Prosinec 2011

Dangerous driving - 21. kapitola

31. prosince 2011 v 0:34 | XoXo Graphic |  Dangerous driving
Adam procházel temnou ulicí. Věděl, kde přesně teď najde ty zoufalé fetky, kteří se svíjí v koutech z nedostatku drog. Určitě to tam od něj někdo koupí. Došel do ulice, která byla zrovna v nejlepších podmínkách. Smrdělo to tam chlastem, na zemi se válely odpadky různého typu, ale uspokojení pro Adama bylo to, že opravdu viděl několik bezbranných těl, které se válely po chodnících. Občas mu až hlavou proběhlo, že to, co dělá je přece naprostá hovadina! Dělá něco, za co jeho kamarád málem doplatil. Ale neviděl žádnou jinou možnost, jak rychle vydělat peníze, díky kterým by mohl Mirovi pomoct. Nechtěl ho dostat do dalších problémů s Benem a proto se pevně rozhodl, že toto bude nejlepší způsob. V uvozovkách. Procházel a díval se na ty lidi, kteří se tam válely a vybíral někoho, kdo to potřebuje ze všech nejvíc a proto bude ochotný dát nejvyšší sumu. Procházel tak dál a najednou se musel zastavit a zacouvat pár kroky zpátky. Odhadem asi šestnáctiletý chlapec seděl na zemi v rohu, nohy měl skrčené pod bradou, díval se do země a celý se klepal. Adam nejdříve polkl, poklepal si na kapsu a sedl si na bobek blízko k chlapci. Chlapec zvedl oči. Adam viděl něco neuvěřitelného. Velké hnědé oči, které ho momentálně hypnotizovaly a přímo volaly: "Pomoz!"
"Ahoj." pozdravil tiše Adam a podíval se na hubené ruce, kterými si chlapec objímal kolena. Zohavovaly je velké fialové modřiny. Chlapec neodpovídal, jen ho pozoroval. Nezmohl se ani na slovo, jak mu zuby drkotaly. "Neboj sa, bude dobre." šeptl Adam, rozhlédl se kolem, jestli není poblíž policie, která zrovna na této části hlídkovala nejčastěji, právě kvůli těmto lidem, které pak odvážela do zvláštních domů na léčbu. Když Adam zjistil, že je čerstvý vzduch, rukou sáhl do kapsy a vytáhl před chlapce sáček. Hned cítil, jak ho probobává několik pohledů lidí okolo. "Predám ti to." oznámil Adam. Chlapec si ho chvíli prohlížel a pak svýma slaboučkýma ručkama vytáhl z kapsy peněženku, ze které vytáhl né zrovna malé množství peněz. Adam pohlédl na jeho rozklepanou dlaň, kterou mu podával peníze a opatrně, aby mu neublížil si je vzal. Do ruky mu vložil sáček. Prudce se zvedl a aniž by něco řekl, odcházel z tohoto hrozného místa pryč. Nechtěl tu už být ani minutu, byl neuvěřitelně rád, že se toho zbavil. Cítil se tak... "lehce"...

Bylo okolo deváté hodiny večer. Naty ležela v tichém pokoji a dívala se do stropu. Přemýšlela. Kamarádka se jí už dlouhou dobu neozvala. Co se zase asi děje? Měla vážně strach. Jak se již zmiňovala Mirovi při romantické večeři, Karolínin táty se často opíjí. Její maminka umřela, když byla Karolína ještě malá. Od té doby to jde z kopce. Pokusil se jí znásilnit a proto se na pár dní nastěhovala ke své nejlepší kamarádce, Naty. Karolína se ale vrátila domů, protože věřila tomu, že už bude vše jako dřív. Tak jak to teda je? Nemohla se jí dovolat, na smsky nereagovala. Rozhodla se, že další den za ní zajde. Pak přemístila myšlenky a malinko se pousmála. I když jí dnes babička oznámila, že Šmajda, ten klučina, dostal podmínku a bude muset nějakou dobu zůstat doma, stejně nevěřila tomu, že by byl blonďák do toho nějak zapletený.
Z myšlenek jí vyrušilo lehké ťuknutí o okno a pak další, o trochu silnější. Nat vstala z postele, odrhnula záclonu u okna a podívala se ven. Stál tam Miro. Ani nevěděla proč, ale usmála se. Kývla na něho, čímž mu naznačila, aby počkal a tichými kromy se vyplížila ze svého pokoje a bytu ven. Měla chuť se k němu rozběhnout, skočit mu okolo krku... ale přesto jí úsměv malinko utuhl.
"Ahoj, Nat." usmál se Miro a zašoupal pravou nohou o zem.
"Ahoj, Miro." kývla k němu a pevněji se zabalila do svého kabátu, který měla přes lehkou košilku. Venku byla neuvěřitelná zima. "Co tu děláš?" zeptala se třesoucím hlasem.
"Chcel som ťa vidieť." odpověděl a pomalu k ní přicházel. Udělala pár krok dozadu, ale nakonec se nechala dohnat. "Je ti zima." podíval se, jak se choulí do kabátu a dlaněmi jí několikrát přejel po ramenou.
"Pozvala bych tě nahoru, ale..."
"...rad to prijmem." nenechal jí domluvit a jen se lehce usmál. Naty se otočila a Miro ji následoval.
"Tvoja babka už spí?"
"Ano, vzala si svoje léky." přikývla Nat a odemkla dveře od bytu. "Prosím, tiše."
Vyzuli se a pokračovali směrem do jejího pokoje.
"Tu je príjemne." široce se usmál a přešel k oknu. Pozorovala ho.
"Já..."
"Nič nehovor." otočil se zpátky na ni a přešel až k jejímu tělu. Zvedla hlavu a podívala se mu do očí. A zase to viděla! Zase viděla tu nádheru, upřímnost, tu něhu, ale zároveň vášeň, lásky k motorkám, rock ´n´ rollu!
"Já musím, mám tolik otázek." šeptla a očima překmitávala v těch jeho. Miro mlčel a očima sjel na její rty. Byly krásně plné, úplně toužily po polibku, aspoň malinkém...
"Nech." otočila hlavu na stranu, ale pak se na něho zpět podívala. "Jak ses sem dostal? Myslela jsem, že jsi v podmínce."
"Tu sa nič neutají!" ušklíbl se Miro. "Možno ťa bude zaujímať, že ja som to nebol."
"Já nevím, co na to říct..."
"Tak na to nič nehovor!" zopakoval Miro. "Som síce motorkár odtiaľ, ale niečo ako drogy by som nikdy neokúsil."
"Riskuješ." řekla Nat.
"Ako?"
"Máš podmínku. Měl bys být doma, určitě tě budou kontrolovat. A jak ses vůbec dostal z bytu, já..."
"Oknom." odpověděl s úsměvem, na tož se Naty taky trochu pousmála. "Chcel by som s tebou byť. Nechcem ti ublížiť, ani ti dávať drogy, nemám s tým nič společného, veríš mi?"
Naty sklopila oči, nic neříkala. Miro natáhl pravou ruku a pohladil ji po tváři. Momentálně se nezmohla na nic jiného, než na to, že se mu celá schoulila do náruče. Políbil ji do vlasů a hladil ji po zádech.

Dangerous driving - 20. kapitola

27. prosince 2011 v 10:55 | XoXo Graphic |  Dangerous driving
Miro seděl ve svém pokoji. Nemluvil. Hned, jak s mámou došli domů, ona si sedla k televizi a Miro zalezl do pokoje. Seděl v posteli a na papír si jen tak sepisoval a čmáral. Na papíru bylo popravdě řečeno více škrtanců než nějakých slov. Miro se propiskou poškrábal na hlavě a pak si ji strčil do pusy a nervozně ji přežvykoval. Podíval se vedle sebe, kde měl položený mobil a přečítal si smsku od Adama. "VSETKO V POHODE? PUSTILA TA? A CO MAMA?" Miro zprávu vymazal a mobilem pohodil kamsi do rohu.
"Niekto je pekná sviňa!" zanadával si nahlas a pak se pustil do psaní sloky, která ho právě napadla.
...
"Ne! Miro tady není, prosím vás, odejděte!" slyšel Miro až do pokoje, jak se jeho máma rozčilovala u vchodových dveří. Bylo mu jasné, že ho asi shání Adam a proto teda vzal mobil a rychle ťukal smsku. "ADAM, PROSIM TA, TERAZ ZA MNOU NECHOD, POTREBUJEM SA UDOBRIT S MAMOU A CELU SITUACIU JEJ VYSVETLIT." Slyšel jen třísknutí dveří. Pevně zavřel oči a pomalu se zvedl z postele a přicházel k oknu, že mu aspoň mávne. Trochu okno nastevřel a pak uviděl, jak z jejich vchodu vychází Natálie.
"Natuška!!" zakřičel na ni rychle, než mu zmizela za bytovkou.
"Miro?!" zavolala na něj a šla si stoupnout pod okno, aby ho líp slyšela.
"Naty, nič nepovedaj, hodím ti dole papierik s číslom!" usmál se Miro a Naty mu to oplatila. Miro zalezl a ze svého papíru, na kterém měl pár řádek svého textu, odtrhl kousek, na které čitelně napsal své telefonní číslo. Stoupl si zpátky do okna, široce se na ni usmál a papírek hodil dolů. Naty ho okamžitě sebrala, rozevřela, letmo si přečetla číslo a pak se nahoru usmála. Miro naposledy mávnul a ztratil se z okna zpátky do postele...

"Mám jeho číslo!" zaradovala se Naty a své kamarádce s papírkem mávala před obličejem.
"No to je vážně super." řekla ironicky a zašklebila se. "Kdy ti ho dal?"
"Dneska." usmála se Naty a přitiskla si papírek na prsa.
"To jsem opravdu ráda, ale asi jsi to ještě neslyšela..."
"Co bych měla slyšet?" zeptala se Naty a posadila se vedle na postel.
"Bože, mluví o tom teďko všude. Toho tvýho blonďáčka zadrželi. Takže v nejbližší době půjde sedět."
"Cože?" vyděsila ne. "Ne, to je nesmysl." zakroutila hlavou. "On s tou vraždou nemá nic společného, vím to!"
"To je sice pěkné, že sis tímto jistá, ale on půjde sedět ohledně drog." pokrčila rameny Karol.
"Drogy? Miro? Ne, to je blbost!" podrbala se na hlavě. "Nebere drogy."
"Ty jsi úplně posedlá. Neřekla jsem, že je bere. Ale k tomu, aby šel sedět, stačí už jen to, že je prodává."
"Nevěřím tomu..."
"Nat, myslím si, že by sis na něj měla dávat pozor. Ještě tě do něčeho zatáhne. Když nad tím tak přemýšlím, byl přece milenec té barmanky. Takže jí ty drogy musel dávat pravidelně. Jen mám o tebe strach, nechci ti kazit radost."
"Já vím." sklonila hlavu Naty.
"Myslím, že bys mu neměla psát, prosím, Nat..." položila ji ruku na koleno.
"Asi máš pravdu... tak já to číslo vyhodím." přikývla Nat, zvedla se z postele, a i když z těžkostí, tak papírek přetrhla a hodila ho do koše, který měla vedle psacího stolu...

Adam došel do svého bytu a zavřel za sebou dveře. Ani nevěděl proč, ale přece jenom dal do zámku klíč a dvakrát jím otočil. Na chvíli se opřel o zeď, aby se mohl vydýchat a pak šel do pokoje, kde se taky zavřel. Musel se trochu pousmát. V bytě bydlí sám a zavírá se, jak by ho měl někdo přistihnout. Klekl si na kolena a položil se na břicho. Podíval se pod skříň. Zhluboka se nadechl přivřel oči a rukou vylovil sáček, ve kterém byl koks. Jen tak si to prohlížel.
"On mne, ja jemu." řekl tiše, schoval si sáček do kapsy a odcházel ze svého bytu...

Byl večer okolo půl osmé hodiny. Naty seděla u psacího stolu a kreslila si na papír. Vždy musela přivřít oči, když slyšela, jak její babička vedle v pokoji dráždivě kašle, aby zadržela slzy, které se jí draly ven. Svezla se na židli níž a nohu si opřela o hranu stolu. Ani nevěděla jak, ale její pohled se zastavil na koši, do kterého vyhodila papírek s číslem od Mira. Opravdu je pravda, co jí řekla Karol? Sama si nikdy nemyslela, že by Miro dělal něco podobného. Vždy ho sice brala, jako každého motorkáře v okolí, ale přece jen věděla, že je v něčem jiný. Sehla se ke koši a zalovila tak, aby našla obě části roztrhlého papírku. Oba kousky položila na stůl tak, aby mohla číslo přečíst, vzala si mobil a otevřela zprávy. "AHOJ MIRO, TO JSEM JA, NATY. PROSIM, ULOZ SI MOJE CISLO... PORAD NA TEBE MUSIM MYSLET, ZVLASTNI..." Napsala do smsky a pak se posumála. Nakonec vymazala poslední větu a dala odeslat. Přemístila se pomalu do postele, přikryla se až po krk a mobil si položila vedle sebe. Po chvíli slyšela vibrace vyzvánějícího telefonu. Podívala se na displej, kde blikalo Mirovo číslo. Jen se pousmála, ale nezvedla to, protože vedle v pokoji bylo ticho, což znamenalo, že babička usnula a Naty jí nechtěla budit. Asi pět minut po nepřijatém hovoru Nat přišla smska: "TVOJE CISLO SOM SI ULOZIL. NAT, PORAD NA TEBA MUSIM MYSLIET." Přečetla si smsku a usmála se. Přesně tohle chtěla poslat ona, škoda, že to vymazala...

Dangerous driving - 19. kapitola

23. prosince 2011 v 12:51 | XoXo Graphic |  Dangerous driving
Adam jel na motorce směrem na policejní stanici. Srdce mu bušilo a doufal, že si tam Mira nenechají. On a podezřelý z šíření drog? Cože? To je nesmysl. Vždyť on sám by to nikdy nevzal, tak proč Miro? Určitě se jedná o nějaký omyl. Byl plně rozhodnutý vytáhnout z toho svého kamaráda. Hlavu mu však ale zastinoval sáček s koksem, který se mu objevil doma. Byl si jistý tím, že v tom jede celá ta partička motorkářů, včetně Bena. Chtěl obhájit Mira a říct všechno, co ví. To o té sektě, která ho chytala na každém rohu. To, že mu dali drogy, protože chtěli, aby se do toho namočili. A zrovna teď ho napadlo i to, že za celou vraždu bude moct ta partička. A znovu si do myšlenky v hlavě doplnil - včetně Bena!
Zaparkoval motorku na parkovišti před policejní stanicí a pomalými kroky se přibližoval ke vchodu. Zastavil se však, když uviděl dvě vycházející osoby. V té jedné poznal Mirovu mámu, ve druhé Mira se sklopenou hlavou. Musel si oddychnout, že si ho tam policie nenechala. Počkal, až Mirova máma otevře dveře a společně výjdou na čerstvý vzduch. Adam hned pozvedl pravou ruku a mávnul na Mira.
"Mirec!" zakřiněl na něj. Miro zvedl hlavu, podíval se na Adama, ale pak ji zase sklopil a zastavil se. Mirova máma se jen na Adama povrchne podívala, ohrnula nos a zatahala Mira nemilosrdně na rukáv.
"Pojď!!" popostrčila ho a ještě se za Adamem otočila. Ten si okamžitě vytáhl mobil, aby svému kamarádovi alespoň poslal smsku.

Karol a Naty seděli v parku na lavičce a povídaly si. Venku byl podzimní větřík, pohrával si s listím, které barevně zdobilo cestičky. Obloha byla jemně našedlá a sem tam spadla nějaká ta kapka.
"A potom?" zeptala se Karol a zvědavě šťouchla svými prsty kamarádku do ramene.
"No, povídali jsme si." odpověděla Naty zasněně.
"Nekecéj!" zasmála se provokativně kamarádka a poposedla si blíž. "Hele, Naty, víš, že po tobě jede." mrkla.
"Ale ne, právě, že ne..." zavrtěla hlavou. "Je stejný, jako ostatní."
"Do blonďatého bych to neřekla, spíš ten jeho kamarád." mávla rukou. "Naty, zlato, prosím... zkus se s Mirem nějak pzonat blíž a to... pak mě dostaneš k Adamovi." pokrčila rameny.
"Karol, nech toho." zasmála se.
"A tak teda co... líbali jste se aspoň?" znovu ji šťouchla.
"Jo..." řekla stydlivě a sklopila oči.
"Kecááš! Tak to je bezva, ne?"
"On je úžasnej, Karol... ale bojím se, víš. Ani netušíš, jak moc bych ho chtěla dneska vidět." zasnila se.
"A víš, kde bydlí?"
Naty přikývla.
"No tak za ním večer zajdi, ne? Blekotej něco, že ti chyběl, nebo tak. Uvidíš, jaký bude mít zájem." Naty se usmála a zamyšleně se podívala na oblohu.

Adam seděl v baru a popíjel vodku. Mezitím okem pošilhával po vnadné blonďaté barmance a taky na displej svého mobilu.
"Nazdar." vyrušil ho chraplavý hlas a Adam se jen po očku podíval, i když dobře věděl, že to je Ben. Ten bez jakéhokoli slova nohou odsunul židličku vedle Adama a posadil se.
"Nepýtal si sa, či si možeš prisadnúť." řekl jako by do vzduchu a protočil oči.
"Ja sa pýtať nikdy nemusim, vieš?" uchechtl se a pak provokativně nahodil téma na Mira. "Čo ten tvoj kamarátiček? Prišiel si sa dorobiť lebo si ho nechali v šachu, však?" zasmál se.
"Nikde si ho nenechali!" odpověděl Adam podrážděně. "Bene, nikto sa ťa neprosil, aby si si tu sadol, takže prosím ťa, mohol by si odísť?"
"Nie, dokiaľ nedostanem svoje peniaze!"
"Nič ti nedlužím." odpověděl Adam a napil se ze své vodky. Trochu se otřásl a hodil nenávistný pohled na Bena.
"Ty nie, ale ten exot áno."
"To nie je moja starost!" odpověděl Adam, zvedl se ze židle a odcházel pomalými kroky z baru. Najednou mu bylo těžko. Jak to vůbec mohl říct? Není to jeho starost? Miro byl vždycky od té dobroty, že Adamovi půjčoval i své poslední peníze, v nejtěžších chvílích. A on ho teďko takhle podrazí? Věděl, že by měl Mirovi nějak sehnat peníze a pomoct mu tohle splatit, ale jak ty peníze sežene? Chvilku se zamyslel a vzpomněl si na balíček drog, který má doma schovaný pod skříní ...

Dangerous driving - 18. kapitola

20. prosince 2011 v 16:47 | XoXo Graphic |  Dangerous driving
"Koľkokrát vám mám ešte povedať, že som o žádných drogách kurva neveděl!" rozčiloval se Miro a nervozně podupával nohou. Atmosféra by se dala krájet. Seděl s komisařem v místnosti se čtyřmi stěnami a jedním velkým stolem uprostřed, u kterého seděl a ruce měl volně položené na stole. Komisař se procházel kolem něho a jen se bez jakéhokoli zájmu usmíval. Na velkém stole svítila lampička, která směřovala Mirovi přímo do obličeje. Nesnášel to. Nejradši by se zvednul a srazil ji rukou na zem.
"Tak znovu, pane Šmajda."
"Grr!" naštvaně zavrčel a bouchnul rukou do stolu. "Už som odpovedal, na čom som mohol, ako dlho ma tu budete ešte držať? Nemám už nič viac čo povedať." zavrtěl Miro hlavou.
"Hmmm... my si ale myslíme pravý opak, pane Šmajda." ironicky odpověděl komisař a opřel se dlaněmi o stůl.
"Polícia si VŽDY myslia pravý opak." odpověděl klidně a odvrátil oči od komisaře. Momentálně se díval na své ruce, jak se volně na stole třepaly. Ne strachem, vzteky!
"Paní Šmajdová dorazí za pár minut." mrkl na komisaře kolega mezi dveřmi a Miro jen několikrát zatřepal hlavou.
"Čože?!"
"Volali jsme vaší matce." přikývl komisař.
"Ale nie, veď... prečo k sakru?!" rozčiloval se a vjel si dlaněmi do vlasů.
"Aby si pro vás přijela, pane Šmajdo. Také bychom na ni měli pár otázek, tak proč to nevzít při jednom?"
Miro neodpovídal. Byl tak naštvaný! Nevěděl, co na to má říct. Jeho máma se právě dozvěděla, že její milovaný synáček, který byl vždy vzporným chlapcem, právě sedí na policii.

V klubu Retro vyřvávala muzika. Hrála na plný koule. Lidi se tam chodili bavit raději než do klubu, ve kterém dřív pracovala Sindy. Ten klub už neměl daleko k úplnému uzavření. Lidé věděli, že už brzy k tomu dojde, přesto raději zavítali do jiných klubů. U jednoho stolu hrála karty partička motorkářů. Byli to ti, kteří si stále dobírali Adama. Uprostřed seděl Ben a v puse přežvykoval cigaretu.
"Tak nám ho zatkli." utrosil Ben, vyndal si z pusy cigaretu a odplivl si na zem.
"Koho?" zeptal se jeden z partičky.
"Toho blonďavého exóta. Bol podozrivý kvoli drogam." drsně se zasmál a všichni s ním.
"Tomu jeho kamarádíčkovi jsme taky něco přibalili." zasmál se jeden.
Ben nic neříkal, na tváři měl stálý úsměv a doprostřed, do balíčku karet hodil eso, které ho udělalo vítězným...

"Proboha!" rozlehlo se policejní stanicí a Miro jen protočil oči. Komisař, který stále stál u jeho stolu se jen přihlouple usmíval.
"Tak to vám pekne ďakujem." zazubil se hraně Miro a odvrátil hlavu.
"Miro, tak tady už končí veškerá legrace!" zakřičela na něj máma a podívala se na policajta. "Co že to vlastně udělal?"
"Paní Šmajdová, pojďte s námi vedle, máme na vás pár otázek." řekl jeden z komisařů a pak všichni společně odešli. Miro si složil hlavu do dlaní a začal vyťukávat smsku Adamovi. "JE TO VO VRECI, KAMOS." ...

Mirova máma seděla na pohodlné pohovce. Hlavu měla sklopenou a její oči smáčely slzy. Nechápala nic. Nezamlouvalo se jí ani náhodou, co Miro poslední dobou dělá. Bylo to něco nepochopitelného pro člověka, jako to byla ona, vždyť on přece vždy byl...
"...nepopsatelně hodný chlapec. Ze školy chodil domů, udělal si úkoly, prostě pilný student, jistě chápete." vyprávěla a komisař přikývl. "No, máme momentálně špatné období."
"Špatné období má dneska každý, paní Šmajdová. Ale kdyby jsme měli všichni brát drogy, kam bychom dospěli?"
"Můj Miro drogy nebere." zavrtěla hlavou.
"Ale říkala jste nám, že je od té doby, co jste se přistěhovali ze Slovenska vše jinak, nemýlím se?"
"Ano." popotáhla a utřela si papírovým kapesníčkem oči. "Poslední dobou mám s ním jen starosti."
"Starosti?"
"Ano. Věčně není doma. Vyhýbá se konverzaci se mnou, vrací se pozdě večer... víte, myslela jsem, že můj Miro pubertu nikdy neprožije. Ale ona se k němu dostavila teď, myslím si."
"Paní Šmajdová, já si myslím, že to přeháníte. Jaképak váš Miro? Je mu už přes dvacet let, možná byste ho neměla tak hlídat." řekla policajtka, která ke všemu přihlížela.
"O to ale nejde, Marge." otočil se na ní komisař. "Jde tu o drogy."
"Ale já už jsem vám řekla, že je Miro nebere." zavrtěla hlavou Yvona.
"A jak si můžete tím být tak jistá? Sama jste říkala přece, že se vám vyhýbá..."
Nevěděla, co říct.
"Ale třeba má paní Šmajdová pravdu, třeba ty drogy jen prodával."
"Ať už s nima dělal cokoli, dopouští se trestného činu, Marge!" vysvětlil znovu policajt a pak se mile usmál na Mirovu mámu. "Prozatím si ho můžeme odvézt domů, ale být vámi, nepouštěl bych ho nikam do té doby, než se celá záležitost nevyřeší. Nechci, abyste mu rozkazovala, je to už přece dospělý muž. Ale jste jeho máma a pokud pro něho chcete to nejlepší..."
"Udělám to!" přikývla a rozhodně odkráčela pro svého syna...

Dangerous driving - 17. kapitola

17. prosince 2011 v 15:32 | XoXo Graphic |  Dangerous driving
Už bylo hodně brzo ráno. Něco okolo šesté hodiny. Venku už začaly jezdit auta, jako běžně v tuhle dobu. Lidi chodili do práce, nad hlavou drželi deštníky nebo noviny, protože bylo velmi sychravé počasí. Vítr si pohrával s různými odpadky, papírkami, s listy stromů a Miro s Naty vůbec nepociťovali, jaká je venku nepříjemná zima. Byli už jediným párem, který seděl v romantické klidné restauraci. Seděli těsně u sebe na velké pohodlné pohovce a líbali se. Ano, skutečně se ti dva líbali. Naty si to užívala, ale zároveň měla divný pocit. Miro jí rukou sjížděl pomaličku od lýtka směrem výš a do polibku začal čím dál více zapojovat jazyk. Naty spolupracovala. Ruku mu zabořila do vlasů a zaklonila hlavu, aby jí mohl políbit na krk.
"Už musím jít." zašeptala, ale stále ho nechala, aby ji laskal.
"Nie." odpověděl rozhodně a z krku se jí přemístil zpátky na rty.
"Ano." zašeptala nazpátek, ale nepřestávala ho líbat. Miro se odlepil a podíval se jí zblízka do očí. "Asi už jsme zašli moc daleko, stouplo nám to do hlavy." řekla Naty a podívala se na dvě prázdné lahve od šampaňského. Miro se podrbal na hlavě a vyčítavě sklopil zrak. Natali se zvedla, hodila si kabelku přes rameno, rozloučila se a rychlými kroky opustila bar. Miro ještě chvíli mlčky seděl, pak vyndal z peněženky peníze a rozhodl se, že půjde domů. Máma už stejně bude v tuhle dobu v práci.

S rukami v kapsách procházel ulicemi. Nevadilo mu, že prší. Právě naopak. V sobě cítil neskutečně příjemný pocit. Naty ho přitahovala a on si to připouštěl, ale zároveň ho rýpalo na hrudi z toho, co udělal. Nechtěl se ani náhodou podívat na obytnou budovu, ve které bydlela Sindy, ale jeho pozornost upoutalo policejní auto.
"Sakra!" zanadával a chtěl se vyhnout obloukem.
"Pan Šmajda?!" zakřičel na něj jeden z hlavních policajtů. Byl to inspektor.
"Áno?!" zakřičel na něj přes chodník, rozhlédl se a pomalu začal přecházet.
"Zrovna jsme vám chtěli volat. Panu Noškovi se bohužel z neznámých důvodů nemůžeme dovolat." oznámil inspektor a Miro zvedl obočí.
"Zle číslo." pokrčil rameny.
"No, tak to nás taky napadlo. Takže jestli byste byl tak moc hodný a dal nám jeho správné číslo?" ironicky se pousmál inspektor.
"Jasne, nie je problem." řekl Miro, našel si Adama v mobilu a nadiktoval číslo. Inspektor si ho zapsal a chystal se na odchod.
"Počkajte!" zastavil ho Miro. Inspektor se otočil a kývnul hlavou. "Už ste na niečo prišli?"
"Momentálně prohledáváme byt, ale zatím jsme nic, co by nám mohlo pomoct nenašli." řekl inspektor. "Proč vás to vůbec zajímá?"
"Ja... neviem... ja..."
"Dejte si pozor, jste podezřelý." mrknul na něj. "Takže být vámi, asi bych si koupil letenku někam hodně daleko."
"Myslíte si, že keby som to urobil, tak sa stále motám okolo a ešte sa s vami vybavujem?!" zeptal se už naštvaně Miro.
Inspektor pokrčil rameny. "I takové případy jsme už měli. Snažíte se, aby to nepadlo na vás, ale pamatujte si, že my..."
"Karle?" vyrušil je jeden z policajtů.
"Co je?" otočil se k Mirovi zády, Miro se podíval inspektorovi přes rameno.
"Jsme něco našli." řekl tiše a přicházel blíž. V ruce držel sáček s bílým práškem. Miro na sucho polknul a pomalými kroky se začal oddalovat. Asi to teď ale nebyl nejlepší krok, který mohl udělat.

Adam vyčerpaně ležel na gauči u sebe v obýváku. Jednu ruku měl volně spadenou dole, nohy mu přečuhovali přes sedačku. Na tváři měl mírný úsměv, což naznačovalo, že se mu zdál nějaký příjemný sen. Párkrát hlasitě oddychnul a pak otevřel oči. Zamžoural do světla a podíval se na svůj mobil, který ukazoval něco málo po půl sedmé. Nemohl uvěřit, že se dneska vzbudil tak brzy. Pomalu se zvedl z gauče a nohy ho vedly rovnou k lednici, která ale bohužel nebyla zrovna plná. Adam si vzpomněl na peníze, které mu včera vrátil plešoun a rozhodl se, že si dojde něco koupit na zub. Rozevřel igelitku, vytáhl obálku a zamračil se. Něco se mu nezdálo. Opatrně ji otevřel a to, co spatřil mu doslova vyrazilo dech. Tak peníze, jo? Chvíli mžoural na bílý prášek v malém pytlíčku a nevěděl, co momentálně bude dělat. Potřeboval se toho zbavit, ale jak? Nemůže to jen tak vyhodit do popelnice, nebo by snad měl? Zvonek, který se rozezněl bytem ho natolik vystrašil, že mu prášek spadl pod skříň. Adam jen mávnul rukou, protože si byl jistý, že tam ho nikde nenajde a tichými kroky došel ke dvečím, načež se podíval do kukátka.
"Do frasa!" zanadával, když viděl inspektorovu tvář. "Sakra, do hajzlu!" nadával tiše. Zvonek znovu zadrnčel o něco déle, než napoprvé. "K sakru!" Vůbec nevěděl, co má dělat. Nakonec párkrát vydechl, aby se uvolnil a s nevinným úsměvem otevřel dveře.
"Dobré ráno." pozdravil ho policajt s ironickým tónem.
"Dobré," zívl Adam a přivřel jedno oko. "Čo som urobil?" zeptal se sarkasticky.
"Jo, to víte jenom vy sám." pousmál se inspektor. "Pan Noška?"
"Moment." zamyslel se Adam. "Jo, to by som mal byť ja. Poďte ďalej." otevřel dveře a mírně se zamračil. On ho pozval dál? Tak byt mu snad nebudou zatím prohledávat, ne?
"Dnes ráno jsme byli v bytě slečny Velasquez. Určitě víte, o kom mluvím, že? Nehledě na to, že jste s panem Šmajdou asi velmi dobrý přítel." přikývl. Adam přivřel oči. "Bohužel jsme v jejím bytě našli otisky, které v žádném případě nepatří slečně Velasquez a proto jsem vás chtěl požádat, jestli byste v nejbližší době přišel k nám a poskytl nám vaše otisky prstů." Adam se zarazil, ale neodpovídal. Inspektor si ho změřil pohledem. "Ovšem, pokud s tím máte problém, pane Noška, tak to bychom asi museli řešit jinými způsoby..." ušklíbl se.
"Nemám s tým problem." odpověděl Adam a zamyslel se.
"V tom případě je vše v pořádku. Jak moc blízko jste ji znal? Pokud vím a co jsme zatím měli tu možnost se dozvědět, pan Šmajda a slečna Velasquez..."
"Milenci." řekl Adam popravdě.
"A v jakém vztahu jsme s ní byl vy?" zeptal se podezíravě.
"Ja? Nebol to o nič väčší vzťah." pousmál se.
"Pane Noška, co kdybychom to pak všechno sepsali na komisařství, můžete dnes odpoledne?"
"Dnes?" zeptal se Adam a zapřemýšlel.
"Možná byste měl vědět, že jsme pana Šmajdu dnes zadrželi pro podezření ohledně dealerství drog."
"Čože?!"

Dangerous driving - 16. kapitola

15. prosince 2011 v 22:34 | XoXo Graphic |  Dangerous driving
Miro šel domů. Měl hlavu tak těžkou, že kdyby mu ji nedržel krk, tak by mu nemilosrdně upadla. To, že Sindy brala drogy, by ho prakticky nemělo vůbec překvapit, tak proč? Vrtalo mu hlavou, kdo jí ty drogy mohl prodat. Možná to byl ten, kdo ji zabil. Nebo snad někdo, kdo se s ní o drogy dělil? Momentálně si to nemohl vysvětlit. Přemýšlel, jestli teď vůbec dobře, že to vrátil zpátky na místo, kde to našel. Možná to měl vzít s sebou, aby nezačali pátrat po dealerovi. Nebo by právě naopak měli pátrat? Jak tak přemýšlel, najednou se všiml, že před ním kráčí Natali.
"Ahoj, Miro." pozdravila ho s úsměvem.
"Ahoj, Naty." odpověděl trochu myšlenkami jinde, ale přesto se usmál.
"Co ty tu? Bloudíš temnou nocí?" zasmála se a Miro cítil, že mu zlepšila náladu.
"Asi tak." přikývl s úsměvem. "Čo ty?"
"Jdu od kamarádky." řekla tiše a sklopila hlavu.
"Už je doma? Nebývá u tebe?"
Naty se pousmála. "Spěcháš někam?"
"Nie." široce se usmál.
"Nerada bych o tom mluvila tady, takže... zajdem někam?"
"Nemusíš domov?"
"Babička určitě spí." řekla sebejistě.
"Tak dobre, viem o jednom skvelem podniku." usmál se Miro, Naty přikývla a společně odcházeli.

I Adam šel s těžkou hlavou. Momentálně mu bylo neuvěřitelně divně. Vloupali se do bytu, kde bydlela Sindy. I když vše dělali opravdu opatrně, stejně měl pocit, že něco nebude v pořádku. Pak mu v hlavě vrtaly ty drogy. Nikdy by ho nenapadlo, že zrovna Sindy do toho spadne. Nebo třeba to nebrala, ale byla jen jednou z dealerů? Chtěl si to v hlavě srovnat, alespoň na dnešní noc a další den, až se to oboum v hlavě uleží to společně probrat. Chvíli se zastavil, protože ho přepadl divný pocit. Otočil se a za ním stál jeden z pro něj už známé sekty. Byl to ten, co měl plešatou hlavu. Vzadu na šíji měl vytetovaný nějaký ornament. V každém uchu nejméně pět náušnic.
"Nazdar." pozdravil ho a Adam uhnul pohledem.
"Spechám." odpověděl chladně a chtěl pokračovat v chůzi, ale plešoun ho zastavil.
"No počkej, tak přece hned neodejdeš, ne?"
Adam pevně semknul rty, aby nemusel vypustit nadávku a pomalu se na plešouna podíval. "Kde sú ostatní?" zeptal se Adam a rozhlédl se kolem.
"V hospodě." odpověděl. "Ale já jsem tě viděl přes okno, tak jsem chtěl něco."
"Hm?!" vyzval ho Adam.
"Myslíme si, že si za to, cos pro nás udělal zasloužíš odměnu." řekl.
"Čo som urobil?" nechápal.
"Tak zacvakal si za nás nějakej ten chlast, potom si nám dal cigára... tak něco za něco, ne?"
Adam mlčel.
"Na." podával mu igelitku. "Jsou tam peníze." řekl klidně. "Myslím, že bychom ti to měli vrátit."
Adam se podíval do igelitky a byla tam obálka.
"Vďaka." podíval se na něho a plešoun ho chytl okolo ramen.
"Tak už běž, běž rychle domů."
Adam se už nesnažil nic říct a rychlými kroky pospíchal domů. Plešoun se za ním tvrdě usmál.

