Opatrovateľka - 7. kapitola

26. února 2013 v 18:57 | XoXo Graphic |  Opatrovateľka
Název: Opatrovateľka
Kapitola: Sedmá
Autor: XoXo Graphic


Černá Audi zastavila u jednoho baráčku obsahující dvě patra, celkem čtyři byty. Z Audiny vystoupila malá štíhlá zrzka se skvělou náladou. Ještě se sehnula pro rychlý polibek a usmála se.
" Tak zase třeba..pozítří?"
Miro pokýval hlavou a zrzka zabouchla dveře. Miro hlasitě vzdychl a podíval se do bočního zrcátka, když se rázem zamračil. Z polikliniky hned naproti Bářina bydliště vycházela paní Stárská s plátěnou taškou zavěšenou na zápěstí, holí v levé ruce a přecházela silnici rovnou k Mirovi, na kterého ještě stačila jednou rukou mávnout.
"Boha!" protočil naštvaně oči a bochl do volantu. Nejradši by se okamžitě rozjel, ale už by to nestihl, proto jen nasadil umělý úsměv a sjel okýnko dolů.
"Dobrý deň, pani Stárská, z nemocnice?" zeptal se ze slušnosti.
"Á, pan Šmajda, to je ale štěstí.."
"...v nešťastie.." dodal s úšklebkem na tváři. Jen se na něho povrchně podívala.
"No, potřebovala bych na nákup, ale obchodní středisko je taaaak daleko.." mávla rukou. "Tak když jste mi teď tak skvěle nahrál do karet, pane Šmajda, tak mě napadlo, že.."
"..ale samozreme pani Stárska, nastupte si, do obchodu zájdem, domov vás zoberiem.. vššššššade.." přerušil ji Miro s dobrou náladou a zatáhl okénko zase nahoru. Paní Stárská pomalu obcházela auto a Miro si představoval, že by teď na to nejradši šlápl a ujel..
Starší dáma se posadila na sedadlo spolujezdce a položila si svou plátěnou tašku na klín. V rychlosti se zapásala a tázavě se na Mira ještě podívala.
"Doufám, že vás nějak nezdržuju.." uchichtla se a dobře věděla, že mu nejspíš pokazila plány. Viděla ale zrzku, která jeho fáro opouštěla a tak si tuto otázku nechala v záloze.
"Vobec.." zalhal a šlápl na plyn..

"Tak snaď som nič nezabudol.." oznámil Miro, když vkládal nákup na zadní sedadla.
"No já vám kdyžtak brnknu, kdyby něco scházelo.." rýpla si paní Stárská a polil jí skvělý pocit. Miro se ušklíbl a posadil se za volant.
"Potřebovala bych ještě zajet koupit kytice do květinářství a jet na hřbitov, sama bych se tam nedobelhala a Inuška je momentálně asi s vaším Davídkem, tak kdybyste..."
"Ale samozrejme pani Stárská, čo takto keby sme rovnou išli niekam na dovolenku.. trebárs ma napadá teraz Turecko, slniečné.." rýpl si tentokrát Miro s úsměvem.
"To by možná uvítala ta zrzavá slečna, která od vás vystoupila, myslela jsem, že pracujete.." vrátila mu paní Stárská s vítězným úsměvem.
"Haha," ozval se Miro a znovu se rozjel do květinářství, aby paní Stárská mohla položit květiny svému muži na hrob.

Miro odemkl dveře svého bytu a hned uslyšel dětství smích z pokojíku od Davida. Jen se spokojeně usmál a vyzul si kecky.
"Ahoj, som doma.." pozdravil a lehce strčil do přivřených dveří. Davídek spolu s Inou seděli na koberci se silnicovými cestami a jezdili malýma autíčkama.
"To už?" ohrnul Davídek horní ret, ale pak se usmál a utíkal svýho tátu přivítat. Ten si ho okamžitě vzal do náruče a vtiskl mu polibek na tvář.
"Som prišiel nevhod?" zeptal se a podíval se na Inu, která se pomalu zvedla ze země.
"Hezky jsme si hráli, bylo to super!" potěšil se Davídek a hned svýmu tátovi vrátil pusu na tvář.
"Joo?" zeptal se Miro s úsměvem a podíval se na Inu.
"Byl moc hodný, vůbec nezlobil.."
"Tak to som jedine rad.." usmál se Miro, cvrnkl Davida do nosu a pomalu ho postavil na zem. "Tak teraz si to ale tu uprátaj dobre?"
"Jo.." přikývl David a hned se rozběhl a přistál na kolenech, aby začal autíčka z koberečku dávat do krabice.
"Je to fakt úžasný dítě.." usmála se Ina na Mira.
"Jo? Babička horovila pravý opak.." ušklíbl se Miro a otočil se za Inou. Přivřel dveře od Davídkova pokoje a následoval Inu na chodbu.
"Dnes ma chytla u polikliniky, hehe.." zasmál se Miro.
"Babička?" zeptala se s úsměvem Ina.
"Hej, vozil som ju celé odpoledne po meste.." roztáhl rty do úsměvu. Ina zavrtěla hlavou.
"Je zvláštní. Má pořád nutkání každýho měnit k obrazu svému.."
Ina si pomalu nazouvala lodičky a Miro se opřel rukou o stěnu tak, aby jí byl blíž. Ina pomalu zvedla oči a podívala se mu do obličeje. Byl teď ozářený pouze světlem z chodby a jeho tvář jí připadala neuvěřitelně milá, přesto, že jí babička o něm napovídala různé věci.
"Musím jít.." vykoktala.
"Zrovna rozmýšlám, že či by som ťa nepozval na večeru. Teraz, niečo rýchlo ukuchtím, rovnako budeme s Davidom o chvíľu večerať.."
"To asi ne, já si skočím k babičce.." usmála se.
"Naozaj chceš ísť k babke?" pozvedl jedno obočí, protože v jejím obličeji viděl tu touhu zůstat.. i když jí asi hlava říkala něco jiného.

