle mě. Uvědomila jsem si, že se stále držíme za ruce. No, nevadilo mě to, spíš jsem se bála, aby to nedošlo Mirovi a zase mě nepustil.
"Nádherne to tu vonia." nasál čerstvý vzduch.
"Ano a podívej támhle!" ukázala jsem prstem na skupinku ptáčků, které seděli u vody a vesele prospěvovali.
"Teeda, toľko energie som ešte nezažil, naozaj." Jen jsem se usmívala a chvilku jsme sledovali potůček, ptáčky, když v tom Mirovi zazvonil mobil a ptáčci okamžitě uletěli. "Prepáč." omluvil se a já jen povzdychla. "No Adamko? Ahooooj." pozdravil ho a zašel někam pryč, takže jsem hovor neslyšela. Házela jsem si mezitím kamínky do vody a snažila se o žabky.
"Prý žádné mobily. Žádné rušení společnosti!" házela jsem a nadávala u toho. "Takže já nesmím, ale on ano!... no, klid Světlano, můžeš být ráda, že mu nevolá přítelkyně. Jsem si jistá, že ji má. Proto se tomu včera tak vyhnul. Proto mu tak strašně vadí, když mu ukazuji, že mi není lhostejný." povídala jsem si sama se sebou a pak ztichla, když jsem uslyšela kroky.
"Ja sa naozaj ospravedlňujem."
"To je dobrý. Možná bych se ti teď taky omlouvala, kdybych nenechala telefon v chatce v domnění, že ani ty sis ho nebral."
"Vypnul som ho, vidíš?" řekl s úsměvem a ukázal mi displej.
"Pojedem?" otočila jsem hlavu na druhou stranu od něj a byla jsem otrávená, že tak nádherná chvilka se musela přerušit.
Zase jsme došli k autu, nasedli a jeli o kousek dál. Tentokrát jsme dojeli až ke staršímu baráčku s velkou zahrádkou.
"To byla naše farma." řekla jsem Mirovi.
"Hmmm..." podíval se přes okýnko. "Už to skoro nie je ani poznať."
"Všechny zvířata jsme museli dát pryč. Ale bylo to tu nádherné. Krásná zelená tráva, plné zvuků od zvířat...."
"To verím. A prečo vobec..."
"Kvůli tátovi." věděla jsem, na co se chtěl zeptat. "Rodiče si už přestali rozumnět a on si našel jinou. Odstěhoval se pryč, daleko od nás. A na mámu zůstala celá tahle farma. Jednoduše to nezvládala, no..." zesmutněla jsem a Miro mě pohladil po koleni. Položila jsem svoji ruku na tu jeho a pousmála se na něj.
"Chceš ísť dovnútra?"
"Asi ne. Kdyžtak zítra..." řekla jsem stále sklesle a Miro jen kývnul a nastartoval. Obrátili jsme směr a vraceli se zpátky do své chaty. "Odpoledne ještě někam určitě vyjedem." řekla jsem a Miro souhlasil.

Slza padá k srdci - 8. kapitola

2. listopadu 2011 v 18:08 Slza padá k srdci
"Vieš, čo by som ti rad povedal?" zeptal se mě Miro, když jsem utírala nádobí, které on umýval.
"Něco o sobě." řekla jsem, i když vím, že to neměla být ta správná odpověď."
Miro povzdychnul.
"Ne, promiň, copak?"
"Nemala by si si nič začínať s Adamom."
"To už jsi mi říkal, nemám to v plánu." odpověděla jsem a Miro přikývl. "Proč vůbec?" zeptala jsem se.
"Adam pre teba nie je ten správný chalan." vysvětlil.
Vyprskla jsem smíchy.
"Ty víš, kdo je pro mě správný a kdo ne?"
"Adam nie." odpověděl pořád plně rozhodnutý.
"A co třeba ty?" zeptala jsem se a stále jsem se smála.
"Čo ja..." skoro zašeptal a podával mi další talíř. Když jsem ho přijímala, lehce a letmo jsem se dotkla jeho palce. Oba jsme se na sebe podívali, ale Miro okamžitě odtrhnul pohled. "Posledný..." řekl Miro a podal mi poslední talíř. Vypnul vodu a odešel do svého pokoje. Jen jsem se za ním podívala.

Večer jsem seděla na pohovce a dívala se na hořící krb. Bylo mi příjemně. Tak nádherně se tu celkově dýchalo a do toho takový relax. Už jsem se těšila na další den, protože si to tu projdeme, Mirovi ukážu místní farmy a možná dojdeme i na moje bývalé bydliště, které už bohužel nikdo neobývá.
Slyšela jsem zaskřípání dveří a otočila se.
"Ahoj," pozdravila jsem Mira, který šel směrem ke mně.
"Čauko, idem si uvariť čaj, dáš si tiež?"
"Děkuju." přikývla jsem.
Miro doděl čaj, přišel za mnou a oba šálky postavil na malý stolek před pohovkou. Sedl si vedle mě. Podívala jsem se mu do tváře. Neuvěřitelně se mi líbil. Měl tak příjemně jemné rysy, jeho tvář byla čistá, určitě hladká na dotek.
"Miro." hlesla jsem.
"Áno?" podíval se na mě.
"Pověz mi něco o sobě. Do jakého ročníku vůbec chodíš?" zeptala jsem se a zkoušela si vzpomenout, do jakého ročníku by asi mohl chodit.
"Možno... možno to nie je zase tak doležité." odpověděl s poloúsměvem a podíval se před sebe.
"Ale... já bych to chtěla vědět. Víš... poprvé a taky naposledy jsem tě tam viděl jen sedět číst, ale od té doby, co jsem tady, jsem tě tam nepotkala. Do jakého ročníku teda chodíš?" nedala jsem se odbít. Miro si promnul rty a pak se na mě podíval s úsměvem.
"Já nie som študent."
"Nejsi?"
"Nie. Len tam občas chodím do školskej knižnice, vieš?"
"Kolik ti vůbec je?"
"Koľko myslíš?" stále zachovával úsměv.
"Já nevím... devatenáct." sjela jsem ho pohledem.
"A čo trebárs cez dvadsať?"
"Dvacet jedna."
"Dvadsaťdva." opravil mě a čekal na reakci. Vůbec mi to nevadilo, byla jsem ráda, že vím trochu víc.
"Jak dlouho žiješ v Praze?"
"Nie veľa dlho. Asi pol roka."
"A Adam?"
"Nie." pousmál se a zavrtěl hlavou. "O Adamovi sa nechcem rozprávať."
"Co jste si udělali?" nechápala jsem. "Stojíte proti sobě jeden i druhý."
"Ja len nechcem, aby si ho mala rada ako viac..." vysvětlil mi.
"Ty blázínku, už jsem ti přece řekla, že mám spadeno na někoho jiného, vzpomínáš?" zasmála jsem se a opatrně ho prstami pohladila ve vlasech. Trochu povytáhl koutek, ale opatrně mi ruku sundal. "Se mi líbíš." přiznala jsem smutně. Miro nic neříkal. "Ty... máš přítelkyni?" zeptala jsem se nejistě. Miro mlčel. "Aha, tak to se moc omlouvám." Bylo mi do pláče a chtěla jsem se zvdnout, ale Miro mě chytl za zápěstí.
"Ale nie, počkaj." Posadila jsem se zase zpátky. "Myslím, že je jedno či niekoho mám alebo nie, důležité je teraz to, že... sme... tu... spolu..." řekl pomalu a s mezerama. Upřímně jsem se pousmála a přitulila se. Hlavu jsem mu položila na prsa a cítila jeho přerušovaný dech. Miro mi opatrně a nejistě položil ruku na záda, ale nic víc. Opatrně jsem se na něj podívala.
"A jak dlouho se věnuješ knihám?"
"Od tej doby, čo som na brigáde v knižnici. Celkom ma to zaujalo a naviac... knihy vždy miloval Adam, nie zase tak ja."
"Ahaaa, takže to on tě to naučil?"
"Hmm.." zabručel.
"Zítra ti něco ukážu." zašeptala jsem s úsměvem a s úžasným pocitem pak relaxovala v Mirově náruči.