Restaurace byla klidná. Vůbec to nebylo to, na co doposud byl Miro zvyklý. Kolem této restaurace chodil strašně dlouho a jen se díval přes okýnko, jak se u dobrého jídla líbají zamilované páry. Bylo jemné světlo, které dopadalo ke každýmu stolku. Seděli tam asi jen dva páry, které se cukrovali a Miro s Naty. Na stole neměli žádný tvrdý chlast, ale jemné šampaňské, na kterém si společně pochutnávali.
"...táta se jí ještě ten večer pokusil znásilnit. Karolína se naštěstí ubránila, sbalila si potřebné věci a na nějaký čas se usadila u mě. Žiji jen s babičkou. Rodiče umřeli při autonehodě. Nejhorší na tom všem je, že se bojím, že ztratím ji. Je moc nemocná. Bere docela silné léky a ani toho moc nenachodí, věčně je v posteli a já se o ní starám, jak jen mohu." vyprávěla Naty.
"Počkaj, on ji chcel...."
"Jo." kývla hlavou.
"To nechápem, ako sa može takto otecko zachovať k svojej dcére?"
"Ten večer byl opilý. Teda, aspoň mi to tak Karol vyprávěla."
"Prečo sa k nemu vrátila?" nechápal Miro. "Nebojí sa, že sa to stane opať?"
Naty zavrtěla hlavou. "Asi ne, ale já bych se bála." trošku se pousmála. "Víš, nevěřila bych mu. Navíc, jsou jen oni dva a on může kdykoli zase něco udělat, co kdyby se pak neubránila?"
Miro pokýval hlavou, jako, že tomu rozumí.
"...ale dneska jsem jí tam byla něco jako zkontrolovat a vypadá to zatím docela dobře. Tak uvidíme. Snad to bude v pořádku."
"Určite." usmál se Miro a svou ruku položil na tu její. Naty se malinko začervenala. Měla chuť ruku vysunout, ale zároveň jí to bylo příjemné a udělat to nechtěla.
"Motorkáři se mi strašně líbí." kousla se do rtu. "Hrozně mě přitahuje ta jízda. Nikdy jsem na motorce nejezdila."
"Tak to aby som ťa pozval na jazdu." řekl Miro.
"To by bylo strašně super. Ale... mám něco, co se mi zase nelíbí. Vše má svoje pro a proti." povytáhla koutek.
"Povedaj..." vyzval ji.
"Motorkáři jsou děvkaři." mávla rukou. Miro se zasmál.
"Nie všetci."
Pokrčila rameny a napila se ze své skleničky. Miro si ji změřil pohledem.
"Ale víš, co by mě zajímalo?" Miro zavrtěl hlavou.
"Myslela jsem, že bydlíš ve městě."
"Však áno."
"Tak proč jsi šel z té obytné budoby u parku?"
Miro se zarazil.
"Tam bydlela ta.... ta barmanka, že?" Miro neodpovídal. "Vím, že to byla tvá holka, takže... je mi moc líto, co se stalo." klepal se jí hlas. Miro se usmál a pevněji ji stiskl ruku. Znervozněl a viděl na Naty, že to na něm poznala. Proto se rychle napil ze své skleničky a pokusil se odvést na jiné téma.

Dangerous driving - 15. kapitola

13. prosince 2011 v 14:38 | XoXo Graphic |  Dangerous driving
Byla tichá noc. Foukal studený vítr, který odnášel odpadky, staré noviny a smětí na zemi a foukal ho do trávy. Miro s Adamem seděli na lavičce před velkou obytnou budovou, kterou obývala, ještě dříve živá Sindy. Dívali se lidem do oken a sledovali, jak postupně zhasínají. Oba byli oblečeni celí v černém. Miro měl černé pilotky a černou čepici, Adam jen brýle, ale pohrával si s nimi nervozně v ruce. Mlčeli. Sem tam kolem projelo auto nebo motorka, ale celkově byl příjemný klid. Miro se podíval na hodinky, odbíjely půlnoc. Adam na něj otočil hlavu a díval se mu do tváře, kterou osvětlovaly blízké lampy.
"Naozaj?" zeptal se znovu a nejistě.
"Chcem prísť na to, čo sa stalo, chcem sa len pozrieť, nič viac." odpověděl Miro rozhodně, ale ani se na Adama nepodíval, hleděl stále před sebe.
"Ale to urobí polícia, prečo my?"
"Sakra, Adam, ty nepoznáš dnešnú políciu?! Nie je absolutne schopná nič vyriešiť. Nakoniec uzavrie prípad."
Adam přikývl. "Práve, že poznám políciu v dnešnej dobe a ako sa dozvie to, čo sme urobili, tak nám natrhne rite."
Miro se pousmál, ale neodpovídal. Konečně zhaslo poslední okno. Podíval se na Adama a kývl na něj. Ten je vzdychl, vzal velkou černou tašku, hodil si ji přes rameno a vyrazili ke vchodu.
"Hlídaj, prosím ťa." zašeptal Miro, vzal páčidlo a pokoušel se opatrně otevírat vchod tak, aby nic nepoškodil. Povedlo se mu to celkem rychle a proto se oba hned vrhnuli dovnitř. Po schodech postupovali potichu, aby je neslyšeli lidé, kteří třeba ještě nespali nebo se procházeli po svých chodbách. Došli do horního patra, ve kterém bydlela Sindy. Dveře byli zapásované. Miro si z kapsy vytáhl kapesní nožík a pomalinku ho nařezával. Adam se ohlížel.
"Ty, Miro," začal potichu.
"Čo?"
"Čo ak nás niekto uvidí cez dvére?"
"Na to som myslel." odpověděl Miro a zaštrachal se v druhé kapse své černé bundy. "Prelep kukátka." řekl sebejistě. Adam se na něj chvíli díval a když Miro zatřásl naštvaně rukou, Adam to udělal. Náplastí přelepil kukátka, takže kdyby se lidi chtěli podívat, nebylo by vidět nic. Miro znovu vytáhl páčidlo a snažil se ho dát do klíčově dírky.
"Miro." vyrušil ho znovu Adam.
"Hm?" otočil se na něj.
"Ja neviem, čo keď to nejako porušíš? Nie si žiadny profesionál."
"Máš pravdu, Adam. Ja nie, ale ty áno. Navýše, toto si ma učil ty, pamatám si." řekl Miro a ustoupil ode dveří.
"Robíš si prdel? Chceš, aby som to urobil ja?!"
Miro mlčky přikývl. Adam neodmlouval. Je pravda, že tohle učil Mira on sám. Přebral si od něj páčidlo a zasunul ho do dveří. Miro hlídkoval, jestli nikdo nejde. Potichu otevřel dveře.
"Dobre?" zeptal se Miro.
"Áno, vyzerá to, že som to nepoškodil." přikývl Adam. Miro ze země sebral tašku a oba vklouzli dovnitř. Miro se porozhlédnul po bytě. Byl malý. Jedna místnost a v ní troje různé dveře. Jedny vedly do koupelny, druhé na záchod a třetí byly ty vchodové. Vše bylo na svém místě tak, jako, když byl u ní naposledy. U její postele, která byla u okna, byl bílý obrys, který tam udělali policajti, aby věděli, v jaké pozici a kde přesně ležela Sindynina mrtvola. Adam přešlapoval u dveří, zatímco Miro přecházel pomalu k posteli, kde ležela její černá kabelka.
"Miro, ja neviem, na nič by som nesahal." řekl Adam.
"Kľud, mám rukavice." odpověděl Miro, Adam si povzdychl. V místnosti bylo naprosté ticho. Proto byl až moc silný zvuk, který udělal zip, když Miro rozepnul kabelku. Na postel z ní vyndal papírové kapesníčky, rtěnku, peněženku, voňavku a kosmetickou taštičku. Miro vzal do rukou peněženku, kterou otevřel. Nic, krom pár drobných tam nebylo. Všechny důležité karty, kreditky, občanku a ostatní, si už vzala policie. Miro pečlivě naskládal vše zpátky. Adam ho jen pozoroval. Mirův zrak se zastavil na malé skříňce se třemi šuplíky. Pomalými tichými kroky tam přišel.
"Miro, mali bysme ísť. Ešte, než zalepíme nové pásy." řekl Adam. Z tašky už začínal lovit náhradní, které vypadaly úplně stejně jako ty, co tam byly původně.
"Ešte som nenašiel nič, s čím by som bol spokojný." odpověděl Miro a dál dělal, že ho neslyší. Otevřel tiše spodní šuplík, ve kterém byly nějaké fotografie. Na některých byla Sindy a přáteli. Otevřel druhý šuplík, ve kterém byly čisté papíry, nějaké knihy, kalendáře, porno dvd, nad kterýma se Miro pousmál....
Když se snažil otevřít horní šuplík, zjistil, že je zamčený.
"Adam, prosím ťa, potrebujem kľúč." oznámil mu.
"Nemám páru, kde by mohol byť." odpověděl Adam a dál se ho nevšímal.
"Tak to snad otvoríš, nie?"
"Si sa zbláznil? Všetko budem páčit?"
"Ty si neschopný, myslel som si, že si tvrdší ako ja!"
"Proste nechcem mať prúser, už tak by som ťa tu mal nechať. Ale si moj kámoš." řekl Adam a založil si ruce na prsou. Miro si od něho vzal páčidlo a zasunul ho do šuplíku. Měl s tím větší problémy, než se vchodem dole, jelikož byla klíčová dírka šuplíku trochu zarezlá. Otevřel to... a našel krabičku.
"Asi niečo mám." řekl a opatrně ji vytáhnul. Adam přišel blíž, aby se podíval.
"Čo je to?"
"Nemám páru." odpověděl Miro a přesouval se s krabičkou k posteli. Sundal z ní víko, ale v ní byla další krabička a tak to pokračovalo. Ta poslední sice nebyla o moc menší, než byla ta základní, ale Miro se podíval na Adama a opatrně zvědavě krabičku otevřel.
"Ty krávo!" řekl Miro, když vytáhl sáček s bílým práškem.
"Preboha." nezmohl se Adam. "Či je to to, čo si myslím..."
"Koks." odpověděl Miro a prohlížel si sáček.
"Tys to.. vedel?" zeptal se opatrně.
"Robíš si prdel? Vyzerám na to?" zeptal se a se stejně pomateným výrazem do vracel do krabiček.
"Miro, ja neviem..."
"Asi by sme mali ísť." řekl Miro.
"Naozaj? Teraz to začalo byť celkom zaujímavé, nechceš sa tu ešte pozriet?" zeptal se nejistě Adam a chytnul Mira za koleno.
"Myslím, že nie." zavrtěl hlavou a vrátil krabičku zpátky do šuplíku.
"Ako ho teraz zamknem?" zeptal se Adam.
"Nijak. Budú si myslieť, že to nezamkla." odpověděl Miro a spolu se odebrali k odchodu...

Dangerous driving - 14. kapitola

8. prosince 2011 v 22:17 | XoXo Graphic |  Dangerous driving
Mířil do jednoho blízkého klubu Retro, kde na něj měl čekat Miro. Měl tam pár známostí, pár holek, se kterými se občas stýkal. Přemýšlel, kterou z nich by chtěl asi tak vidět nejvíc. Odplivnul si na zem a nechápal, jak v takové situaci, kdy by měl mít plnou hlavu té vraždy, mu mozek zastírají takové vášnivé představy... Zastavil se před klubem a podíval se na Mirovu motorku, pousmál se. Znamenalo to, že Miro už je uvnitř. Vešel dovnitř a rozhlédl se. Hledal ho očima. Bylo tu neskutečně moc lidí, poznával i známé tváře z klubu od Sindy. To všichni přesídlili sem? Pozdravil pár holek, který kolem něho prošly a které dobře znal.
"Ahoj, Adame." pozdravila ho dlouhovlasá blondýna. "Jdeš za mnou?"
"Ahoj, no, šiel by som, ale mám tu niečo s Mirom, nevidela si ho?"
"No jo," povzdehla si, "myslela jsem, že aspoň ty jdeš za mnou... on mi totiž řekl to samé. Čeká tam vzadu." kývla hlavou a Adam se pousmál.
"Tak mi večer zavolaj, áno?" políbil ji na tvář a ona ho s úsměvem mírně pleskla po zadečku.
"Čau, prepáč. Zdržala ma Miška, tak čo sa stalo?" zeptal se Adam a přisedl si k Mirovi. Miro seděl u stolu, rukama se opíral o stůl a pak si je s úsměvem složil pod bradou.
"Pred chvíľou som bol v Syndine klubu. Vieš o tom, že prijali novú barmanku?"
"Takto rýchlo?" zeptal se Adam zamračeně.
"Hej, nemali tam ani človeka a potrebujú posilu?" položil si Miro řečnickou otázku a pak se naklonil přes stůl blíž k Adamovi. "Tá nová barmanka je vraj Sindina sestra." oznámil Miro.
"Ty kanec, a teba sa páči!" drbnul do něj.
"Hej, páči sa mi, je naozaj... no, ale to je jedno. Chcel som hovoriť o niečom iném. Vieš, napadlo ma, že by sme išli do Sindina bytu."
Adam vykulil oči a Miro pokračoval: "Pýtal som sa jej, či by ma tam nepustila. Vymyslel som si, že má niečo, čo patrí mňa."
"Čo si sa zbláznil?" podivil se.
"Počúvaj, ona hovorila, že zajtra to tam bude vyšetrovať polícia, tak som myslel, že by sme v noci mohli ísť na také malé dobrodružstvo, čo hovoríš?"
"Myslím, že ťa nechápem." zavrtěl Adam hlavou, ale chápal velmi dobře. "Ty sa tam chceš vlámať?"
"Hej." potvrdil Miro.
"Si blázon!" zavrtěl Adam hlavou. "Vždy som si to myslel, ale že až taký, veď..."
"Psst! Išli by sme okol druhé hodiny ráno."
"Ja neviem, Mirec. Je to celkom risk. Veď to tam je všetko pod ochranou polície a či by sa dozvedela, že sme na niečo sahali... prečo tam vobec chceš ísť?"
"Len sa pozrieť, porozhliadnuť sa..." zašeptal Miro a Adam se podrbal na hlavě, přemýšlel. "Vieš, chcel by som..."
Přerušila ho rána pěstí do stolu. Miro zvedl oči a uviděl svého nynějšího nepřítele - Bena. Hodil na stůl noviny, které měly na titulní straně článek o Sindy a podíval se na Mira.
"Tak čo, už polícia prišla na kĺb vrahovi?" mírně se zasmál a Miro přimhouřil oči.
"Nie, ale verím, že čoskoro príde." pousmál se, jako by snad Bena obviňoval. Možná, že obviňoval.
"Neviem, neviem, ale podla mňa, to nebude mať také ťažké."
"Ako to myslíš?" zeptal se Miro a malinko se nadzvedl ze sedačky.
"Prcal si ju, či?"
Miro pevně semkl rty.
"Ja viem, že áno. Preto si na rebríčku ano prvý!" zařval mu do obličeje.
"Ty si taký... HAJZEL!" křikl na něj Miro a rukama do něj strčil tak, že vylil všechny skleničky, které s Adamem měli položené na stole. Ben se samozřejmě bránil a Mirovi úder vrátil rukou přímo do nosu. Miro se rexlefně chytl a cítil, jak se mu dlaň naplňuje tekutinou. Volnou ruku si připravil na ránu, která měla patřit Benovi, ale Adam rychle zasáhnul a ruku mu chytl. Neudělal by to a nechal, aby Miro dal Benovi, co si zaslouží, ale udělal to proto, že těsně u nich stál policajt.
"Ale, ale... pánové. Co to tady je, k sakru?!" napomenul je a Miro si opatrně sundal dlaň z nosu. Měl ji plnou krve a z nosu mu stále kapala.
"Preboha." řekl Adam a vytáhl z kapsy kapesník, který Mirovi přitiskl k nosu.
"Hajzel!!" křikl znovu Miro, ale Ben se jen usmíval.
"No, no, no! Tak co se tady děje? Nemáte nic lepšího na práci?" křikl policajt a sjel Mira pohledem.
"Napadol ma!" zařval Ben a chytl se za břicho. "Uhodil ma!"
"Ja teba?!" hájil se Miro.
"Oplatil som mu ránu. Čo keď mám vnútorné krvácanie?!" naštval se Ben, i když mu prakticky nic nebylo.
"Si svine, Bene." řekl Adam a podíval se na Mira, jestli už je v pořádku. "Dobre?" Miro pokýval hlavou, ale cítil, že stále krvácí.
"Pane Šmajda, být vámi, dával bych si pozor na to, co dělám. V seznamu podezřelých z vraždy jste na prvním místě." oznámil mu policajt, vzal Bena za paži a odváděl ho z klubu ven.
"Miro, si v poriadku? Nie je ti nič okrem toho nosa?" zeptal se staroslivě Adam a odhrábl mu vlasy, aby si je nezašpinil od krve.
"Áno, v poriadku. Bude to dobré." popotáhl Miro a odhodil kapesník kamsi do rohu.
"Nechcel by sis to ešte rozmyslet s tým, čo si mi povedal o tom vlámaniu?"
"Nie, nerozmyslím si to a navýše... to nie je vlámanie." stál si na svém Miro.

Dangerous driving - 13. kapitola

4. prosince 2011 v 12:58 | XoXo Graphic |  Dangerous driving
Miro šel s rukama v kapsách. Jeho hlava byla plná otázek, musel přemýšlet. Chvílema až zatřepal hlavou, jak ho to všechno užíralo. Neuměl si představit, že teď bude bez té jeho nejoblíbenější děvečky. Ale na druhou stranu se musel pousmát, protože věděl, že ho čeká Naty a navíc... ještě je tu pár holek, kterým by se měl co nejdřív ozvat. Stejně ho to bolelo. Člověk, se kterým se stýkáte... vždycky alespoň trošku vás zasáhne jeho smrt. Obzvlášť, kdyby se jednalo o vraždu. Miro došel před klub a povzdechnul si. Přečetl si velký blikající nápis a prošel okolo bodyguardů. V baru opět, stejně jako ráno, ani noha. Porozhlédl se. Michael zrovna utíral stoly.
"Ahoj, Michael."
"Ahoj." odpověděl chladně. "Co ty tu zase?"
"Ja neviem." pokrčil rameny a bylo mu divně. "Mám to tu rád." porozhlédl se znovu a jeho oči se zastavily na barmance, která se všemi rysy podobala Sindy. Měla stejně dlouhé nohy, byla vysoká, na sobě krátkou červenou minisukni, černý top a vlasy stažené do natupírovaného drdolu. Pár hnědých pramínků jí spadalo do obličeje.
"Nová barmanka." přikývl Michael, jako by čekal, na co se Miro zeptá. "Musel jsem ji přijmout, sám bych to nezvládl."
"Veď tu skoro nikdo ani nie je." obhájil to Miro, ale stále pozoroval barmanku.
"Doufám, že vše půjde časem jako dřív." odpověděl sebejistě. Miro tu větu už skoro ani nevnímal, jako by ji slyšel jen zdáli. Ani nevěděl jak a pomalými kroky se vydával k barmance. Posadil se mlčky na židličku. Podívala se na něj. Měla kouřové černé stíny, které měla rozmazané pod očima. Zakrývaly jí obrovské kruhy. Rudou rtěnku měla rozmazanou až na bradě a oči byly lehce unavené a uplakané. Miro ji sledoval a ona sledovala jeho. Mirovi se povytáhl koutek, protože věděl, že to není Sindy, která by hned s úsměvem věděla, co on pije a co si tam dává pokaždé.
"Dáš si něco." zeptala se otráveně, že nebylo ani poznat, že šlo o otázku.
"Nie, nič si nedám." odpověděl a uvelebil se na židličce.
"Tak co sakra vejráš?!"
Miro sklopil hlavu.
"Pripomínala si mi bývalú barmanku." řekl smutně. Sklopila oči.
"Clara. Sindyina sestra." natáhla k němu rozklepanou ruku, Miro na ni pohlédl a přimhouřil oči.
"Ja som Miro, bol som priateľ Sindy." řekl, i když slovo přítel mělo trochu jiný význam, než by si každý představil, ale Clara to pochopila, protože se malinko pousmála.
"Takže... ty si ten Miro, o kterým povídala, že zatraceně dobře š*ká?" Miro pozvedl obočí a tvrdě se pousmál. Pak se vzpřímil na židli. "Hele, vážně si nic nedáš?"
"Whisky." přikývl a ona mu ho okamžitě podala. Miro to do sebe kopnul naráz, položil skleničku na bar a ukazováčkem objížděl vrchní část skleničky. "Sindy to robila báječne." usmál se. Clara se pousmála a přimhouřila uplakané oči.
"Co máš na mysli?"
"Ten drink. Robila mi taký sladký." zamyslel se Miro.
"Pro sladkého chlapa, sladký drink." přikývla.
"To nie je možné! Ty sa aj správaš ako ona! Ako Sindy!" řekl Miro a vytíženě si položil hlavu na bar. "Tak ma teraz niečo napadlo." zašeptal.
"Hm?" nahnula se přes bar, aby ho slyšela lépe.
"Ty... ja by som potreboval k Sindy domov. Ona má niečo, čo mi patrí!" Miro zvedl hlavu, podíval se jí do očí a vyčkával. V hlavě se mu momentálně odehrávalo to, že on chce být ten, kdo přijde jako první na kloub záhadné vraždě. Potřeboval se dostat do jejího bytu.
"Tam tě nepustím!" zavrtěla hlavou. "Teda... spíš policie tě tam nepustí. Zítra to tam začnou vyšetřovat a nechtěli, aby tam někdo chodil a aby se na něco sahalo."
"No tak, Claro. Je to pre mňa doležité."
"Pokud to policie nebude potřebovat, nechá to tam a pak si pro to můžeš přijít. Já bydlím momentálně v hotelu, takže se do toho bytu ani nehodlám vracet kvůli něčemu, co patří tobě. To sis měl vyřešit dřív."
Miro toho nakonec nechal a chystal se k odchodu.
"No počkej! Kdo bude platit?!" zařvala na něho a Miro se zastavil.
"Som myslel, že to je na účet podniku." odfrkl si.
"To sis myslel pěkně špatně, chlapče, zaplať." stála si na svým a tak tedy Miro s povzdechem vytáhl peníze.

Adam se šoural k sobě domů. Vůbec ho ani nenapadlo pospíchat. Z té policie, o které mu řekl Miro byl mírně nervózní. Sám nechápal proč. Co bude jako říkat polici? Vždyť Sindy ani pořádně neznal. Jo, měli trochu pletky, to ano... ale nikdy nedošlo k žádnému přímému sexu. Vždy si jen nechal udělat ústně dobře a tím to haslo. Taky ho zarážela Sindyina záhadná smrt a vrtalo mu to hlavou.
"Hlavne zachovat kľud." říkal si cestou nahlas pro sebe. Zazvonil mu mobil. Podíval se na displej, na kterém blikalo Mirovo jméno. Oddychl si, protože se bál, že ho telefonicky shání policie. "Čo je, Mirec?"
"Adamko? Musím s tebou hovoriť. Najlepšie teraz hneď, možeš?"
"Ale jasneee." řekl Adam vzrušeně a poskočilo mu srdce, že nemusí domů dělat "rozhovor" s nervyberoucí osobou.
"Už u teba bola ta polícia?" zeptal se Miro.
"Nie, ja... teraz som sa chystal domov, ale to počká."
"Dobre, tak za päť minút v klube Retro?"
"Ok." pokývl Adam a ukončil hovor. Ani chvíli se nerozmýšlel a změnil směr, kam měl původně namířeno.