"..ale inak to bolo celkom dielo.." zasmáli se všichni a Miro se podíval na Davídka, který se v těstovinách se sýrem ne zrovna společensky rýpal. Miro si odkašlal a podíval se na jeho špinavou pusu. Sáhl si do zadní kapsy a vytáhl papírový kapesník.
"Na.." pípl Miro a podstrčil ho Davídkovi, aby si mohl otřít pusu. Ina se usmála a přemýšlela. Během večeře si skvěle povídali. Spíš teda mluvil Miro o příhodách s Davídkem, chvíli vyprávěl David o školce, ve které se mu ani trochu nelíbí, protože je jiný než ostatní. Ině se Miro zdál zábavný, bavila se, cítila se dobře a přemýšlela, jestli je opravdu takový záletník, nebo ho jen její babička ponižuje právě proto, že věděla, že až se Ina vrátí, půjde hlídat.
"Ty jo, už je hodin..musím.." usmála se omluvně Ina.
"Tak počkaj, sklidím zo stolu.." zašeptal Miro a zvedl se. Natáhl se pro talíře a otočil se ke kuchyňské lince. Ina se usmála na Davídka.
"Tak zítra teda frčíš do školky a mám tě vyzvednout?"
"Ehe.." přikývl.
"Určite, Inka, bol by som vďačný.." pousmál se Miro.
"Dobře, tak se budu těšit.." usmála se Ina na malýho a natáhla ruku, aby si mohli tlesknout. Davídek na ní ještě s odhalenými zuby udělal rockerské gesto, čemuž se spolu s Mirem hlasitě zasmáli.
"Ty sa utekaj pripraviť do kúpelni, ty blesku.." pohladil Miro po zádech Davídka a podíval se na Inu.
"Naozaj ideš?"
"Neměla bych?" usmála se.
"To asi mala.." zašeptal a udělal jeden krok k ní. Ina sklopila oči.
"Jo, měla.." usmála se do země. "Zítra.. o půl.. dvanácté?"
"Jop.." přikývl Miro. Trochu mu cukala ruka, protože se jí chtěl dotknout, ani nevěděl proč. Ale než mu cokoli stačilo vyšrotit v hlavě, Ina se otočila a obouvala se na chodbě. Miro pomalu došel až k ní a sledoval, jak si nazouvá lodičky a on má úžasný výhled. Založil si ruce na prsou a opřel se o roh stěny.
"To koukáš, co?" usmála se Ina.
"To teda.."
"Tak zítra.." rozloučila se, otevřela dveře a zmizela. Miro pomalu došel ke dveřím a ještě se díval, jak sbíhá schody. Pousmál se sám pro sebe a zabouchl.

Pokračování příště...
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Opatrovateľka - 7. kapitola

ČETL/A JSEM 100% (15)

Komentáře

1 rosemaid-girl rosemaid-girl | 26. února 2013 v 20:36 | Reagovat

ta babka se přímo vyžívá když mu může škodit! :D potvora jedna! :D jinak úžasný, jako každý díl ;) :* jenom sem tě chtěla upozornit, že když píšeš za "paní Stárskou" tak používáš teen výrazy.. :D které by ona určitě neřekla ;) ale jinak super! ;)

2 Smiley Smiley | 27. února 2013 v 12:56 | Reagovat

Ta babka mi silně připomíná tu mojí.. :D

3 Lucy Lucy | 27. února 2013 v 19:29 | Reagovat

:D Tohle je fakt bomba!! :D :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama